Článek
Od matky se tak nějak přirozeně očekává, že se bude o své dítě starat do roztrhání těla. A když svůj život dítěti obětuje, nikdo neřekne, že je taková matka hrdinkou – obzvláště je-li její dítě postižené. Od matek se automaticky očekává, že svůj úděl přijmou, a to bez ohledu na jakékoli okolnosti nebo osobní potřeby. V případech, kdy tomu tak není, většinová společnost takové ženy okamžitě odsoudí. Být matkou znamená s naprostou samozřejmostí zvládnout cokoliv. Být otcem je ale snadnější.
Jen pro upřesnění: nikdo nehovoří o případech, kdy matka – ať už v pokročilém stádiu těhotenství nebo v jakémkoli věku dítěte – se svého dítěte snaží zbavit, psychicky či fyzicky ho týrat anebo ho jakkoliv úmyslně a soustavně poškozovat. Hovoříme o případech, kdy je na matku během výchovy jejího dítěte naloženo mnohem více. Ano, můžeme diskutovat o rovnocenném rozdělení rolí v rodině. Ale jako matka neuslyšíte, že jste skvělá matka, když si s dětmi jdete pouze hrát. U matky je to povinnost, u otce právo.
Dvojí metr v rodičovství
Výrazně odlišná situace nastává v případě, že jste otec. Od těch se toho očekává mnohem méně. Pokud otec tráví čas se svými dětmi, je považován za výjimečného a je to zkrátka něco, co je hodno obdivu. Naproti tomu matka, která prakticky dělá totéž, je vnímána jako ta, která pouze plní svou základní povinnost.
Dvojí metr se objevuje i v případech, kdy se matka rozhodne si od svých dětí odpočinout. Zatímco otce se nikdo nezeptá, kdo hlídá jeho dítě, u matky je položení této otázky téměř jisté. Nedejbože, aby si matka dovolila od svého dítěte odjet na více než jen pár hodin – zavrženíhodné je jisté.
Když se role mění
Tento nerovný přístup ukazuje na hluboce zakořeněné stereotypy. Matce je připisována primární zodpovědnost za výchovu dětí, zatímco otcové jsou často vnímáni spíše jako pomocníci než jako rovnocenní rodiče. Takový pohled významně poškozuje nejen ženy, ale i muže, kteří by chtěli být aktivními a zapojenými rodiči.
Napříč společností se silně diskutuje střídavá péče a její dopady. Dosud byla běžnou praxí situace, kdy dítě zůstávalo s matkou. Pokud ale střídavá péče není jen nástrojem nekonečného soudního boje, jedná se o spravedlivé rozdělení péče o dítě, a v neposlední řadě také o právo dítěte na oba rodiče.
Dítě není a ani by nemělo být majetkem jednoho z rodičů. Proto je zcela nepochopitelné, proč někteří rodiče – a většinou to bývají matky – zastávají negativní postoj právě ke střídavé péči. Střídavá péče může být jinou optikou vnímána i jako čas, který rodič může věnovat sám sobě nebo dětem, které má z jiného vztahu.
Válka matek
Nezřídka samy matky přispívají k nevyváženému rodičovskému modelu. Často se namísto podpory žena setkává s názory o své neschopnosti, pokud nezvládá dokonale výchovu dítěte, kariéru a domácnost. Obzvláště na sociálních sítích mezi sebou matky bojují o prvenství ve zvládnutí čehokoliv. I dokonalý Clark Kent alias Superman by mohl závidět.
Je třeba také říkat, že mateřství nepřináší jen krásné okamžiky. Možná i proto si mladá generace tuto skutečnost stále více uvědomuje a rok od roku touží po rodičovství méně.
