Článek
66/80 VĚČNĚ TU ODPOČÍVÁ GARIBALDI, ZÁŽITKEM JE SOUOSTROVÍ LA MADDALENA
Sardinský Casu marzu je silně aromatický sýr, původně tvrdý, nakonec krémovitý, zakázaný prodávat cizincům. Jedí se v něm totiž i živí červi, přesněji larvy sýrohlodky drobné. Má dávnou tradici, bývá pořádně proleželý a je jako většina sýrů zde ovčí. Skrývá se v něm vůně pastvin bohatých na různé bylinky. Dal se ale na Sardinii ochutnat a to se podařilo i Eddiemu. A stejně tak okusil i destilát z myrty, typický místní nápoj mirta.
Čtyři černé hlavy Maurů v bílých polích oddělených červeným křížem – toť vlajka Sardinie, autonomního regionu Italské republiky se speciálním statutem zaručujícím široké pole samostatnosti. Neláká obyvatele ke snaze o odtržení jako na dohled přes průliv na sever na francouzské Korsice. Zde, a Eddie, k němuž se váže celý tento balík článečků, dnes už č. 66, tam byl. I u místa posledního odpočinku italského hrdiny Garibaldiho, bez nějž by dnešní Itálie asi nevznikla. Eddie, jak říká, byli jsme u něj, má svůj hrob, masívní žulovou schránu u svého někdejšího domu, jenž si vlastníma rukama vystavěl, dnes muzea a památníku na ostrově Caprera v souostroví La Maddalena na severu Sardinie. Giuseppe Garibaldi totiž napomohl v 19. století vytvořit zárodek Italského království. Vůdce vlastenců, tzv. Rudých košil, jejichž barvu převzali pak naši Sokolové, narozený v Nice, vůdce v partyzánské válce proti rakouské a francouzské armádě na území Itálie v 19. století.
Název Sardinie, italsky Sardegna a sardsky Sardigna, má původ v pojmenování odvěkých obyvatel Sardů. Jim předcházeli, nikdo neví, odkud přišli, Nuragové, možná ze severní z Afriky. Jejich zvláštní kamenné stavby, dokazující jejich stavitelskou dovednost se jinde na světě nevyskytují. Jsou z doby ještě před Římany, kruhové, z balvanů bez pojiva a vydržely v drsném přímořském podnebí více než tři a půl tisíce let. Je jich zde kolem sedmi set a Eddie s výpravou putujících k nim odbočili cestou z jihu ostrova k vesnici Barumini. Jejich jméno je zde Su Nuraxi.
Úplně na jihu leží hlavní město ostrova – Cagliari. S předměstími má čtyři sta tisíc obyvatel a založili jej v 8. století Féničané. Má středověké jádro v opevnění s několika věžemi, např. Sloní věží. Pulzuje zde život, hlučná je doprava, zkamenělá historie, řada kostelů, jimž vévodí katedrála. Město žije sportem, fotbalový tým je mistrem Itálie z roku 1970. Hráli, či hrají v něm i Češi. Před časem Hušbauer, pro nějž to byla vysněná destinace a dnes zde ještě hraje do nedávna český reprezentant a možná, že i budoucí, Jankto. Při cestě na sever navštěvujeme Oristano. Opět s řadou historických památek a pomníkem Eleonory d´Arborea, která proslula odbojem proti Aragoncům i vydáním zákoníku Carta de logu, který platil pět set let od 14. století až do roku 1827. Lepší snad, než panna Orleánská, Jana z Arku. Srdcem ostrova se táhne pohoří Gennargentu s nejvyšší horou Punta La Marmora (1834m). Na severozápadě ostrova čtyři kilometry od pobřeží na jediné splavné řece Temo, leží městečko Bosa. Zaujmou zde naproti pravobřežní promenádě osázené palmami opuštěné koželužny sas Conzas, hlavní třída i poklidná provinční atmosféra úzkých křivolakých uliček. Ženy sedí přede dveřmi a pletou, muži míří do temných vinných sklepů s proslulým vínem Malvasia. O něco severněji leží přístav Algherro, krásné historické město, kam přesídlili Katalánci ze Španělska a jeho duch i řeč zde vládnou dosud. Má přezdívku Barcelonetta a nápisy jsou tu dvojjazyčné.
Zážitkem na Sardinii je návštěva překrásného souostroví La Maddalena na severovýchodě. Zde zakotvil s flotilou v roce 1803 i anglický admirál Nelson a opakovaně informoval britskou admiralitu o strategickém významu hlavního ostrova. Je zde řada národních parků. Jen dvacet kilometrů je dlouhé Smaragdové pobřeží Sardinie, kde před padesáti lety dostal turistický ruch nebývalý impuls. Z popudu prince imáma Karima Aga Khana vzniklo zde sdružení, které vykoupilo pozemky a mezi romantickými zálivy, malými písečnými plážemi, žulovými výběžky a ostrůvky byly postaveny přepychové pětihvězdičkové hotely v typu architektury, která sem zapadá, bez moderních prosklených výškových budov. V srdci oblasti v městečku Porto Cervo najdeme vyhlášené boutique, noční kluby, restaurace i značkové obchody Versace, Prada, Gucci, Bvlgari aj. Sardinie, o níž jsme si možná, říká Eddie, naivně mysleli, že má sice krásné pobřeží, ale jinde se jen pasou ovce, je opravdu, jak se jí po právu říká, Karibikem Středomoří. Na severu jí odděluje pouze úzký průliv od Korsiky, která je už ale francouzská na rozdíl od Sardinie, která je, jak všichni víme součástí Itálie.
