Článek
75/100 11 VYSOKÝCH, 99 ZÁKLADNÍCH A 3 MEZINÁRODNÍ ŠKOLY
Jsme ve Skandinávii, vypráví Eddie, náš cestovatel a průvodce těmito řádky, už po pětasedmdesáté! Spíme ve stanu v Norsku asi padesát kilometrů před velkým městem Trondheim, kdysi i metropolí Norska. Budím se o páté, vypráví Eddie, protagonista tohoto „seriálu“, a jde si, prý, uvařit něco k snídani. V osm je na programu odjezd údolími a přes řeky v kaňonech a sjezd dolů k moři. Znovu se objevuje stará známá značka: Pozor losi! Včera viděli jejich skupinku popásat se u silnice. Řidiči musí být velmi opatrní, srážka s tímto mohutným zvířetem by byla osudová. Ten zkrátka prostě neuhne. V deset hodin je zaparkováno u katedrály Nidaros v Trondheimu. Nidaros bylo dříve jméno celého města, dnes jen katedrály, která je nejsevernější v Evropě a slouží odjakživa ke korunovaci norských králů.
Město Trondheim při cestách na sever Norska nelze minout při žádné cestě na sever země. Eddie vysvětluje: Při naší Velké cestě severu přes Finsko a Severní mys jsme sem přijeli ze severu, při putování na ostrovy Lofoty z jihu a cestou od švédského vodopádu Njupäskaer zase z východu. Nikdy jsme toho nelitovali. Je to krásné město. Má necelých dvě stě tisíc obyvatel a je třetím největším městem Norska. Leží u 139 km dlouhého Trondheimfjordu u ústí řeky Nidelvy a jeho zakladatelem byl Olaf Tryggvasson. Ten v r. 999 postavil při ústí řeky svůj královský dvorec a kostel, zasvěcený svatému Klementovi. Sám později přijal jméno Olaf I. Jeho nástupce Olaf II. upevnil v zemi pořádek a zavedl křesťanství jako státní náboženství. Až do 13. století byl Trondheim hlavním městem Norska, když tuto funkci po něm převzal o něco jižněji ležící Bergen, aby nakonec až do dneška se stala metropolí Christiánia (Kristiánie), dnešním jménem Oslo. Dřívější Nidaros (dnes Trondheim) zůstal se svou katedrálou, dalšími devíti kostely a pěti kláštery náboženským centrem země. Trondheim se také nazývá městem studentů - každý šestý obyvatel je zde student - je tu jedenáct (!) vysokých škol, gymnázium, devadesátdevět (!) základních škol a tři školy mezinárodní.
Nidaroský dóm je nejmohutnější středověké architektonické dílo v Norsku. Se svými 102 metry délky a 50 metry šířky je největším gotickým chrámem v celé Skandinávii. Dějiny stavby tohoto korunovačního dómu norských králů jsou rozmanité a trvají bezmála celé tisíciletí. Procházíme katedrálou, říká Eddie, máme štěstí, chystá se tu nějaká hudební produkce a hned po našem průchodu část chrámu uzavírají. Vystoupáme i na jeho nejvyšší věž. Úzké průchody chodbami a schodišti hrozí klaustrofobií a prudký výstup s masou lidí za zády nedělá po lehké snídani zrovna dobře - občas je třeba totiž v tmavé chodbě zastavit. Nahoře ze střechy katedrály je nádherný výhled na město, pevnost, moře, záliv, ústí řeky. Katedrála se dá ve výšce celá obejít, dají se zde pořídit krásné fotografie, pak je na pořadu ještě klenotnice s korunovačními klenoty norských králů i muzeum, kde je vývoj stavby katedrály, ale i města, které několikrát vyhořelo, znázorněn.
Procházka městem může obsahovat a v našem případě, jak říká Eddie, také obsahuje obsahuje: Červený most, speciální lanovku pro kola cyklistů, nádhernou pevnost, hansovní domy u průplavu, loděnice, nádraží, sochu posledního Vikinga, akci policie proti narkomanům. Dostáváme se na pověstné jahodové trhy. To je místní specialita - jahody jsou všude. Kdo by to v této vysoké zeměpisné šířce vůbec řekl, ale Golfský proud dělá s podnebím divy. Jahody ochutnáváme. Navštěvujeme i moderní obchodní dům, který je umně vestavěn do staré zástavby.
15 hodin je stanoven odjezd na sever. Po pěti hodinách jízdy ne zrovna moc osídlenou krajinou, ale po perfektní silnici, nad níž se objevuje jakási brána - je to Brána Laponska pro vstup do oblasti Nord Nordland, odbočuje naše výprava vpravo a po třiceti kilometrech táboříme u jezera Svennigsvatret. Večeře z vlastních zásob u jezera má svou poezii, kousek od stanu stojí karavan starého rybáře, který neustále popíjí plechovkové pivo, chytá ryby a vedle něj spokojeně štrikuje zřejmě huňatý svetr na zimu jeho manželka. Ráno vyrážíme na Mosjoen a za hodinu a půl je zastávka u Laksfossen neboli u Lososích vodopádů. Být tu v době kdy táhnou, to musí být zážitek, to se tu musí voda úplně „vařit“, ale i teď jsou jednotlivé stupně a katarakty nádherné.
Další pokračování směřuje na město Mo i Rana a po poledni jsme na 66°33´ severní zeměpisné šířky, tedy na polárním kruhu. Zde pomyslný kruh obepíná zeměkouli a protíná všechna nejjižnější místa na severní polokouli, z nichž lze jediný den vidět po celých dvacet čtyři hodin Slunce za letního slunovratu - tedy kde Slunce tento den nezapadne za obzor. Dochází k fotografování, otevření šampusu a k návštěvě zde se vyskytujícího návštěvního infocentra. Na programu je i zakoupení pohlednic s razítkem Severního polárního kruhu a dárečků. Pak pokračujeme dále na sever, říká Eddie. Kolem silnice přibývá houstnoucích porostů a červených květů vrbky úzkolisté (Chamaerion Angustifolium), s účinky na léčbu prostaty a rakovinu. Tato červenokvětá bylina bude výpravu provázet stále víc a dál na sever této nádherné země - Norska.
