Článek
78/100 V BAVORSKU NEJVÝŠ, KAM TO JEN JDE, TEDY NA ZUGSPITZE (2962m) A NAOPAK DO NÁDHERNÉ ROKLE PARTNACHKLAMM U GARMISCH - PARTENKIRCHEN
Bavorsko, náš soused, je jednou z nejvyspělejších spolkových zemí Německa. S významným průmyslem i zemědělstvím, ale také s nádhernou přírodou a turistickými zajímavostmi, zvláště zámky, jimž vévodí hlavně pohádkový Neuschwanstein. Ten spolu s dalšími třemi od „šíleného“ krále Ludvíka II. Bavorského, jsme navštívili, říká Eddie. Ale nezapomněli jsme i na přírodní skvosty, mezi něž patří se svými 2962 metry i nejvyšší hora Německa, čtvrtá nejvyšší hora Severních vápencových Alp v horském masivu Wetterstein. Je hraniční horou mezi Německem a Rakouskem, když její název Zugspitze, který někoho svádí k názvu Lokomotiva, neboli špice vlaku, ve skutečnosti vznikl z německého Lavinenzüge, a pochází z častého výskytu lavin často na severní její straně se vyskytujících. Na její vrchol vedou tři lanovky. My použili Tiroler Zugspitzbahn (délka 3,6 km, převýšení 1725 m) s dolní stanicí v rakouském Ehrwaldu. Už jízda nahoru rozkrývá nádherné výhledy a což teprve na vrcholu. Tam, v bombastické nové budově horní stanice je vše pro turisty potřebné. Vrchol hory Zugspitze zakrývá částečně Schneeferner – jediný ledovec na území Německa. Ještě v 19. st. měl rozlohu 300 hektarů, dnes se zmenšil asi na desetinu. Od r. 1993 se malá část (asi 1 %) ledovce Schneeferner zakrývá přes léto izolačními plachtami, odrážející sluneční záření, ve snaze snížit odtávání ledu z ledovce. Jdeme na vyhlídkovou plošinu a sledujeme borce, kteří opovrhli lanovkou a stoupají od úpatí hory nahoru na špici pěšmo. My k vrcholovému zlatému kříži, který není na úplně bezpečném místě - masy turistů se při výstupu nebezpečně mačkají.
A co jsme nemohli také po sestupu z vrcholu Zugspitze minout, říká Eddie? Dějiště olympijských her, nejznámější středisko Bavorských Alp Garmisch-Partenkirchen, známé GA-PA, které jsme si prohlédli i s jeho krásnými malovanými historickými stavbami. Poté jsme od skokanských můstků zabočili k nádherné divoké vápencové soutěsce Partnachklamm. Jako odpověď na otázku: Vydali jste se do známého alpského centra Garmisch-Partenkirchenu a nevyšlo vám počasí pro vámi zamýšlené aktivity? Nebo si chcete naopak úmyslně na chvíli odpočinout od davů lidí a nejznámějších atrakcí a chcete pro změnu vidět něco trošku jiného? Pokud ano, tak rokle Partnachlamm bude pro vás jistě tím ideálním cílem krátkého ale velmi zajímavého výletu. Navíc si sem můžete zajít i pěšky (z centra města je to kousek, přibližně 3 km), v kteroukoli roční dobu a také doslova za jakéhokoli počasí - stezka roklí je z velké části zahloubena ve skále, takže na vás nebude pršet ani sněžit.
Ta rokle je opravdu fascinující. Partnachklamm je jedna z nejpozoruhodnějších roklí v Bavorských Alpách. Malá říčka Partnach se tu hluboko zařezává do okolního terénu a na necelém kilometru svého toku tu vytvořila fascinující přírodní scenérii v podobě rokle, široké většinou jen 3 až 5 metrů, ovšem 50 až 85 metrů hluboké. Od začátku 19. století se říčka využívala k plavení dřeva, což se ale příliš neosvědčilo, protože v úzkém profilu často docházelo ke vzpříčení klád a tím k ucpání plavebního prostoru. Místní obyvatelé pak často museli doslova s nasazením života ucpané koryto uvolňovat. Vzpomínkou na několik takových osudných havárií jsou pamětní desky umístěné u křížku ve vstupu do údolí. Od roku 1886 začal rokli zkoumat Německý alpský spolek (turistická organizace, podobná jako třeba náš Klub českých turistů), s ohledem na možné využití pro turistický ruch. V letech 1910 až 1912 pak byla rokle bezpečně zprůchodněna.
Tato operace si ale vyžádala značné vynaložené úsilí i náklady. Velká část stezky roklí je totiž vedena zasekána ve skále, po vysutých lávkách anebo rovnou v tunelech - konkrétně celkem cca 240 metrů tunelů. Příroda je tu ale drsná dodnes a náročný průchod tu stále vyžaduje pozornost a údržbu. Příkladem a varováním je zejména incident z června 1991, kdy se u jižního konce soutěsky uvolnilo asi 10.000 m³ skály, která přehradila tok řeky a velmi rychle vytvořila malé jezero. Podobně v březnu 2003, pro změnu na severním konci údolí. V současné době jsou skalní masivy monitorovány a celá stezka pečlivě udržovaná. Kvůli nákladům s údržbou je ale vstup do rokle zpoplatněn. Otevřeno je celoročně, v létě od 8 do 18 hodin, v zimě pak od 9 do 17 hodin (mimo tuto dobu je rokle volně přístupná ale pouze na vlastní nebezpečí). Pokud přijedete vlakem, můžete vystoupit na nádraží v Garmisch-Partenkirchenu a nebo se dá využít o něco bližší zastávka Kainzenbad. Pokud přijedete autem, pak můžete pohodlně zaparkovat u Olympijského stadionu, odkud je to ke vstupu do rokle jen asi 1,5 kilometru pěšky (dále se jet nedá, je tu zákaz vjezdu). Stojí to za to. Jen je potřeba při průchodu tunely dávat pozor – nejsou sice dlouhé, někdy se hodí ale i baterka. Pozor je třeba dát na turistky z Orientu, někdy i zahalené do zcela černých hidžábů, takže nejsou v tunelech snad ani vidět a hrozí nebezpečí srážky.
