Článek
89/100 KDYSI NEJVĚTŠÍ MĚSTO SVĚTA SYRACUSY BYLO ZALOŽENO ŘEKY Z KORINTU, PORAZILO KARTAGINCE A S POMOCÍ SPARTY I TEHDY NEMOCNĚJŠÍ MĚSTO PEVNINSKÉHO ŘECKA ATÉNY, KTERÉ SE Z TOHO UŽ PAK NIKDY NEVZPAMATOVALY
Jsme v jižní Sicílii, největší italské provincii a čeká nás návštěva města Syrakusy s jeho krásami, historií, jmény slavných mužů, kteří se zde narodili, či tu působili, historický technický park, jedno z největších divadel antického Řecka, muzea, stavební památky, vzpomíná Eddie, který je průvodcem po evropských místech, dnes již po devadesáté.
Syrakusy (původně Syrákúsy, italsky dnes Siracusa), ve 4. století př. n. l. největší město na světě, založili na jihovýchodě Sicílie Řekové z Korintu kolem roku 734 př. n. l. Zvolili ostrůvek při pobřeží, který bylo snadné ubránit, se dvěma přírodními přístavy. Jméno mu dali podle slova syraco, označujícího četné bažiny, jež se tu vyskytují dodnes. Město se rychle rozvíjelo, brzy se odpoutalo od mateřského Korintu a jeho obchodní lodě začaly sebevědomě konkurovat dosavadním středomořským velmocem Kartágu a Aténám. Netrvalo dlouho a stalo se nejen nejdůležitější sicilskou kolonií, ale současně jedním z vojensky a hospodářsky nejmocnějších měst ve Středomoří. Ve slavné bitvě Syrakusy porazily Kartagince a v letech 415 – 413 př. n. l. odolaly dlouhému obléhání aténského loďstva a s pomocí Sparty rozmetaly armádu do té doby nejmocnějšího města pevninského Řecka, z čehož se Atény už nikdy nevzpamatovaly.
V dalších staletích osvícení, byť despotičtí vládci, hostili nejrůznější velikány antického světa. Našli zde uplatnění lyrický básník Pindaros, dramatik Aischylos, pobýval zde filozof Platón, kterého tyran Dionýsos dal vsadit do otroctví a teprve poté byl z něho vykoupen. Byl to ten tyran Dionýsos, jemuž dvořan Damokles nevěřil, jak je těžké vládnout a tak jej vládnout nechal. Nabídl mu, ať si jeho život na chvíli vyzkouší. Nařídil uložit Damokla do zlaté postele, kolem něj nechal rozestavit stolky se zlatými nádobami, sloužící v přepychové komnatě měli za úkol sloužit mu a splnit vše, nač si pomyslí. Pak ale pokynul sloužícím, ti přinesli obnažený meč, uvázali jej na tenkou žíni a pověsili jej Damoklovi přímo nad hlavu. Od té chvíle si už Damokles neužíval krásu, bohatství ani hojnost. Vnímal jen hrozbu smrti. A poznal, jak vládnout je nebezpečné. Z toho pak vzniklo úsloví – Damoklův meč.
V Syrakusách později působil Archimédes. Ten, coby rodák, se sem vrátil po studiích v Alexandrii. Věnoval se, jak známo, matematice (je považován za jednoho z největších matematiků světa vůbec) a fyzice. Zabýval se výpočty plochy paraboly, předjal myšlenky integrálního počtu, zabýval se metodou výpočtu délky kružnice a na svou dobu odhadl přesně číslo pí. Také definice spirály nesoucí jeho jméno a vzorce pro výpočet objemů těles byly na tehdejší dobu převratné. Učinil zde řadu objevů. Zatímco jeho ryze teoretické poznatky i dnes ocení jen úzký okruh odborníků, užitečné technické vynálezy vzbuzovaly všeobecnou pozornost jeho současníků. Zabýval se principy činnosti jednoduchých strojů – páky, kladky, nakloněné roviny, klínu, ozubeného kola a formuloval zákonitosti jejich rovnováhy. Je mj. považován také za zakladatele hydrostatiky.
Archimédův zákon o tělese ponořeném do kapaliny, jež je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené, patří k základním fyzikálním poučkám. Své výjimečné postavení si Syrakusy udržely až do střetu s Římem. Svědkem jejich pádu byl i Archimédes, byť alespoň přispěl k jeho oddálení. Jeho slavné válečné stroje pomohly odrážet jeden útok Římanů za druhým. Padaly na ně deště střel z Archimédových katapultů, obránci města s pomocí kladkostrojů zachycovali římské lodě a převraceli je jako skořápky, jiné rozbíjeli obrovskými balvany zavěšenými na jeřábech. Archimédes údajně sestrojil i soustavu zrcadel, které zapalovaly nepřátelské galéry. Nešťastné Archimédovo zvolání: „Neruš, člověče, mé kruhy!“ ve chvíli, kdy ho při obléhání Syrakus římský legionář vyrušil při práci na důležitých výpočtech, při nichž si pomáhal geometrickými obrazci nakreslenými v písku, stálo učence život. Voják ho za jeho opovážlivost probodl mečem. Římský řečník Cicero o tři století poté údajně nalezl a popsal Archimédův hrob.
I když o smrti věhlasného syrakuského rodáka existuje více verzí, nic to nemění na skutečnosti, že dny slávy Syrakus byly po dobytí sečteny. Po dvou letech obléhání tak nakonec Syrakusy padly a staly se hlavním městem římské ostrovní provincie Sicílie, přístav zůstal i nadále důležitým centrem obchodu, ale někdejší sláva města už navždy zůstala minulostí. Přijíždíme do Syrakus, nejdříve na ostrov Ortygia. Ten tvoří uzavřené jádro starého města a je spojený s pevninou dvěma mosty. U vstupu na ostrov leží jedna z nejstarších řeckých památek na ostrově – pozůstatky dórského Apollónova chrámu. Jsme na pobřeží Středozemního moře u Velké zátoky. Tady spojené loďstvo Syrakus a Sparty vybojovalo rozhodující bitvu s Atéňany. Zde na pobřeží vyvěrá také Aretusin pramen kolem něho rostou rostliny papyru. Navštěvujeme malou manufakturu, spíše dílnu, která je jednou ze dvou na světě (druhá je v egyptské Alexandrii), kde se dosud vyrábí „papír“ z papyru. Sledujeme proces, kdy se z vnitřku rostliny vyjme dužina – úzké plátky, nakladou se křížem na sebe a mramorovým válcem ručně slisují a nechají se vyschnout. Pak místní umělci na hotový papyrus malují různé motivy. Eddie kupuje jako dárek malý obrázek zachycující část horoskopu – znamení Býka, tzv. „býčici“, neboť jeho žena je zrozena ve znamení býka.
Navštěvujeme Piazza Duomo (Dómské náměstí) s katedrálou a dalšími stavbami, popisuje Eddie, v jednom z chrámů obdivujeme obraz malíře Caravaggia – Smrt sv. Lucie. Pak odjíždíme do archeologického muzea v přírodě. Naším cílem zde je antické divadlo vytesané do vápencové skály. Patřilo k největším ve starověkém světě a dodnes si zachovalo svou velkolepou podobu. Hry proslulých řeckých dramatiků zde mohlo sledovat až 16 000 diváků. Působivá stavba slouží dnes přehlídkám klasických her a hudebním vystoupením. Vidíme připravené kulisy k opeře Aida. Poblíž je kamenolom, kde váleční zajatci těžili vápencové bloky ke stavbě města. K strašlivé dřině byli odsouzeni i Atéňané zajatí po námořní bitvě v roce 413 př. n. l. Vznikly zde i jeskyně, z nichž největší byla nazvaná Dionýsovo ucho. Navštívili jsme ji. Vyniká skvělou akustikou. Díky jí strážci odposlechli všechny plány odpůrců tyrana Dionýsa, který je zde věznil, když se domlouvali na odplatě. Prostor jeskyně má délku 65 metrů a výšku 20 metrů a i dnešní turisté v něm zkoumají onu kvalitní akustiku. Syrakusy jsou nádherným městem, říká Eddie, za obzorem mu ale dýmá ostrovní dominanta – sopka Etna.
