Článek
„Nevydávejte se v noci na jezero,“ varovala nás hostinská v jedné místní restauraci. „Nejednou tu zmizeli rybáři na motorových člunech i výborní plavci a jejich mrtvoly nebyly nikdy nalezeny,“ vyprávěl Eddie, že takhle je varovala, když dorazili k bájnému skotskému jezeru Loch Ness.
91/100 Z MĚSTA INVERNESS TEKTONICKÝM ZLOMEM GREAT GLEN DO HIGHLANDS ZA NESSIE K HRADU URQUHART
K tajemnému jezeru jsme se dostali mj. s cílem zjistit, zda se pod hladinou snad nejznámějšího skotského jezera opravdu skrývá nějaký živočich, říká Eddie. Před časem totiž bylo hlavní město Skotska Edinburgh svědkem mimořádného vědeckého sympózia za spoluúčasti Společnosti Britského muzea přírodních věd v Londýně. Skotské národní muzeum zde bylo hostitelem konference Mezinárodní kryptozoologické společnosti, jejíž celý jeden den byl věnován výhradně problematice tajemného živočicha údajně žijícího v jezeře Ness. I my chceme vědět, zda tam je, či není živočich, jehož podoba zlidověla na poutích v podobě atrakce zvané lochneska. Jsme u jezera Loch Ness ve Skotsku. K druhému největšímu skotskému jezeru jsme se dostali při putování Skotskem v kraji Highlands (Vysočina) z města Inverness ledovcovým a tektonickým zlomem Great Glen. Touto sníženinou prochází také Kaledonský kanál, dříve hospodářsky významný, dnes turistická atrakce. Jezero ledovcového původu je dlouhé přes třicet kilometrů a dosahuje hloubky přes dvě stě metrů a není ani širší, delší, ani hlubší či krásnější než jiná jezera.
Má ale svoji Nessie. Tak něžně jí říkají místní obyvatelé, ale hlavně ti, kteří můžou na turistech, přijíždějících sem z celého světa něco „trhnout“. A dovedou je i trochu postrašit. V jezeře, pokud tomu lidé nevěří, nemusí být žádná obluda, ale podle místních jsou nebezpečné i náhle se vzdouvající až třímetrové vlny, zrádné spodní proudy a labyrint jeskyň ve stěnách jezera, kde loví obrovští úhoři. A že jezero Loch Ness nevydává své mrtvé, není pověra. Vědci dokázali, že nízká teplota a chemické složení vody spolu s vysokým obsahem kyslíku způsobují pomalý hnilobný rozklad a mrtvá těla nedostatečně nadlehčovaná klesají ke dnu a skončí v bahně. Byly pořízeny již desítky fotografií a filmů např. výrazného hrbu nad hladinou, který se po čase ponoří, záhadného tmavého předmětu tuhého skupenství. Vyslechnout se dají i náhodní svědci, ale někteří nejsou moc důvěryhodní. Nejortodoxnějším pátračem lze nazvat jakéhosi Franka Searla, který docílil nejpovedenějších záběrů Nessie. Tento sympatický starý mládenec vyjížděl denně ve svém člunu na jezero obklopen mladými děvčaty z řad turistek z celého světa.
Za dosud nejprůkaznější svědectví o tom, že v hlubinách Loch Ness opravdu žije jakýsi záhadný obrovitý tvor, jsou fotografie členů americké expedice ponořenou kamerou synchronizovanou se sonarem. Američan Taylor pátral po záhadném tvoru ve své malé žluté ponorce Viperfish. Údajně pak do jeho stroje spočívajícího v hloubce asi čtyřiceti metrů na dně zátoky Urquhart poblíž zříceniny stejnojmenného hradu, kde má prý Nessie „trvalé bydliště“, něco prudce narazilo a otočilo ji o sto osmdesát stupňů. Zvířené bahno, stoupající v hustých mracích ode dna vzhůru, však zabránilo jakémukoliv pozorování. Na bájného tvora se podívali také Novozélanďané. Tým z univerzity v Otagu se rozhodl pomocí testů environmentální DNA určit, které živočišné druhy v jezeru žijí. Zvířata totiž za sebou při pohybu zanechávají nepatrné genetické stopy. Bylo odebráno několik stovek vzorků vody z různých hloubek jezera k prozkoumání nezávislými laboratořemi z celého světa. Ty zjistily, že chladné vody skotského jezera Loch Ness nesou pouze známky života – tedy DNA, úhoře říčního. Ne tedy sumce, žraloka ani jakéhosi druhohorního plaza. To by mohlo být logické vysvětlení záhady monstra. Ale, kdo ví…
Existenci bájné bytosti její přívrženci dál věří a vysvětlují si to i tak, že Nessie, jak jí mazlivě říkají, je mimozemského původu a proto nezanechává žádné DNA. Vody, které do jezera stékají z okolních rašelinišť, zakalují neustále bájné jezero a i nám zabránily při potápění uvidět sebemenší podrobnosti zde tušeného živočicha. Tisíc stop (přes tři sta metrů) hluboké vody jezera tak i nadále poskytují dostatek prostoru zatím nenalezeným rodinám příšer, které fascinují lidi již od šestého století našeho letopočtu, nebo alespoň fámám o nich. Navštívili jsme dobře zaplněné muzeum Nessie, říká Eddie, prošli se zříceninou hradu Urquhart nad jezerem, vyfotografovali se se sochou prehistorického živočicha a opustili krásnou krajinu okolí jezera Loch Ness, nabízející husté lesy, kapradiny, stezky nečekaných zákrutů a hrající všemi odstíny zelené, chvíli hladinu odrážející zlaté paprsky slunce, ale chvíli poté již hladinu tmavou a tajuplnou skrývající zřejmě ještě mnohá tajemství.
