Článek
…Dolský mlýn, romantický to pozůstatek dříve funkčního objektu na soutoku řeky Kamenice s Jetřichovickou Bělou u obce Kamenická Stráň v Českém Švýcarsku, místo pro filmaře jako stvořené, je často navštěvované turisty. A oprávněně…
Romantický Dolský mlýn se nachází na soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, přibližně 1,5 km od obce Kamenická Stráň a 3 km od obce Jetřichovice v národním parku České Švýcarsko. Zřícenina původního trojkolového mlýna a pily pochází z roku 1515. Z původní stavby zůstalo dochováno pouze torzo obvodových zdí. V roce 2007 byl Dolský mlýn vyhlášen kulturní památkou. I filmařům se Dolský mlýn zdá mimořádným. Díky filmové pohádce režiséra Bořivoje Zemana z roku 1952 Pyšná princezna se zalíbil mnoha lidem. Ve filmu je mlýn vidět ještě s náhonem, v záběru je celé stavení a je plně funkční. Dále se mlýn objevuje ve filmu režiséra Miloslava Švankmajera z roku 2008 s názvem Peklo s princeznou. Rozpadající se zdi zde perfektně obstaraly pekelnou atmosféru. Pět set metrů od Dolského mlýna se nachází navíc památný strom. Královský smrk starý přes 180 let je vysoký ke třiceti metrům s obvodem kolem tří metrů.
Písemné záznamy se o Dolském mlýnu zmiňují poprvé v roce 1515. Přicházeli si sem umlít obilí hospodáři z okolních vsí. Mlýn měl původně tři mlýnská kola, z nichž jedno pohánělo pilu a zbývající dvě mlecí zařízení. Dolský mlýn patřil od roku 1584 k benešovskému panství a později od roku 1653 pod Bynovec. V roce 1696 si mlýn koupil od vrchnosti Jan Kryštof Pohl a od tohoto roku jej víc než dvě stě let(!) až do roku 1910 vlastnil rod Pohlů. Původní budovu během let několikrát přestavěli, barokní podobu měl od roku 1727. Plně se v něm mlelo až do roku 1814. Později, když se po řece Křinici začalo plavit dřevo, nemohla být do mlýna naháněna voda a tím byla činnost mlýna omezována. Tehdejší majitelé panství však mlynáři vynahradil ztrátu tím, že mu poskytli povolení k výrobě piva a pálenky, takže se zde vařilo pivo a pálila kořalka. Když po roce 1881 zahájila provoz plavba na lodičkách Srbskokamenická soutěska, ležící mezi Dolským mlýnem a Srbskou Kamenicí, došlo k rozvoji turistiky. Později, po přejmenování na počest následníka trůnu Ferdinanda d ́Este na Ferdinandovu, se stal Dolský mlýn velmi oblíbeným místem. Sloužil jako výletní restaurace, křížily se zde turistické cesty a směrem po proudu byl vybudován na počátku 20. století malý můstek. Jednalo se o první stavbu ze železobetonu na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Za můstkem už začínají skály a hluboké lesy. Po skončení druhé světové války byl Dolský mlýn opuštěný a začal chátrat. Dnes jsou k vidění už jen zbytky obvodových zdí.
Legenda místa vypráví o tragédii, která se tu prý udála v 16. století. Mlynářův syn odešel do světa na zkušenou.Když se po letech vracel, byl už z něj muž a jeho tvář zdobil plnovous. Nevracel se s prázdnou, nejen že na cestách dospěl v muže, stal se z něj navíc velký boháč. Cestou domů se zastavil v hospodě a vyprávěl sousedům o všem, co ho ve světě potkalo. Navečer vyrazil k mlýnu, byla už tma a on chtěl své rodiče překvapit. Předpokládal, že v noci nebude poznán a tak se nechal ubytovat jako pocestný. Bohatě mlynáři předem za nocleh zaplatil a uložil se ke spánku. Zlato však náhle zaslepilo mlynářovi oči. Spícího pocestného spolu se ženou zavraždili a okradli, tělo ještě v noci zakopali v lese. Druhý den ráno se přišel sedlák z okolí zeptat, zdali mají radost ze shledání se synem. Zhrozili se a s vědomím, že zavraždili vlastního syna, nemohli žít. Prý ještě téhož dne se mlynář oběsil a jeho žena skočila do náhonu. A jak už to v podobných případech bývá, dodnes prý po okolí bloudí duchové zavražděného mlynářova syna a jeho rodičů a čekají, až je nějaká dobrá a poctivá duše osvobodí. Tož…
