Článek
„To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem a strdím oplývající,“ pravil podle Jiráskových pověstí prý Praotec Čech, když na Říp se svým lidem tenkrát vystoupil. Známe i rčení: „Co Mohamedu Mekka, to pro Čecha je Říp“…
Národní českou horou je 456 metrů nad mořem, 306 metrů nad hladinou Labe a 200 metrů nad okolní krajinou vysoký kopec neobvyklého tvaru tyčící se uprostřed roviny, obsahující magnetovec, který mu dodává zvláštní fyzikální vlastnosti, totiž že občas roztočí magnetickou střelku kompasu jinak, než má být. Jak hora vznikla? Podle některých geologů utuhlo těleso této vyvřeliny ještě pod povrchem v souvrství křídových slínovců, ze kterých bylo vlivem vnějších činitelů „vypreparováno“ na zemský povrch, jiné odborné hypotézy však vidí v Řípu pozůstatek kdysi mohutné sopky, navršené dlouhodobou produkcí lávy a obklopené rozsáhlým jezerem. Podle těchto autorů začaly na počátku mladších třetihor probublávat plyny z hlubokého podzemí. Země se zavlnila a posléze z jejich útrob se vyvalil oranžový proud čedičové lávy. Vznikl typický sopečný kužel a to, prý, byly počátky legendární hory Řípu na někdejší středočeské parovině.
Až do roku 1879 byl Říp bezlesý, dnes téměř celou horu pokrývá dubohabrový les. Význam hoře ležící poblíž dnešního města a bydliště jednoho ze současných prezidentských kandidátů Roudnice a obce Krabčice přičítali lidé už v době bronzové. V jazyce předslovanských obyvatel české kotliny totiž slovo „Říp“ znamenalo „hora“. V národním povědomí je ale Říp v první řadě spjatý s legendárním příchodem praotce Čecha a jeho kmene do našich zemí, jak píší staré kroniky, první z nich Kosmova. Ten ovšem neuvádí jméno Čech, ale Boemus a zemi Bohemia a nehovoří o výstupu Praotce na vrchol. „To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem a strdím oplývající. Na všem budete mít hojnost a bude nám dobrou obranou proti nepřátelům. Jen jména nemá, rozvažte, jakým jménem by měla být jmenována“. Tak podle Jiráskových Starých pověstí českých pravil praotec Čech po výstupu na Říp. A členové jeho družiny hned, jakoby z božího vnuknutí zvolali: „Poněvadž ty, otče, sloveš Čech, kde najdeme lepší nebo vhodnější jméno, než aby i země slula Čechy?“
K hoře patří neodmyslitelně také románská rotunda svatého Jiří a svatého Vojtěcha. Nechal ji vystavět kníže Soběslav v roce 1126 po vítězství nad německým panovníkem Lotharem, ale už na místě mnohem dřívější stavby. U příležitosti svátku svatého Jiří se tradičně koná každoročně pod Řípem pouť. V revolučním roce 1848 se stal vrchol Řípu místem táborů lidu a o dvacet let později byl odtud slavnostně přivezen jeden ze základních kamenů Národního divadla. Také po roce 1918 se hora Říp stává symbolem znovunabyté státnosti v roce 1919 se národní slavnosti zúčastnilo více než 50 tisíc lidí. A oslava konce II. světové války 6. července 1945 znamenala účast sta tisíc lidí. Poslední opravdu velký tábor lidu se zde konal v roce 1968 u příležitosti stého vyzdvižení základního kamene pro Národní divadlo a padesátého výročí vzniku samostatného státu.
Díky svému významu v českých dějinách byla hora Říp spolu s rotundou prohlášena národní kulturní památkou. Výhled do kraje je z ní pouze na třech místech, jedním z nich je Roudnická vyhlídka. Říp je bývalou sopkou s převažující horninou čedičem. Pod vrcholem vznikla roku 1909 turistická chata s vlasteneckým heslem: „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“. A tak to asi je - každý Čech by se na Říp měl alespoň jednou v životě podívat! (Musím se přiznat. Je to trochu ostuda - tedy moje - byl jsem leckde ve světě i u nás a na Říp jsem se vypravil poprvé teprve asi před šesti lety. Čedičová kupa Řípu je zdaleka viditelná i z velkých dálek rozlehlých rovin středních Čech a Polabí. Mám doma knihu: Říp – hora v jezeru, v níž jsou obrázky této hory v prehistorických dobách coby sopečného kužele, obtékaného řekou Labe z obou stran, později také se stády mamutů kolem.
