Článek
…Projekt nové správní výškové budovy mohutně se rozvíjejícího Spolku pro chemickou a hutní výrobu, jednoho z nejvýznamnějších koncernů meziválečné Evropy, získal prestižní ateliér, jež soutěžil i o mrakodrap Chicago Tribune v USA…
V Ústí nad Labem, průmyslové metropoli severočeského Ústeckého regionu, se nalézá jedna z nejpozoruhodnějších meziválečných administrativních budov na našem území. Expresionismem ovlivněná stavba představovala v době svého vzniku nejvyšší budovu na území tehdejšího Československa. Než se vedení mohutně se rozvíjejícího spolku pro chemickou a hutní výrobu v roce 1930 do nové výškové budovy přestěhovalo, když do té doby sídlilo v o mnoho menším neogotickém sídle hned vedle nové budovy. V době svého vzniku patřila tato stavba, kterou si vedení nechalo postavit k 40. výročí svého založení, v Ústí nad Labem k velmi výstavným. Výzdobu interiéru dostal na starost malíř Josef Reiner. Nová výšková správní budova Spolku byla již třetím objektem tohoto určení. Nejstarší z nich z roku 1857 byla poškozena během povodní a zbourána, druhá, postavená v roce 1895, jak již bylo uvedeno, se nachází dodnes v bezprostředním sousedství mrakodrapu - dnešního sídla firmy. To v roce 1930 bylo tedy postaveno z důvodů, že stávající budovy ústeckého spolku již nedostačovaly jednomu z nejvýznamnějších koncernů meziválečné Evropy. Ateliér Lossow a Kühne, který byl osloven a pověřen vypracováním projektu, měl ve světě velkou prestiž. Zúčastnil se totiž mezinárodní soutěže na mrakodrap Chicago Tribune v USA (1922 až 1924), kterou obeslali architekti zvučných jmen, např. Adolf Loos a další. Spolu s projektem nové správní budovy chemička svěřila firmě také zakázku na několik vil a činžovních dom. pro své zaměstnance. Budova vystavěná v letech 1929 až 1930, představuje dodnes dominantu západní části Ústí nad Labem. Ve své době byla se svými deseti podlažími a 44 metry výšky nejvyšší výškovou budovou v Československu.
Dnes reprezentuje naši republiku ve světové databázi mrakodrapů a pro svou architektonickou hodnotu byla už dlouhodobě i v zájmu Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem a v červenci roku 2014 byla s konečnou platností prohlášena kulturní památkou i přes námitky upozorňující na několikanásobné narušení původního rázu a charakteru budovy jako celku. Stavba totiž stále plní funkci správní budovy chemičky, ohledně provozu jsou však na ni, na rozdíl od minulosti, kladeny náročné požadavky, které vyvolaly a dále vyvolávají potřebu řady konstrukčních změn. Jedná se především o oblast bezpečnosti a požární ochrany. Prudký rozvoj informačních technologií pak sebou přináší nutnost instalace datových a počítačových sítí. Přestože na svou dobu byla budova vybavena nejmodernější technikou, pro její stávající využití je samozřejmě již dávno překonána a musela se vyměnit. Ve správní budově Spolku je jako jen na několika místech u nás dochován dnes už poměrně historický výtahový systém páter noster.
Vedle hlavní správní budovy Spolku na okraji areálu stojí tzv. „stará“ správní budova kdysi největšího podniku chemické výroby Rakouska-Uherska. Byla postavena v roce 1895 v novogotickém stylu a je pozoruhodná díky alegorické výmalbě hlavního schodiště a zasedací síně. Autorem výjevů z let 1897 a 1900 je ústecký malíř Josef Reiner. Na stěnách jsou rozměrné fresky s alegorií triumfu průmyslu a jiné, zasedací místnost je vykládána neogotickými dřevořezbami. Dům zařadil do svého televizního cyklu Šumná města architekt David Vávra. „Neogotická budova svědčí o aristokratickém tradičním vkusu jednoho z nejvýznamnějších ředitelů Spolechemie doktora Maxe Schaffnera“, glosoval Vávra.
