Odjelo dítě a vrátil se dospělý člověk, říká Libor Musil o dětech a studiu v zahraničí

Firmu Liko-S zakládal Libor Musil v roce 1992, tehdy ještě pod názvem AUDO Rockfon. Jde o úspěšnou rodinnou firmu, jak se patří, po letech studií v zahraničí se k byznysu totiž přidali syn i dcera.

To je otázka za milion…

Já bych to vzal trochu retrospektivně. Moje střední průmyslová škola v Jihlavě byla výborná, vedli ji odborníci, kteří tím žili. Pak jsem šel na vysokou školu a byl jsem také motocyklový závodník, budoval jsem si rodinu. Ženil jsem se někdy ve druháku, nebo ve třeťáku. S manželkou jsme spolu chodili celou tu dobu. Chci tím říct, že jsem neměl nějaké speciální zaměření na vzdělávání, v té době mě k tomu ani rodiče moc nevedli. Vedli mě k samostatnosti.

Když dnes přemýšlím nad tím, co jsem získal ve škole a co pak v praxi. Myslím, že to iniciační vzdělání, kterým jsem prošel – základní škola, střední i vysoká škola, je potřeba, aby člověk dozrál a získal kontakty. Sociálně se dokázal ve společnosti pohybovat a získal základy. Ale to co je důležitější přijde až po tom v praxi. Tam jsem se naučil nejvíc.

Bezpochyby ano. Vytvořili jsme si krásnou společnost, která nám umožňuje se zapojit do toho tvrdého procesu boje o přežití až později. To je potřeba si uvědomit, protože ne všechny generace tuhle možnost měly. Měli bychom si toho vážit, proto si myslím, že za vzdělání by se mělo platit. Člověk by vzdělávání neměl považovat za něco, co je gratis a automaticky dostupné. To pak někdy vede k tomu, že to mladí lidé berou jako flákání. A to mi dělá zle. Když do vzdělání dám nějaké peníze, tak nad tím pak budu uvažovat jinak, chci z toho něco mít. A tím z toho dělám investici.

Moje děti sportovaly a byly zaměřené na výsledky. Když pak dcera viděla, že učitelka angličtiny s nimi mluví anglicky poprvé po dvou letech výuky, říkala, že je to hrozný a že jí to takhle nebaví. Řekla nám tenkrát, že po maturitě jde do Ameriky. Hrála basket a opravdu do Ameriky odešla. My jako rodiče jsme to platili a už tenkrát to nebyly malé peníze. Dcera na to přispěla tím, že hrála basket a dostala stipendium. I syn jezdil se sportem po světě, takže když jsme pro něj pak měli nachystané studium na gymnáziu v Bučovicích, odmítl s tím, že si našel střední školu v Anglii. Odešel v 15 letech a zase jsme to platili. A to nebylo v době, kdy jsme peněz měli nějak nadbytek, museli jsme se otáčet, abychom to zaplatilli. Nicméně tenkrát jsme si s manželkou řekli, že je to vlastně poslední věc, co jim můžeme dát. Všechno ostatní už si v životě budou muset koupit sami a vydělat si na to. Rozhodli jsme se tenkrát tuhle investici udělat.

Finančně se to samozřejmě nedá spočítat, ale vrátilo se to v těch dětech. Poznali jsme jednu důležitou věc. Vy když to dítě pošlete, ale opravdu na delší dobu, ne jak jsou ty Erasmy na půl roku, tak mu umožníte vzít život do vlastních rukou. Musí si zařídit školu, praxi, ubytování, řešit doktory a všechno okolo. Je to úplně jiná věc, než když se dostanou v rámci nějakých programů do uměle vyjetých kolejí. V obou našich případech odjelo dítě a vrátil se dospělý člověk. Samozřejmě ne vybavený všemi zkušenostmi, které člověk potřebuje, ale opravdu se vrátil samostatný člověk. To je strašně důležité v tomhle věku, kdy jsou děti schopné absorbovat velké množství okolních podnětů. A pak ještě jedna důležitá věc. Naváží tam nové vztahy s úplně odlišnými lidmi, se kterými pak mohou v budoucnu dál růst, aniž by jim utekly ty vztahy, které měli předtím tady.

To je otázka na ně. Myslím, že ze začátku měli těžký chvilky oba dva. Dcera po dvou měsících, když jsme za ní přijeli, tvrdila že jí to tam neprospívá, protože musí vstávat ve 4 ráno na trénink a ještě je trenérka večer kontroluje u učení. Tak jsme se jí snažili vysvětlit, že to jí právě prospívá. I Honza si musel zvykat, když je na internátě ve 3 hodiny ráno vyhnali z postelí, protože dělali požární nácvik. Neměl to jednoduchý i z toho pohledu, že byl na škole nováček a od starších dostávali do těla.

Ale já si myslím, že budoucnost je o tom, jak se chytne mladá generace, když jste mladý, musíte vyždímat fakt úplně všechno. Tělo i mysl je schopna pohltit a absorbovat do sebe velké množství podnětů a nepříjemností, aniž by vás to nějak skolilo. Takže myslím, že je dobře, že to mají na začátku trochu těžké, aby se naučili si s tím poradit. Svět dneska opravdu potřebuje odvážné a odolné lidi, kteří jsou schopni nabízet věci out of the box. Potřebujeme leadery, potřebujeme vynikající lidi a kde se berou? To se z vás nestane, když se budete do 25 let flákat v českém školství.

On se tam přihlásil do IB programu, což je ještě těžší program. Chtěl jít potom studovat na vysokou školu a s tímhle programem to bylo třeba v Americe snazší. Proto do toho šel, zároveň je docela nadaný, kdyby se učil, měl by ještě lepší známky, ale to už je jiná věc. Asi je po svým tátovi v tom, jak si hledá svou cestu. Odešel do Anglie v 15 letech a vrátil se za 3 roky. V posledním ročníku dělal šéfa kolejí, kde měl pod sebou asi 50 nebo 80 kluků od 12 do 18/19 let. To mu dalo hodně.

Ne, tak to samozřejmě nešlo, protože byl opravdu ještě dítě. Do Anglie jsme zajeli a mluvili jsme s headmasterem, chtěli jsme si zjistit víc. My jsme byli i v Americe, tzv. prodat dceru na vysokou školu na Floridě. Chtěla studovat hospitality a na to mají dobré vzdělání právě tam, takže jsme jezdili s manželkou po floridských univerzitách a prodávali jsme českou basketbalistku. A nakonec se uchytila na dobré škole.

Pochopitelně jsme to se sportem hodně spojili a když už jsme se rozhodli ty peníze takhle investovat, museli jsme opravdu vědět, že to stojí za to. V té době nebyly informace tak dostupné jako dneska. Dnešní rodiče, to mají trochu snadnější, i třeba jazykově. A to je další věc, my jsme se během své kariéry museli jazyky doučovat až v praxi, což je špatně. A zajímavé je, že v České republice ještě pořád z vysokých škol vychází studenti, kteří špatně mluví anglicky. I to je důležitá věc, která by se měla změnit.

Každá mince má 2 strany. Když dítě pošlete na dobrou školu v zahraničí, kde zlepší svoje prezentační schopnosti, jazykový schopnosti, víc se vyznají v lidech, tak budou mít určitě velký náskok. Můžu to porovnat, protože mi prochází rukama spousta studentů z českých škol, které přijímáme do firmy. Ale druhou, tou odvrácenou stranou mince, je určitá míra takové v uvozovkách nafoukanosti. Já jsem studoval v Anglii, já jsem studovala v Americe, tak já už vím, jak na to. Pak samozřejmě přijde srážka s realitou. Nejde o to, že by některé země byly lepší, v něčem jsou rozvinutější a v něčem zaostalejší, proto je důležitá ta zpětná lokalizace. V České republice máme také spoustu dobrých věcí. Takže je potřeba se tzv. nepodělat ze všeho, co je v Americe, ale začít vnímat i ČR. To byl ten náraz, kterým si prošli, při přistání u nás ve firmě. Začali dole a postupně rostli. Tenkrát jsme například posílili dozorčí radu o další externí lidi, protože jsme věděli, že když my jim budeme něco říkat jako rodiče, tak se to nesetká vždy s kladnou odezvou. Tomu jsme se chtěli vyhnout, proto jsme si kolem sebe udělali tým zkušených lidí.

Zpětně od nich slyšíme, jak vnímali ten posun v průběhu let. I oni viděli, že jsou syn i dcera chytří, ale ze začátku nebylo všechno perfektní. Hanka už s námi pracuje 8 let a Honza už skoro 12, takže to mělo vývoj.

Praxe je velmi důležitá, na to vás žádná škola nepřipraví. Důležité je se vzdělávat celoživotně, vždycky si odběhnout na chvilku, ne nějaký MBA na dlouhou dobu, kde vás to vytrhne jak z rodiny, tak z praxe. Je potřeba mít vytipovaný například kurzy, jet do zahraničí na týden, dva, něco udělat online a ladit to s praxí. To je model, podle mě, který vás někam dovede. Nevím, jestli je to ten pravý model pro všechny, ale takhle jsme to prožili my a za tím si stojím.

Tohle ale není všechno, s Liborem Musilem jsme mluvili o vzdělávání mnohem víc. Ptali jsme se na jeho vlastní vzdělávací cestu i to, jak vybírali školy pro jejich děti.

Na celý rozhovor s Liborem Musilem se můžete těšit v našem připravovaném Education Magazine, který najdete už na podzim na druhém ročníku EduFestivalu.

Nenechte si ujít novinky a informace o plánovaných akcích a připojte se ke čtenářům našeho pravidelného newsletteru.