Článek
Dorůstají populačně silné ročníky, u kterých se navíc oproti minulým generacím zvýšil zájem o vysokoškolské studium, což ovlivňuje i výběr školy střední. Nabídka s poptávkou se tak nepotkává. Náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Jiří Nantl ale tvrdí, že řešení v systému existuje a není to špatné řešení.
Někde v médiích jsem četla, že na rozdíl od jiných krajů ten váš problémy s nedostatkem míst na gymnáziích nemá. Vy jste nezaspali?
Určité problémy máme i my, ale netýkají se celého území kraje. Největší slabina je malá dostupnost gymnázií v Brně a tam směřujeme naše hlavní intervence. Ale v jižní části kraje nedostatek míst na gymplech není a dokonce by nebyl ani v Brně, kdyby Brňáci byli ochotni jezdit do školy jen kousek za Brno. Máme gymnázia v dojezdové vzdálenosti, dvacet minut autobusem z náměstí v Brně, a v nich v prvním kole stále zůstává pár volných míst. Když ten problém pojmenovaný jako „nedostatek“ začnete zkoumat, zjistíte, že jde o komplexní matici, kde se mísí objektivní podmínky a preference a zvyky rodin.
Není za tím spíš to, že školy mají nějakou pověst?
Vlastně je to hodně zajímavá otázka, co hraje roli. Já bych se opravdu vsadil, že má velký vliv čistě jen to, že obyvatel Brna při výběru škol nezahrnuje okolí Brna do svého uvažování. Průměrného Brňáka prostě nenapadne, aby si řekl „zkusíme to i v Zastávce u Brna nebo v Židlochovicích, jede tam autobus nebo vlak“. Možná tam ani nikdy nebyl, je to mimo jeho horizont.
My jako kraj organizujeme veřejné služby, včetně těch vzdělávacích, v měřítku kraje, ale podle mé zkušenosti málokterý občan přemýšlí „krajsky“. A tomu jde naproti další fenomén, a to že děti z venkovských oblastí chtějí studovat v Brně, protože jsou tam víc v anonymitě a život je tam pro ně zábavnější. Čímž ale nechci říct, že nedostatek kapacit se dá přičíst pouze chování rodin, určitě se zřizovatelé mohli mobilizovat dříve. Věcí, které jsou k řešení, je dost.
Volit povolání v patnácti letech je brzo
Řekla bych, že poptávka po gymnáziích je silná i proto, že dává dětem pár let navíc, aby se rozhodly, čím chtějí být. Souhlasíte?
Podle mě opravdu není reálné, aby si současné děti volily své povolání v patnácti letech. Jednak se zdá, že dozrávají později, i podle toho, co říkají učitelé a výchovní poradci. Zároveň jim mizí přirozené vzory, podle kterých se orientovali předchozí pokolení. Dřív bylo jasnější, co dělá maminka a co tatínek, dnes velká část rodičů, zejména ve velkých aglomeracích, má hůře uchopitelná povolání, z perspektivy dítěte prostě sedí u počítače, ale co vlastně dělají? Přirozená identifikace – jít ve stopách rodičů – mizí, drží se možná ještě zčásti na venkově a na maloměstě.
Máme příliš nízký podíl všeobecně vzdělávacích škol, protože jich víc nechceme?
Zčásti ano, tlačíme se do podle mě přežitého konceptu, který považuje za dobré, že gymnázií je málo a zbytek žákovské populace má jít na odborné školy. Rodiny ale stále častěji vyjadřují jiné preference. Trendem je opravdu usilovat o všeobecně vzdělávací střední školu a rozhodování o budoucí profesi odložit.
Odborné školy jsou taky vnímané jako méně kvalitní, oproti gymnáziu, není to tak?
Myslím, že to, co si rodič představuje, když přemýšlí o kvalitě, je vlastně prostředí. To, že je kultivovanější, přívětivější, respektující, možná tam jsou lepší vztahy mezi dětmi. Hraje v tom roli potřeba své dítě ochránit. Myslím, že existuje i studie, ze které jasně vyplývá, že bezpečná a přátelská škola je pro rodiče prioritou. Platí to pro základní školy a platí to i pro ty střední. Roli hraje i to, že gymnázium jako škola je čitelnější než leckterá odborná škola. Přitom existují i velmi kvalitní odborné školy, kde děti dosahují s gymnázii srovnatelných výsledků.
Gymnázia mají ale vyšší status.
Status kvalitě vzdělávání nemusí odpovídat. Řekněme si upřímně, gymnázia jsou žádaná a prestižní, ale i v důsledku toho tam někdy jde výuka samospádem. V letošním roce právě proto spouštíme schéma podpory inovací školních vzdělávacích programů zacílené právě na gymnázia.
Co se dá naopak vyčíst odborným školám?
Poměrně velká část absolventů odborných škol nepůsobí v oboru, na který se specializovali, což zase svědčí proti rané specializaci. Ředitelé středních škol mi vždy dřív u prezentací svých škol hrdě říkali: „Náš úkol je připravit žáky pro praxi“. A když jsem se jich zeptal, kolik z nich jde opravdu do praxe, zarazí se a řeknou: „pět procent, zbytek šel na vysokou nebo z oboru odešel“. „Když je to, tak, je tedy vaší misí připravovat ty děti i na vysokou školu,“ říkal jsem jim. Tyhle debaty nám pomohly. V přemýšlení o vzdělávacích cílech jsme se posunuli. Školy si v řadě případů uvědomily, že nedává až takový smysl organizovat finančně náročnou odbornou výuku pro někoho, kdo chce studovat dál a do provozu nepůjde. Dává jim pak smysl vytvořit v rámci průmyslové školy jednu třídu technického lycea, kde bude víc hodin matematiky. Žáci budou lépe připraveni na studium technické vysoké školy a možná budou pro další studium i více motivovaní.
„Lyceum je šance postavit koncept vzdělávání moderně, inovativně, didakticky poučeně – v souladu s potřebami dnešní doby.“
Tohle by podle vás mohlo být řešení, jak zvýšit kapacitu všeobecného vzdělání, aniž by se musela stavět další gymnázia? Přerod části odborných škol na lycea?
Přijde mi to v této chvíli jako velmi schůdná cesta, jak skloubit možnosti systému, fyzické a personální, s tím, co lidé u škol poptávají. Stavět nová gymnázia je projekt za stamiliony a osobně nejsem ani velkým fanouškem toho otevírat gymnaziální třídy v rámci odborných škol, s čímž se teď experimentuje v Praze. Přijde mi, že už je to moc velký skok ke zcela jiné identitě a filozofii a je to pro veřejnost nečitelné.
Pracujme se segmentem, který v systému je a má potenciál růst. Mně ta transformace odborných škol nebo jejich části na lycea opravdu dává velký smysl. Je realizovatelná, udržitelná a ředitelé jsou k ní víc a víc motivovaní.
Poptávka po lyceích roste
Je to oficiální politika vašeho kraje?
Je to naše praxe a směřujeme k tomu, aby to byla oficiální politika. Chtěl bych, abychom si teď v rámci kraje při přípravě dlouhodobého záměru vzdělávání (který bude navazovat na Strategii 2030+) vyhodnotili, kde obory odborných škol opravdu plní účel přípravy pro praxi. Tam, kde se ukáže, že to tak není a že děti pokračují z velké části na vysokou školu, bych chtěl, abychom zvážili, zda daná odborná škola nemá být spíše lyceem a co pro to udělat. Každopádně, poptávka po lyceích roste.
Je to podle vás proto, že jsou druhou volbou pro ty, kdo se nedostali na gymnázium, nebo proto, že část dětí jde raději na lyceum?
Řekl bych, že současné generaci dětí vzdělávací formát lycea může vyhovovat i lépe než gymnázium. Pro dnešní mladé je atraktivní ten mix všeobecných znalostí a praktik, zkušenostního vzdělávání, který lyceum může nabídnout, na rozdíl od gymnázia. Když se bavím se žáky lyceí, oceňují, že jen nesedí v lavicích, ale zároveň mají i předměty jako dramatický kroužek. Například na pedagogickém lyceu. Lyceum je šance postavit koncept vzdělávání moderně, inovativně, didakticky poučeně – v souladu s potřebami dnešní doby.
Lycea by eventuálně nahradila jen část odborných škol. Uvažujete i o modelu, kde by lyceum s odbornou školou koexistovalo?
Mnoho odborných škol v současnosti slučuje několik oborů a jsou takovým někdy nesourodým útvarem. Mohly by se zorganizovat kolem tří základních segmentů – lyceální proud, odborný proud s maturitní zkouškou a proud výuky řemesel. To by jim pomohlo dát tomu celku nějakou filozofii a řád. Ideální by byla i nějaká prostupnost mezi jednotlivými proudy a dostupnost profesních zkoušek NSK v rámci školy. Mezi současnými žáky, zejména venkovskými, ale nejenom, je hodně takových, kteří by chtěli studovat všeobecnou školu, ale mají i nějaký vztah k řemeslu, k praktické činnosti. Dokonce i mezi gymnazisty je poptávka po možnosti udělat si výuční list, profesní zkoušku NSK, která člověka opravňuje k výkonu povolání.
Takže žák lycea by si případně mohl udělat i kurz na řemeslo ve stejné škole a pak by mu tam umožnili udělat profesní zkoušku?
Ano, tak nějak uvažujeme. Myslím, že by to lépe odpovídalo tomu, jak dnešní mladí přemýšlejí o vzdělávání. My v tomto duchu reflektujeme i budoucnost neformálního vzdělávání. Například máme ve středisku volného času kroužek cukrářství a promýšlíme, zda by nešlo účastníkům umožnit, aby si udělali profesní zkoušku u partnerské školy. Což je ekvivalent výučního listu. Princip je necpat děti na cukráře v patnácti a dát jim možnost něčím být, i když se rozhodnou později.
Jaká máte tedy lycea ve vašem kraji? Spousta lidí má o tomto typu školy jen velmi vágní představu.
Jsou tu lycea vzniklá transformací odborných škol nebo jejich částí, jak jsme o nich mluvili. Zakládáme ale teď nově i technické lyceum na gymnáziu ve Znojmě, protože jsme zjistili, že tam jsou nejlepší předpoklady to nějak ošetřit i personálně. No a pak tu máme waldorfské lyceum a montessori lyceum. To jsou školy, které nezřizoval kraj.
Je pravda, že lycea jako koncept je třeba veřejnosti „prodat“. My teď v kraji děláme informační kampaň pro deváťáky, web nevim-kam.cz. Je psaný jejich jazykem a cílem je mít tam pět hlavních sdělení, která by jim umožnila se trochu lépe ve školách orientovat a nerozhodovali za ně jen rodiče. A tam prezentujeme různou typologii školy, včetně lyceí.
Jaký je podle vás ideální profil lyceána?
Stejně jako gymnazista je to někdo, kdo si uvědomuje hodnotu vzdělanosti a má rozvinutou schopnost se učit nové věci, vykročit mimo úzkou odbornost. Ale přece jen gymnaziální vzdělání klade velký důraz na akademičnost, zatímco lyceán je zvídavý mladý člověk, kterému sedí všeobecné vzdělání, které vychází za mantinely akademického studia.
Jsou kraje v průměru kompetentními zřizovateli středních škol? Jsou na výši tak komplexního úkolu, jako je zajistit obyvatelům svého kraje kvalitní vzdělávací služby, po kterých je poptávka?
Řekl bych, že aktuálně jsou v krajích na místech radních pro vzdělávání kompetentní lidé. Jsou v obraze. Ale je pravda, že krajská politika je z definice „starostizovaná“. Někdy mi přijde, že v České republice starostizace politiky postihuje všechny úrovně. Všude jsou samí starostové a středobod přemýšlení jsou materiální investice. Ale to se v posledních letech mění. Vzdělávání se stalo společenským tématem a začíná se brát vážně, a to z důvodů přirozených zájmů. Aktivní občané mají děti na základních a středních školách, a je pro ně přirozené o jejich vzdělání přemýšlet. Starostové zvyklí na to, že budují kruhové objezdy, tělocvičny a lavičky na náměstí, najednou zjistili, že poptávka je po dobré škole, ne ve smyslu budovy, ale kvality výuky. Ve spoustě menších měst tady v Jihomoravském kraji bylo v minulých komunálních volbách místní školství klíčovým volebním tématem.
Jiří Nantl je náměstek hejtmana Jihomoravského kraje a má na starosti zejména vzdělávání. Vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií MU a poté práva na Právnické fakultě MU a Corporate Law na Nottingham Trent University. V rámci Masarykovy univerzity působil v letech 2006 až 2010 jako její kancléř a posléze ředitel právních a korporátních vztahů. Od prosince 2010 do února 2012 byl ředitelem odboru vysokých škol na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR, od března 2012 do července 2013 vykonával funkci prvního náměstka ministra školství, kterým byl tehdy současný předseda vlády Petr Fiala.
Text vyšel na webu www.eduin.cz.
Autor/ka: Jitka Polanská
