Článek
Staří Egypťané rozlišovali tři kategorie lidí, které nazývali pat, rechit a henmemet. Lid typu pat zahrnoval tehdejší elitu a zastupovali ji lidé, kteří se nějakým způsobem podíleli na státní správě. Ti byli obdařeni nejen mocí, ale především určitou mírou zodpovědnosti za chod společnosti. Je dobré si připomenout, že ani kněží v Egyptě netvořili samostatnou společenskou třídu, ale byli to vlastně úředníci ve státní správě, kteří v chrámech pracovali jen někdy a na částečný úvazek. Příslušná úroveň zodpovědnosti a moci byla na lid typu pat přenesena z úřadu, autority a zodpovědnosti panovníka.
Král se ve starém Egyptě nacházel na jiné úrovni. Byl součástí lidského i božského světa. Oba tyto světy propojoval, a udržoval tak křehký řád světa, zvaný maat. Dodržování a ochrana řádu maat, jenž se nacházel v neustálém ohrožení od sil ne-řádu isfet, vlastně představovaly jediný úkol egyptského panovníka. Ten však v sobě zahrnoval všechny aspekty tehdejší státní správy, od vojenské obrany státu, přes hospodářství, administrativu a náboženský kult, až po odrážení sil chaosu pomocí magie. Král byl prostě bytostně zodpovědný za celý stát a vše, co se v něm nachází a děje.
Lid rechit, jehož hieroglyfickou značkou bylo zobrazení čejky chocholaté, zastupoval opačný pól společnosti. Byla to masa poddaných, většinou zemědělců, pastevců a řemeslníků bez podílu na moci či zodpovědnosti ve státní administrativě. Mimochodem, v očích bohů byli všichni lidé rechit, a to včetně velekněze nebo nejvyššího ministra.
Král jako zástupce celého Egypta poráží spoutané nepřátele. Autor: Jiří Janák 2022. Český egyptologický ústav FF UK.
Společenská pyramida
Při stavbě pyramidy představovali lidé rechit hlavní pracovní sílu (ne, nebyli to otroci!), lidé pat celý projekt organizovali, koordinovali a administrativně zajišťovali a král byl jeho hlavním zadavatelem a příjemcem. Pro Egypťany ale pyramida nebyla jen pomníkem monarchy, ale projektem, jehož zdárné dokončení mělo mít pozitivní dopad na celou zemi a společnost, a to včetně obecného lidu. Zesnulý král totiž stále ovlivňoval dění ve světě živých a byl jakýmsi božským patronem státu.
Lidem typu henmemet se zde věnovat nemusíme, protože vlastně stále ještě nevíme, kdo to byl. O významu termínu henmemet existuje mnoho egyptologických teorií, ale zatím žádná na tuto otázku nedokázala nalézt uspokojivou odpověď. Čemu bychom se ale věnovat měli, je téma osobní zodpovědnosti člověka.
Oživující duše
Staří Egypťané věřili v to, že každý člověk (vlastně každý živý tvor) je obdařen oživující duší, resp. jakousi život dávající a život ochraňující silou, které říkali ka. Tato duše, kterou byl každý vybaven od narození, se od člověka odpoutala v okamžiku smrti, aby pak čekala, jak to s člověkem dopadne v podsvětí. Pokud to dopadlo dobře, daný člověk byl shledán spravedlivým a hoden toho vstoupit do zásvětí mezi blažené. Pak se s ním jeho duše ka opět spojila, a člověk tak mohl oživnout na onom světě.
Ka ale nepředstavovalo jen nějakou abstraktní energii či metafyzickou baterku, kterou člověk dostane při narození a která mu pak přivodí smrt tím, že se vybije. Ka v člověku existovalo téměř jako samostatná entita, bytostně zodpovědná za udržování, zachovávání a předávání života. A právě proto Egypťané spojovali duši ka s fyzickou silou a kondicí, s obstarávání a rozdělováním potravy, s plodností a rozmnožováním, s osobní zodpovědností, štědrostí a loajalitou, ale také s dobrými vztahy mezi jednotlivými generacemi v rodině i ve společnosti. Oživující duše konkrétního člověka byla zodpovědná především za jeho vlastní život, ale duše (ka) otce velké rodiny byla plně zodpovědná i za udržení života všech jejích členů. Rodiče a děti byli tak propojeni skrze život i vzájemnou zodpovědnost za něj. A státní úředník byl bytostně (tedy ze své duše!) zodpovědný za životy všech jemu podřízených lidí, a to nejen díky moci úřadu, ale také skrze jeho vlastní ka.
Zemřelý obětuje kadidlo a vodu před svým ka. Český egyptologický ústav FF UK.
Královská duše
A jak to bylo s duší krále? Královské ka se od toho běžného lišilo zcela zásadním způsobem, a to dokonce tak, že je Egypťané zobrazovali jinak - jako samostatnou, králi podobnou postavu s hieroglyfem ka (znak v podobě dvou vztyčených paží) na hlavě. Královské ka bylo božské, nabité obrovskou autoritou a nadpřirozenou mocí, ale také zatížené obrovskou mírou zodpovědnosti. Stejně jako měla být duše otce zodpovědná za životy všech členů rodiny, byla duše krále zodpovědná za život celé země. Proto staří Egypťané někdy svého panovníka označovali za „ka (oživující duši) všech lidí“ a proto bylo možné (alespoň teoreticky) vinit panovníka z neúrody, ze špatného počasí, nedostatečné nilské záplavy atd.
Egyptská společnost a správa státu se rozhodně neřídily zásadami demokratických systémů, a proto můžeme jen spekulovat o tom, jak by se optikou svého náboženství a světonázoru Egypťané dívali na koncept „vlády lidu“. Vzhledem k výše zmíněným představám jsem ale přesvědčen o tom, že by demokracii nevnímali pouze jako svrhnutí paláce (slovo faraon vlastně znamená „palác“) a převzetí moci lidem rechit. Ze svého pojetí duše by totiž nejspíš vyvodili, že nastolení „vlády lidu“ vyžaduje bytostnou změnu uvnitř každého člověka, tedy proměnu běžného, poddanského ka v duši královskou. Vláda totiž stojí na bytostné osobní zodpovědnosti toho, kdo má moc.
Autor: Jiří Janák. Autor je badatelem Českého egyptologického ústavu FF UK, který se specializuje na staroegyptské náboženství, mytologii, magii, kulturu a královskou ideologii.
