Článek
Letos na jaře proběhl v egyptském Abúsíru archeologický výzkum, během nějž vědecký tým Českého egyptologického ústavu FF UK objevil, odkryl a zdokumentoval 2500 let starou hrobku královského písaře Džehutiemhata. Tato hrobka leží v oblasti tzv. šachtových hrobek v západní části abúsírského pohřebiště, kde si místa věčného odpočinku zbudovali vysocí hodnostáři a vojenští velitelé žijící v polovině 6. století př. Kr., tedy na přelomu 26. a 27. dynastie. Byla to nejistá, turbulentní doba perského vojenského vpádu do Egypta a předzvěsti řecko-perských válek. Shodou okolností byli na tomto pohřebišti v Abúsíru pohřbeni právě armádní generálové zodpovědní za dohled nad řeckými žoldnéři bojujícími v egyptském vojsku. Tyto hrobky z Pozdní doby tak představují jedinečný zdroj poznatků pro studium a pochopení dějin Egypta a východní části Středomoří v druhé polovině 1. tisíciletí př. Kr.
K tomu přispívá i nově objevená bohatě zdobená šachtová hrobka, jejíž majitel jménem Džehutiemhat zastával úřad královského písaře a rádce nejspíš právě v době perské invaze do Egypta. Hrobka byla, bohužel, částečně poničená a vyloupená již na konci starověku. Podobně jako tomu je u dalších šachtových hrobek v této oblasti, i Džehutiemhatova hrobka je vybavena přístupovou šachtou, z níž je možné projít úzkou chodbou přímo do pohřební komory. Vstup do této spojovací chodby byl objeven v hloubce cca 12,5 m, dno pohřební komory je pak ještě zhruba o 1,5 metru níž. Oproti jiným hrobkám tohoto typu, jejichž šachty sahají až téměř do hloubky 30 metrů pod zemí, se s nadsázkou jedná o poměrně mělký hrob. Podle podrobného průzkumu šachty se ale zdá, že podle původního plánu měla být pohřební komora Džehutiemhatovy hrobky zkonstruována zhruba v 18-20 metrech pod zemí. Kvůli problémům s podložím byl ale plán narychlo změněn.
Pohled z podzemní spojovací chodby do pohřební komory královského písaře Džěhutiemhata. © Český egyptologický ústav FF UK.
Pohřební komora královského písaře Džehutiemhata je 3,2 m dlouhá, 2,6 m široká a 1,9 m vysoká. Celá je téměř beze zbytku vyplněna velkým kamenným sarkofágem, kolem něhož je ponechán pouze malý manipulační prostor. Stěny a strop pohřební komory, stejně jako i stěny a víko sarkofágu jsou zdobené náboženskými a magickými texty zapsanými v hieroglyfickém písmu. Jde jak o citace z prastarých Textů pyramid (vniklých v polovině 3. tisíciletí př. Kr.), tak o tisíc let mladší texty z tzv. Knihy mrtvých nebo rituální a magické formule užívané pro ochranu zemřelých právě v polovině 1. tisíciletí př. Kr. Všechny tyto texty měly zesnulému zajistit bezproblémovou cestu na onen svět, vstup mezi blažené zesnulé a zabezpečený život v zásvětí.
Jižní stěna pohřební komory a víko Džehutiemhatova sarkofágu. © Český egyptologický ústav FF UK.
Tomuto účelu sloužilo i reliéfní zobrazení bohyně Západu Imentety, které měl Džehutiemhat vyryté na dno vnitřní části sarkofágu. Na tomto obraze, zastupujícím symbolickou matku a průvodkyni zesnulého, pak přímo spočívala mumie zemřelého. Na stropě pohřební komory se nacházejí vyobrazení slunečního boha Rea a dalších nebeských božstev a podsvětních bytostí. Dvanáct scén zachycujících pouť slunce na nebeské bárce je doprovázeno hymny na vycházející a zapadající slunce.
Pohled dovnitř sarkofágu, kde dříve spočívala Džehutiemhatova mumie na zobrazení bohyně Západu. © Český egyptologický ústav FF UK.
Z kosterních pozůstatků písaře Džehutiemhata se podrobnou antropologickou analýzou podařilo zjistit, že tento královský písař a rádce zemřel v poměrně mladém věku okolo 20-25 let. Jeho kosti navíc nesly znaky jakési nemoci z povolání. Trpěl totiž silnou osteoporózou a jeho páteř byla na několika místech značně opotřebena sezením a hrbením se při písařské práci. Přítomnost osteoporózy by nám však rovněž mohla pomoci zařadit Džehutiemhata do rodiny dalších majitelů abúsírských šachtových hrobek, kteří touto chorobou trpěli. Mohl být tedy příbuzný jak s knězem Iufaou, jehož slavná nevyloupená hrobka byla v Abúsíru objevena v roce 1996, tak s generálem Menechibnekonem, jehož hrobka se nachází pouze několik metrů do té Džehutiemhatovy.
Nahrubo vytesaný obraz slunečního boha Rea během jeho noční pouti. © Český egyptologický ústav FF UK.
Z textů na stěnách pohřební komory jsme se dozvěděli i něco málo o rodině majitele hrobky. Džehutiematovým otcem byl jistý Harsiese, jeho matkou pak paní Taišeka Vaheret. Jméno jeho otce představuje běžné egyptské jméno té doby, naopak jméno matky je dost neobvyklé. Výraz Taišeka je jakousi přesmyčkou a znamená Núbijka. Džehutiemhatova matka, nebo alespoň její předkové, tak pravděpodobně pocházela z jižnějších oblastí tehdejšího Egypta, tedy z území na jih od dnešního Asuánu. To částečně potvrzuje i její druhé jméno Vaheret. V egyptských textech se tento výraz objevuje výjimečně, a to snad ve významu fenka. Kořeny tohoto slova ale sahají spíš do oblasti dnešního západního Súdánu nebo k berberským jazykům, kde nese význam liška, lištička. Je tedy dost možné, že rodina Džehutiemhatovy matky, tedy Núbijky, které se přezdívalo Liška, se do Egypta dostala již v době 25. dynastie, kdy Egyptu vládli právě panovníci původem z Núbie. To jsou ale zatím pouze spekulace. Podrobná analýza a interpretace všech získaných dat totiž stále pokračuje. Výzkum této hrobky byl financován z projektu KREAS a účelové dotace MŠMT.
Jiří Janák. Autor je badatelem Českého egyptologického ústavu FF UK, který se specializuje na staroegyptské náboženství, mytologii, magii, kulturu a královskou ideologii.
