Článek
Aleně bylo jednašedesát a stále pracovala na zkrácený úvazek v účetní firmě.
Část týdne mohla pracovat z domova, takže dceři Monice občas pomohla se Sofií.
Nikdy jí to nevadilo.
Když byla Sofie nemocná a Alena měla volnější den, nechala si ji doma. Několikrát ji také vyzvedla ze školky.
Před začátkem školního roku proto Monika požádala, jestli může maminku uvést jako další osobu oprávněnou k vyzvedávání a zároveň jako nouzový kontakt.
„Kdybychom se náhodou nedovolali,“ vysvětlila.
Alena souhlasila.
Nepovažovala to za nic, co by bylo potřeba dál řešit.
Zavolali jí krátce po druhé
Jedno úterý pracovala Alena doma.
Po druhé hodině zazvonil telefon.
Volala učitelka ze školky.
Sofie měla horečku přes 38 stupňů, byla unavená a chtěla spát.
Rodičům se zatím nepodařilo dovolat.
„Máme vás tady jako další kontakt. Mohla byste si pro ni přijet?“
Alena se ani dlouho nerozmýšlela.
Uložila práci, vzala kabelku a vyrazila.
Ve školce našla Sofii sedět na lavičce v šatně. Na sobě měla mikinu a v ruce držela plyšovou kočku, se kterou běžně spala po obědě.
„Maminka nepřijede?“ zeptala se.
„Asi pracuje. Pojedeš ke mně.“
Alena ji odvezla domů.
Dala jí čaj, změřila teplotu a znovu zkusila zavolat dceři.
Telefon nikdo nezvedal.
Zetě Tomáše zastihla až asi o půl hodiny později.
„Sofie je u mě. Má horečku.“
„Jo, Monika mi právě psala,“ odpověděl.
Alenu překvapilo, že vůbec nepůsobil zaskočeně.
„Kde jste?“
Chvíli bylo ticho.
„V hotelu.“
Hlídání měli domluvené jinak
Ukázalo se, že Monika s Tomášem dostali k výročí jednodenní pobyt ve wellness hotelu přibližně hodinu a půl od města.
Sofii ráno normálně odvedli do školky.
Odpoledne ji měla vyzvednout maminka jedné z jejích kamarádek a Sofie u nich měla zůstat až do večera.
Rodiče plánovali návrat kolem desáté.
Alena o ničem nevěděla.
„A proč mi to říkáš až teď?“
Tomáš vysvětlil, že neviděli důvod maminku zatěžovat. Hlídání bylo domluvené.
„Jenže když se něco stalo, zavolali mně.“
„Proto tam přece jsi napsaná.“
Právě tahle odpověď Alenu naštvala.
„Jsem tam jako nouzový kontakt. Ne jako člověk, se kterým můžete automaticky počítat pokaždé, když budete pryč.“
Tomáš namítl, že kdyby Alena nemohla, určitě by našli jiné řešení.
Alena si představila, jak by vypadalo „jiné řešení“, když jsou oba hodinu a půl daleko a školka čeká, až někdo přijede pro dítě s horečkou.
Monika v tom problém neviděla
Dcera zavolala o chvíli později.
Nejdřív se ptala na Sofii.
Teplota mezitím trochu klesla a vnučka usnula na pohovce.
Pak se Alena zeptala, kdy se vracejí.
Monika řekla, že vyjedou dřív a budou doma přibližně za dvě hodiny.
Alena to ocenila.
Stejně jí ale vadilo něco jiného.
„Proč jsi mi neřekla, že jedete pryč?“
Monika nechápala, proč by měla.
Sofie měla hlídání zajištěné.
„A já byla co?“
„Ty jsi byla jen kontakt pro případ, že se něco stane.“
„A zeptala ses mě, jestli ten den vůbec můžu?“
Na druhé straně bylo chvíli ticho.
Alena měla na večer naplánovanou návštěvu u kamarádky a ještě potřebovala dodělat práci. Nic z toho nebylo nenahraditelné.
Právě o to jí ale nešlo.
Kdyby jí dcera den předem řekla, že jedou pryč a zda může být v případě komplikací záloha, pravděpodobně by souhlasila.
Jenže nikdo se nezeptal.
„Vždyť ji máš ráda,“ řekla Monika.
„To s tím vůbec nesouvisí.“
Přijeli dřív
Monika s Tomášem dorazili krátce po páté.
Sofie už seděla na gauči a sledovala pohádku.
Dcera mamince několikrát poděkovala.
Alena se s ní nehádala před Sofií.
Až když Tomáš odnesl dítě do auta, řekla Monice, že jako nouzový kontakt ve školce klidně zůstane.
Nechtěla ale znovu zjistit až z telefonátu učitelky, že rodiče dítěte jsou desítky kilometrů daleko.
„Stačí mi napsat,“ řekla.
Monika nejdřív namítla, že přece nemůže hlásit mamince pokaždé, když někam odjede.
„Nemusíš. Jen když zároveň počítáš s tím, že v nouzi nastoupím já.“
To už dcera přijala.
Za necelý měsíc měla Monika s Tomášem lístky do divadla.
Sofii měla hlídat její teta.
Odpoledne přišla Aleně zpráva.
„Jsme dnes večer v centru. Kdyby s hlídáním něco nevyšlo, můžu školce nebo Janě říct, že případně zavolají tobě?“
Alena zrovna plánovala být doma.
Napsala pouze:
„Můžeš.“
Pak položila telefon zpátky na stůl a pokračovala v práci.
