Císařův pekař: Werich se pořezal o vázu, urazil hasiče a soudruzi začali mluvit o sabotáži

Jan Werich stojí uprostřed dokonale stylizované císařské koupelny v barrandovském ateliéru, na sobě má koupací plášť a před ním stojí režisér Jiří Krejčík. Je rok 1951 a natáčení velkolepé barevné komedie Císařův pekař – Pekařův císař začíná být stále napjatější. Oba muži se o něčem prudce přou.

Režisér Jiří Weiss, který je náhodou v ateliéru, později vzpomíná, že Werich náhle vstane, dojde ke Krejčíkovi a svým mohutným břichem do něj strčí. Pak pronese památnou větu: „Jste tak blbej, že ani nemůžete pochopit, jak jste vlastně blbej.“ Štáb propukne v smích. Jediný člověk, který se nesměje, je Jiří Krejčík.

Zatímco diváci dodnes vnímají dvoudílnou historickou komedii jako vrchol českého filmového šarmu, humoru a pohody, v zákulisí probíhal skutečný boj silných osobností. Produkce filmu navíc probíhala v jednom z nejtemnějších období stalinismu v Československu.

Stát do mimořádně výpravného projektu vložil na tehdejší poměry astronomickou částku a počítal také s jeho zahraničním využitím. Původně vyčleněných zhruba 27 milionů korun ještě navýšila změna režiséra a opakované natáčení části materiálu. Původní režisér Jiří Krejčík byl po dlouhodobých neshodách s Werichem a politickém zásahu odvolán a projekt převzal Martin Frič.

Právě Frič s Werichem následně pomohli vrátit před filmovou kameru Natašu Gollovou a celý projekt zároveň musel lavírovat mezi Werichovým humorem a dobovými ideologickými požadavky.

Příprava filmu začala jako mimořádně ambiciózní projekt Československého státního filmu. Počítalo se s velkolepou výpravou, barvou a zahraničním využitím filmu. Výtvarnou stránku dostal na starost geniální loutkář a výtvarník Jiří Trnka. Ten navrhl honosné historické kostýmy, pro které se dokonce nechávaly na speciální zakázku tkát drahé látky v textilce ve Varnsdorfu. Filmaři dostali k dispozici také originální umělecká díla z hradních sbírek a galerií.

Rekvizitáři a architekti stavěli na Barrandově obří dekorace alchymistických laboratoří, císařských ložnic a pekáren. Projekt se navíc citelně prodražil poté, co byl odvolán Jiří Krejčík, část obsazení se změnila a řadu záběrů bylo nutné natočit znovu.

Politická moc se o nákladný projekt skutečně zajímala. Při jedné z krizí se natočený materiál dokonce promítal generálnímu tajemníkovi KSČ Rudolfu Slánskému, který měl rozhodnout, zda je film ideologicky přijatelný a zda má natáčení pokračovat.

Režií byl původně pověřen mladý a ambiciózní Jiří Krejčík. Krejčík byl mimořádně náročný režisér s jasnou představou o jednotlivých scénách, zatímco Werich byl nejen hlavní herec, ale také spoluautor námětu a scénáře a do výsledné podoby filmu intenzivně zasahoval. Dvě výrazné osobnosti si postupně přestaly rozumět.

Dusno mezi režisérem a hlavní hvězdou gradovalo během natáčení. Krejčík po letech přiznával, že zatímco scény s císařem Rudolfem fungovaly poměrně dobře, mnohem větší problémy měl s Werichem v roli mladšího pekaře Matěje. Werich navíc musel vstávat brzy ráno, protože jen příprava císařovy masky zabrala přibližně dvě hodiny, a do ateliéru podle Krejčíkových vzpomínek často přicházel rozmrzelý.

Jedna z největších krizí skutečně nastala při natáčení scény v císařské koupelně.

Podle původního scénáře měl Matěj při vylézání z kanálu šlápnout na mýdlo a spadnout do vany. Protože Werich vážil přes sto kilogramů, bylo provedení riskantní. Sám proto navrhl jiný gag: pekař šlápne bosou nohou do kameninové vázy, ta mu zůstane na noze a on s ní spadne.

Jenže rekvizita nebyla připravena jako bezpečný trikový předmět. Váza praskla a její ostrá hrana zajela Werichovi do nohy.

Tekla krev a natáčení se zastavilo. Ateliérový hasič se pokoušel herce ošetřit, Werich ale v bolesti reagoval velmi podrážděně a poslal ho hlasitě do nepatřičných míst. V atmosféře počátku padesátých let se z obyčejné nehody okamžitě stal politický problém. Na Barrandově se dokonce řešilo, zda herec neurazil „dělnickou třídu“ a zda zranění nebylo pokusem film sabotovat.

Právě z tohoto období pochází i vzpomínka Jiřího Weisse na konflikt, při kterém Werich došel ke Krejčíkovi, strčil do něj břichem a pronesl svou slavnou urážku.

Odvolání režiséra Krejčíka přineslo zásadní zvrat také v obsazení klíčové ženské role Kateřiny, která je u císařského dvora vydávána za umělou ženu Sirael.

Krejčík do této role původně obsadil Irenu Kačírkovou. Ljuba Hermanová byla původně zvažována pro roli hraběnky Stradové, kterou nakonec ztvárnila Marie Vášová. Po změně režiséra získala roli Kateřiny/Sirael Nataša Gollová.

Gollová prožívala po válce jedno z nejtěžších období své kariéry. Byla obviněna z kolaborace mimo jiné kvůli svému vztahu s německým filmovým pracovníkem Willym Söhnelem. Před koncem války přitom dobrovolně pomáhala při epidemii skvrnitého tyfu v Terezíně, kde se sama nakazila a několik měsíců se léčila.

Po válce z pražské filmové scény prakticky zmizela. V roce 1947 našla angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

Jan Werich se za ni v roce 1951 přimluvil a právě role Kateřiny/Sirael jí pomohla vrátit se před filmovou kameru i zpět do Prahy. Následně získala také angažmá ve Werichově divadle. Filmový historik Pavel Taussig proto právem označuje její účast v Císařově pekaři za cestu z poválečné klatby.

Pro Gollovou znamenal návrat na Barrandov mimořádnou profesní šanci.

Její dvojí vystupování – jako obyčejná Kateřina a jako domnělá umělá žena Sirael – se stalo jednou z jejích nejpamátnějších poválečných rolí.

Největší výtvarnou ikonou celé produkce byla realizace bájného Golema.

Jeho monumentální podobu s mohutným hrudníkem, krátkýma nohama a charakteristickou rýhou na čele navrhl český sochař Jaroslav Horejc. Právě jeho pojetí se později stalo v českém prostředí téměř archetypální podobou legendárního pražského Golema.

Golem přitom ve filmu neměl být pouze pohádkovým monstrem.

Sám Jiří Krejčík později vysvětloval, že jeho síla měla fungovat také jako metafora atomové energie – obrovské ničivé moci, kterou lze nakonec zkrotit a využít k mírovému účelu. Ve filmu proto Matěj Golemovu energii nepoužije k válce nebo ovládnutí lidí, ale k pečení chleba.

Přestože natáčení pod vedením Martina Friče probíhalo jinak než za Krejčíka, politický tlak charakteristický pro počátek padesátých let samozřejmě nezmizel.

Film v sobě dodnes nese velmi viditelnou ideologickou vrstvu.

Pekař Matěj se po záměně s císařem snaží napravit poměry u dvora, prosazuje zájmy obyčejných lidí a Golemova obrovská energie je nakonec využita pro společné dobro. Právě tato část příběhu odpovídá dobovým požadavkům socialistického realismu. Národní filmový archiv ostatně upozorňuje, že z pozdější jednodílné exportní verze byly ideologicky nejvýraznější pasáže vystříhány.

Ideologické prvky byly součástí koncepce filmu už během jeho vzniku. Jejich nejviditelnějším symbolem se stala závěrečná píseň Ten umí to a ten zas tohle.

Hudbu k ní nenapsal Zdeněk Petr. Text vytvořil Jan Werich a podle vzpomínek Zdeňka Petra na výsledné podobě textu oba do určité míry spolupracovali. Julius Kalaš byl autorem filmové hudby jako celku.

Závěrečná scéna, kde je zkrocená Golemova energie využita k pečení chleba pro lidi, tak nepochybně nese dobové kolektivistické poselství.

Je zároveň příznačné, že právě tyto nejkřiklavější ideologické části Martin Frič pro zahraniční jednodílnou verzi odstranil. Film tak mohl na západních festivalech působit výrazně méně agitačně než jeho domácí dvoudílná podoba.

Film měl premiéru 28. prosince 1951. V pražské Lucerně se obě části držely v programu celých třináct týdnů. Film získal v roce 1952 čestné uznání na mezinárodním filmovém festivalu v Edinburghu a úspěšně se promítal také v zahraničí. Jan Werich za něj získal státní cenu I. stupně, Jiří Trnka a Martin Frič umělecké prémie.

Zdroje:

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396131/cisaruv-pekar-pekaruv-cisar

https://www.filmovyprehled.cz/en/film/396131/emperors-baker-the-bakers-emperor

https://www.ceskatelevize.cz/porady/21333-cisaruv-pekar/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/21334-pekaruv-cisar/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/21333-cisaruv-pekar/tvurci/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/21334-pekaruv-cisar/tvurci/

https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/vanocni-pohadky-cisaruv-pekar-pekaruv-cisar-werich-krejcik-taussig-magazin-dnes.A191206_101335_lidicky_zar

https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/filmove-chyby-cisaruv-pekar-pekaruv-cisar.A221223_102235_filmvideo_jgo