Článek
Jenže hora, kterou proráželi, byla plná oxidu křemičitého. Při suchém vrtání se tunel měnil v bílý mrak prachu a dělníci ho dýchali celé hodiny bez ochrany. Mnozí z nich pak zemřeli na silikózu. Hawks Nest Tunnel disaster je dodnes jednou z nejhorších průmyslových tragédií v amerických dějinách.
Na začátku 30. let byla Amerika uprostřed velké hospodářské krize. Lidé přicházeli o práci, rodiny ztrácely příjmy a muži cestovali stovky kilometrů za jakoukoliv možností vydělat peníze. V takové době se v Západní Virginii objevil velký projekt u města Gauley Bridge. Skrz Gauley Mountain se měl vybudovat tunel dlouhý zhruba tři míle, který by odváděl vodu z New River k hydroelektrárně. Ta měla dodávat elektřinu pro závod společnosti Union Carbide v Alloy; samotný hydroenergetický projekt zajišťovala New Kanawha Power Company, s Union Carbide úzce spojená.
Pro firmu to byl technický a průmyslový plán. Pro dělníky to byla šance přežít krizi. Na stavbu přišly tisíce mužů a podle West Virginia Encyclopedia se na projektu podílelo téměř 5 000 pracovníků. Z nich 2 982 pracovalo pod zemí. Mnozí byli migranti z jihu Spojených států a velkou část pracovní síly tvořili černošští dělníci, kteří v době segregace a rasové nerovnosti často dostávali nejtvrdší a nejnebezpečnější práci.
Mnozí přijeli s představou, že vydělají a pošlou peníze domů. Čekal je ale tunel ražený skrz horninu bohatou na oxid křemičitý. Při vrtání a trhání kameniva se měnila v jemný křemičitý prach, který se dostával hluboko do plic. Nešlo o obyčejnou špínu, kterou člověk vykašle. Křemičitý prach poškozuje plicní tkáň a způsobuje silikózu, nemoc, při níž se plíce zjizví, tvrdnou a člověk postupně ztrácí schopnost dýchat.
Silikóza přitom nebyla neznámá. Už tehdy se vědělo, že ohrožuje horníky, dělníky v kamenolomech a lidi, kteří pracují s prachem z křemene. Jenže Hawks Nest nebyl úředně veden jako důlní projekt, ale jako hydroenergetická stavba. To znamenalo, že se na něj nevztahovala ani tehdejší skromná pravidla, která platila pro doly. Byl to rozdíl na papíře. V plicích dělníků žádný rozdíl nebyl.
Bílý prach
Jedním z největších problémů bylo suché vrtání. Když se skála vrtá bez vody, vzniká mnohem více prachu. Mokré vrtání nebo účinné větrání mohly množství prachu snížit, jenže v Hawks Nest se pracovalo rychle a levně. Tunel se plnil bílým prachem tak hustým, že zhoršoval viditelnost. Dobové popisy i pozdější shrnutí mluví o oblacích bílého křemičitého prachu, který dělníkům ucpával plíce.
Muži z tunelu vycházeli pokrytí vrstvami bílého prachu. Vypadali jako bílé postavy, které právě vyšly z nitra hory. Pracovali v uzavřeném prostoru, se špatnou ventilací, bez dostatečného potlačování prachu a bez skutečné ochrany dýchání. Některé zdroje uvádějí směny dlouhé 10 až 15 hodin. Projekt měl podle původních představ trvat mnohem déle, ale nakonec byl hotový asi za 18 měsíců. Rychlost, která pro firmu znamenala úspěch, pro dělníky znamenala větší dávku prachu v kratším čase.
Muži začali onemocňovat brzy. Ne po desetiletích práce, jak by si někdo mohl představit, ale během měsíců. Kašlali, hubli, zadýchávali se a ztráceli sílu. Místo aby se otevřeně mluvilo o silikóze, objevilo se označení tunnelitis. Znělo to skoro jako zvláštní nemoc tunelu, něco neurčitého a nového. Ve skutečnosti šlo o to, že dělníci dýchali smrtelně nebezpečný prach.
Někteří lékaři uváděli v úmrtních listech jiné příčiny, například zápal plic. To později ztížilo spočítání skutečného počtu mrtvých. Když člověk zemřel doma daleko od Západní Virginie a v papírech nebyla uvedena silikóza, snadno se ztratil ze statistik. Právě proto se dodnes přesně neví, kolik mužů zemřelo. Kongresová slyšení v roce 1936 připisovala práci na tunelu 476 úmrtí. Epidemiolog Martin Cherniack později odhadoval až 764 mrtvých. Studie NIOSH z roku 2002 pracovala s možností, že jich bylo blízko 1 000. Nejopatrnější věta tedy zní: zemřely stovky mužů – podle pozdějších odhadů až 764 či téměř 1 000.
Jména, která mizela
Jedním z těchto mužů byl Dewey Flack. Podle reportáže NPR byl černošský mladík ze Severní Karolíny, kterému bylo asi 17 nebo 18 let. O jeho životě se zachovalo jen málo, a právě to je na příběhu Hawks Nest typické. Mnozí mrtví po sobě nezanechali skoro nic než jméno, úmrtní list a prázdné místo v rodině. Flack zřejmě odjel do Západní Virginie s nadějí, že si vydělá a pomůže rodičům i mladším sourozencům. Místo toho se dostal do tunelu, kde se prach usazoval v plicích rychleji, než člověk stihl pochopit, co se děje.
Zemřel 20. května 1931, dva týdny po své poslední směně. V úmrtním listu měl uvedený zápal plic. Podle Cherniacka ale firemní lékaři často zaměňovali nebo přepisovali skutečné příčiny smrti na diagnózy jako pneumonia nebo tunnelitis. Jeho rodina se dlouho nedozvěděla pravdu. Jeho neteř Sheila Flack-Jones později řekla NPR, že v rodině se mělo za to, že Dewey prostě utekl. Až mnohem později se ukázalo, že nezmizel dobrovolně. Zemřel po práci v tunelu.
Hawks Nest nebyl jen příběh nebezpečné látky. Byl to i příběh rasy a moci. Většina pracovníků v tunelu byli černošští migranti z jihu. Podle National Park Service tvořili Afroameričané nejméně dvě třetiny pracovníků. Jiné zdroje mluví ještě o vyšším podílu. Právě oni často dostávali nejprašnější a nejnebezpečnější úseky práce. JSTOR Daily uvádí, že pracovní tábory byly segregované, černošští dělníci dostávali nižší mzdu než bílí pracovníci a byli více závislí na firemním systému.
Někteří svědci později vypovídali, že dělníkům byly odpírány přestávky na čistém vzduchu. V kongresových slyšeních se objevila i svědectví o ozbrojeném dohledu. To všechno se dělo v době, kdy hospodářská krize tlačila lidi k tomu, aby přijali téměř cokoli. Když jeden muž onemocněl, bylo možné najmout dalšího. Zoufalství bylo součástí pracovního systému.
Úspěšná stavba, mrtví dělníci
Z technického hlediska byl projekt úspěšný. Tunel byl dokončen, voda byla odvedena k elektrárně a závod dostal energii. Tunel funguje dodnes. Jenže právě v tom je temnota celého příběhu. Stavba splnila svůj účel, zatímco lidé, kteří ji vybudovali, byli nemocní, mrtví nebo zapomenutí. West Virginia Encyclopedia uvádí, že pouze 40 procent podzemních pracovníků vydrželo v práci déle než dva měsíce a jen 20 procent déle než šest měsíců.
Když dělníci onemocněli, často odjížděli pryč. Někteří se vraceli domů na jih, jiní skončili v místních nemocnicích, ubytovnách nebo neoznačených chudinských hrobech. Mnozí zmizeli z evidence. Podle National Park Service nebylo v okolí dost pohřebních míst pro černošské dělníky. Pohřební služba v Summersville proto našla pole na farmě Marthy Whiteové. Tam byli pohřbíváni mnozí z mužů, kteří zemřeli po práci na tunelu.
Některé hroby byly jen nízké měkké kopečky hlíny. Později byly části pohřebiště narušeny stavbou silnice a některé ostatky byly přesunuty jinam. Jména mnoha mužů se ztratila. Dnes existují snahy tato jména dohledávat. Projekt Hawks Nest Names shromažďuje dostupné úmrtní listy, záznamy a svědectví, ale i jeho autoři upozorňují, že jde jen o zlomek mrtvých. Někteří zemřeli až po odjezdu ze Západní Virginie, jiní byli vedeni pod jinou diagnózou a další po sobě nezanechali papírovou stopu, která by se dala snadno najít.
Když se rozsah tragédie začal dostávat na veřejnost, následovaly soudy a politická vyšetřování. Podle West Virginia Encyclopedia bylo podáno 538 žalob proti dodavatelské firmě Rinehart and Dennis a společnosti New Kanawha Power Company, která byla spojena s Union Carbide. Výsledkem ale nebyla velká spravedlnost. Mimosoudní vyrovnání činilo celkem asi 200 000 dolarů a jednotlivé částky se pohybovaly od 30 do 1 600 dolarů. Pro rodiny mrtvých a nemocných to byla velmi malá náhrada.
V roce 1936 se případem zabýval výbor americké Sněmovny reprezentantů. Zástupci firem se slyšení neúčastnili. Podle reportáže NPR jedna odpověď odmítala výpovědi jako pomluvy a tvrdila, že firma nezná žádný případ silikózy vzniklý při této práci. Kongresový výbor to viděl jinak. Ve svém shrnutí popsal stavbu tunelu jako projekt dokončený s vážným a nelidským přehlížením zdraví, životů a budoucnosti zaměstnanců. Ani tak ale nepřišel trest odpovídající rozsahu tragédie.
Zapomenutá tragédie
Hawks Nest se na chvíli dostal do novin. Psalo se o něm, proběhla slyšení, vznikly žaloby. Pak ale příběh na dlouho ustoupil z veřejné paměti. Nebyl to výbuch, který by zabil stovky lidí v jediném dni. Nebyla to katastrofa s jedním datem, které se snadno připomíná. Muži umírali postupně. Někteří v táborech, jiní doma, další v nemocnicích. Mnoho úmrtních listů neříkalo pravdu a mnoho rodin nevědělo, co se stalo.
V roce 1936 přijela do Západní Virginie básnířka Muriel Rukeyser. Mluvila s přeživšími a rodinami obětí. O dva roky později vydala básnický cyklus The Book of the Dead, který zpracoval svědectví, dokumenty i lidskou bolest kolem tunelu. Díky ní zůstal příběh přítomný alespoň v literatuře a mezi lidmi, kteří se dějinám práce věnovali. Dnes stojí v oblasti památníky a část jmen mrtvých je znovu dohledávána, ale dlouho šlo o tragédii, o které mnoho Američanů vůbec neslyšelo.
Hawks Nest ukazuje, že temné epizody dějin nemusí mít podobu války nebo diktatury. Někdy stačí stavba, smlouva, tlak na rychlost, levná pracovní síla a prach, o jehož nebezpečí se ví. Muži v tunelu nebyli chráněni tak, jak chráněni být mohli. Silikóza nebyla neznámá. Prach nebyl neviditelný. Každý ho viděl na oblečení, na tvářích, ve vzduchu. Jenže vidět nebezpečí nestačilo, pokud bylo levnější nechat dělníky dýchat.
Tunel dodnes odvádí vodu. Elektrárenský systém dál funguje. Průmyslový plán se naplnil. Ale v zemi kolem Gauley Bridge zůstala jiná bilance: stovky mrtvých, mnoho neoznačených hrobů, rodiny bez odpovědí a příběh, který musel být znovu vytahován z prachu archivů.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Hawks_Nest_Tunnel_disaster
https://www.nps.gov/places/hawks-nest-tunnel-disaster.htm
https://www.nps.gov/neri/planyourvisit/the-hawks-nest-tunnel-disaster-summersville-wv.htm
https://www.wvencyclopedia.org/articles/338
https://www.wvencyclopedia.org/exhibits/57/sections/960
https://daily.jstor.org/remembering-the-disaster-at-hawks-nest/
https://www.cpr.org/2019/01/20/before-black-lung-the-hawks-nest-tunnel-disaster-killed-hundreds/
https://hawksnestnames.org/
