Článek
Karel Fiala stojí těsně za mohutným plnokrevníkem a v očích má čirou hrůzu. Režisér Oldřich Lipský totiž dostal nápad, který dokonale odpovídá parodickému světu Limonádového Joea: hrdina nemá do sedla nastupovat obyčejně z boku, ale efektně na koně zezadu přeskočit.
Fiala tento trik dlouhé dny zkouší na staré klidné kobyle s pomocí gymnastického můstku. Padá znovu a znovu, až se mu konečně podaří správný pohyb zvládnout.
Když však přijde den natáčení, klidná stará kobyla je pryč. Před hercem stojí temperamentní plnokrevník jménem Omen. Fiala k němu přistoupí zezadu a připravuje se ke skoku. Kůň v tu chvíli vykopne zadníma nohama.
Herec unikne vážnému zranění a tvůrci pochopí, že původní gag za další risk nestojí. Proto Limonádový Joe nakonec ve filmu nasedá na koně mnohem obyčejnějším způsobem. Fiala po letech bez obalu říkal, že ho kůň při natáčení málem zabil.
Zatímco diváci v kinech uvidí geniální westernovou parodii plnou elegance, zpěvu Karla Gotta a třaskavého humoru, natáčení v létě a na podzim roku 1963 přináší také skutečně nebezpečné okamžiky. Část exteriérů vzniká v opuštěném vápencovém lomu Velká Amerika u Mořiny.
Při jezdeckých scénách a hromadných rvačkách se před kameru staví bývalí boxeři, zápasníci a další vrcholoví sportovci, z nichž právě při Limonádovém Joeovi začíná vznikat základ československého profesionálního kaskadérství.
Sami později přiznávali, že zpočátku řadu filmových triků jednoduše neznali – a tak se někdy rvali a padali téměř doopravdy. Výsledkem byly vykloubené klouby a zlomené ruce, nohy nebo klíční kosti.
Pěvec z Karlína v sedle nebezpečného koně
Oldřich Lipský a scenárista Jiří Brdečka hledali hlavního představitele ušlechtilého pistolníka a neúnavného propagátora Kolalokovy limonády. Potřebovali muže s dokonalou postavou, andělskou tváří a bezchybným úsměvem.
Jedním z vážných kandidátů byl Jiří Kodet, který už měl dokonce scénář. Paradoxně právě Kodetova matka, herečka Jiřina Steimarová, doporučila filmařům, aby se šli do Hudebního divadla v Karlíně podívat na Karla Fialu. Druhý den dostal Fiala telegram, aby se dostavil na Barrandov. Role byla jeho. Karel Fiala však na koni neseděl poprvé.
Už jako gymnazista pomáhal zemědělcům a za odměnu mohl jezdit bez sedla na kobyle jménem Šárka. Sám později říkal, že koně ovládal. Filmové jezdecké scény ale samozřejmě vyžadovaly něco úplně jiného než dvacet minut na klidné kobyle.
Přestože byl Fiala školený tenorista, pěvecké party Limonádového Joea už byly připraveny v podání tehdy rychle stoupající hvězdy Karla Gotta.
Fiala později přiznával, že nabídku přijal hlavně proto, že byl nadšený, že roli vůbec dostal. Režisér mu vysvětlil, že hudební materiál je hotový a že chce mít ve filmu co nejvíce tehdejších hvězd. Fiala souhlasil – a později trochu litoval, že si svého Joea nemohl zazpívat sám.
Zatímco Fiala vytvářel dokonale čistého hrdinu ve sněhobílém kostýmu, představitel hlavního padoucha Miloš Kopecký měl výhodu, kterou většina jeho kolegů neměla.
Horáce alias Hogo Foga už dobře znal.
Kopecký totiž tuto postavu hrál už v divadelní verzi Limonádového Joea v padesátých letech. Společně s Josefem Hlinomazem tak patřil k hercům, kteří si své filmové padouchy přinesli před kameru z jeviště.
Kopecký celý život trpěl velmi vážnými depresivními stavy, které dnes bývají spojovány s bipolární poruchou. Tato nemoc ho v některých obdobích skutečně dokázala prakticky vyřadit z běžného života.
Ale Karel Fiala vzpomínal na samotné natáčení mimořádně vesele. S Kopeckým sdílel šatnu a společně s Vladimírem Menšíkem a Rudolfem Deylem prý dokázali v maskérně vytvořit takový chaos a salvy smíchu, že maskér někdy nemohl Fialu ani nalíčit.
Před kamerou pak Kopecký vytvořil dokonalou kreaci cynického padoucha. Jeho protáhlá tvář, černý oblek, knírek, suchý hlas a naprostá sebejistota vytvořily protiváhu zářivému Joeovi.
Krvavé rvačky v Trigger Whisky Saloonu
Interiéry slavného Trigger Whisky Saloonu vyžadovaly především jednu věc: pořádnou westernovou rvačku. A právě Limonádový Joe se stal jedním ze skutečně důležitých milníků československého kaskadérství.
Na natáčení se sešlo přibližně pětatřicet sportovců – boxerů, zápasníků, vzpěračů a dalších fyzicky zdatných mužů. Mezi nimi byli Jaroslav Tomsa, Zdeněk Srstka, Karel Engel, Karel Vítek nebo Otakar Rademacher. Právě z tohoto okruhu se později zformovalo jádro profesionálního barrandovského kaskadérského týmu vedeného Jaroslavem Tomsou.
Problém byl v tom, že zkušenosti získávali přímo za pochodu.
„My jsme se skutečně rvali,“ vzpomínal později Zdeněk Srstka na dobu, kdy ještě neznali všechny triky, jak úder pouze zahrát a přitom vypadat před kamerou přesvědčivě.
Výsledek vypadal fantasticky. Ale také bolel.
Jedním z nejvíce fascinujících prvků filmu je jeho unikátní vizuální styl.
Režisér Lipský s kameramanem Vladimírem Novotným chtěli napodobit estetiku starých němých filmů, rodokapsových ilustrací a raných westernů.
Film se proto natáčel na černobílý materiál.
Teprve výsledný obraz dostal charakteristické barevné tónování. Národní filmový archiv film technicky uvádí jako černobílý, virážovaný a jeho obrazová stylizace připomíná techniku používanou už v éře němého filmu. Jednotlivé pasáže tak získaly odlišné žluté, modré, růžové, sépiové a další odstíny, které výrazně mění náladu obrazu.
Právě díky tomu působí film paradoxně mimořádně barevně, přestože samotný původní obraz je černobílý. Barevné tónování se stalo jedním z hlavních výtvarných znaků filmu a pomohlo mu získat vzhled, který ani po desítkách let nepůsobí jako běžná československá komedie počátku šedesátých let.
Tornádo Lou
Role protřelé barové zpěvačky Tornádo Lou byla životní příležitostí pro Květu Fialovou. Herečka musela na plátně ztělesňovat vrcholnou smyslnost, dekadenci a osudovou vášeň.
Při natáčení ve Velké Americe však nastala chvíle, kdy svou odvahu raději nepřeceňovala. Jedna jezdecká scéna vedla po úzké stezce v lomu a Květa Fialová se bála na koni projet.
Pomohl její filmový jmenovec. Karel Fiala si oblékl její kostým a v nebezpečnější scéně ji zastoupil jako dublér. Po letech na tuto bizarní situaci vzpomínal se smíchem.
U Tornádo Lou existoval ještě jeden trik, který diváci prakticky neměli šanci poznat.
Květa Fialová ve filmu nezpívá. Její slavné písně Když v báru houstne dým, Whisky, to je moje gusto nebo Mé zvlhlé rty, což nevidíš nazpívala Yvetta Simonová.
Fialová sama si byla svých pěveckých limitů dobře vědoma a s výsledkem byla nadšená. Simonová později vzpomínala, že jí herečka žertem říkala, že pokud bude někdy ve filmu zase potřebovat zpívat, chce tam znovu její hlas.
Když film Limonádový Joe aneb Koňská opera vstoupil v roce 1964 do kin, způsobil senzaci doma i v zahraničí.
Výroba začala 22. července 1963 a skončila 9. prosince téhož roku. Pražská premiéra se uskutečnila 18. září 1964 v kině Alfa, celostátní premiéra následovala 16. října.
Film získal na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu Zvláštní cenu poroty – Stříbrnou mušli a také zvláštní uznání mezinárodní filmové kritiky. V následujících letech sbíral další ceny v USA, Kolumbii nebo Panamě.
Československo ho dokonce vyslalo jako svého kandidáta na Oscara za nejlepší zahraniční film, do finální nominované pětice se ale nedostal.
A západní publikum parodii rozumělo možná lépe, než se původně čekalo. Mezi zahraničními obdivovateli filmu bývá opakovaně uváděn také legendární westernový herec Henry Fonda, který se při projekci podle pozdějších vzpomínek výborně bavil.
Zdroje:
https://regiony.rozhlas.cz/karel-fiala-v-tandemu-7421615
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/47770/limonadovy-joe-karel-fiala-kolaloka-mela-prisernou-chut-jak-ziskal-zivotni-roli-a-proc-ho-prezpival-karel-gott.html
https://regiony.rozhlas.cz/jaroslav-tomsa-v-tandemu-7421432
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-zdenek-srstka-jsem-kluk-z-ulice-ktery-se-cely-zivot-zivil-rukama-213584
https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/104920/koreny-slavne-ceske-kaskaderske-skoly-kde-poprve-zarila-a-jak-to-pokracovalo.html
https://ceskobudejovicky.denik.cz/volny-cas/yvetta-simonova-zpivani-je-nadherny-zivot-20110609.html
https://plzen.rozhlas.cz/whisky-je-moje-gusto-8148342
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-na-zlate-kolekci-yvetty-simonove-nechybi-ani-hit-whisky-to-je-moje-gusto-stary-pul-stoleti-40149607
