Článek
S Davidem jsme se znali dva měsíce. Když mě pozval na prodloužený víkend k rodičům do Německa, brala jsem to jako znamení, že náš vztah myslí vážně.
Jeho maminka byla Češka. Nevlastní otec Stefan Němec. David tam vyrůstal a oba jazyky střídal bez přemýšlení.
Moje němčina na prvním rande přišla na řadu asi na půl minuty.
„Domluvila bych se,“ řekla jsem.
David si zřejmě představoval objednávku kávy. Dva roky práce v rakouském hotelu jsme tehdy neprobírali.
Hodná holka z Česka
Maminka mě přivítala česky, pochválila koláč, který jsem přivezla, a ukázala nám pokoj.
Když se k večeři přidal Stefan, David automaticky převzal překládání. Nejdřív mi to přišlo pozorné. Nemusela jsem před cizími lidmi lovit správné koncovky.
Maminka se ptala na práci.
Vedla jsem směnu v drogerii. David to přeložil jako práci prodavačky. Chtěla jsem ho doplnit, ale Stefan už se ptal na něco dalšího.
Pak maminka přešla do němčiny.
„Aspoň vypadá normálně. Ta předchozí byla pořád někde pryč.“
Usmála jsem se nad talířem. Čekala jsem, že se David zastane bývalé přítelkyně, nebo alespoň převede řeč jinam.
„Andrea je jiná,“ odpověděl. „S ní je klid.“
Mohla to být pochvala. Několik vteřin jsem si přála, aby byla.
Překlad, který jsem nepotřebovala
„A nebude chtít přijet sem?“ zeptal se Stefan.
David pokrčil rameny.
„Nemyslím. Má tam práci a rodiče. Já se taky zatím nechci stěhovat.“
O našem budoucím bydlení jsme spolu nemluvili. Bylo brzy. Jen mě překvapilo, jak snadno ho dokázal probrat s ostatními.
Maminka se zeptala na vysokou školu.
„Nemá. Ale mně to nevadí. Nepotřebuju doma dalšího člověka, který se se mnou bude pořád o něčem přít.“
Tohle už jako pochvalu přeložit nešlo.
Položila jsem vidličku. David si všiml, že nejím, a česky se zeptal, jestli mi chutná.
Přikývla jsem.
A nechala ho pokračovat.
Na tuhle část nejsem pyšná. Už jsem nepotřebovala zjistit, jestli mě bere vážně. Chtěla jsem slyšet něco tak jednoznačného, aby mi to později nemohl vysvětlit jako nedorozumění.
„Hlavně z toho nedělej zase svatbu,“ řekla maminka.
David se zasmál.
„Mami, jsme spolu chvíli. Je nám dobře. To nemusíme hned plánovat celý život.“
Neplánovala jsem ho. Jen jsem si myslela, že pozvání k rodičům znamená, že o mně bude mluvit s určitou úctou.
Najednou jsme se všichni domluvili
Po večeři jsem německy poděkovala za jídlo a zeptala se Stefana, jestli chce pomoct s nádobím.
Maminka se podívala na Davida.
„Ty rozumíš?“ zeptal se česky.
„Ano.“
„Všemu?“
„Stačilo mi to.“
V pokoji se zlobil, že jsem je nechala mluvit. Prý jsem mohla říct hned, že němčinu umím dobře.
Měl pravdu. Mohla.
Stejně jako on mohl říct rodičům, že moje vzdělání není výhodou, která mu zajistí pohodlnější partnerku.
Ráno jsem si našla vlak do Prahy. David tvrdil, že přeháním a že mě jeho máma vlastně chválila.
Na nádraží mi řekl, že mě takhle hádavou ještě neznal.
Poznal mě o něco líp než večer předtím.
