Článek
Magda Vášáryová sedí u masivního dřevěného stolu na dvoře dalešického pivovaru, v ruce třímá kus vařeného vepřového masa a do kamery se usmívá s opravdovou chutí. Kolem ní leží mísy s čerstvým masem, jitrnicemi a dalšími zabijačkovými dobrotami. Herečka se tentokrát nemusí příliš přemáhat.
Sama po letech vzpomínala, že chuť k masu ani pivu hrát nemusela. Právě její apetit byl ostatně jedním z důvodů, proč v ní Jiří Menzel nakonec uviděl ideální Maryšku.
Štáb Filmového studia Barrandov pracuje v roce 1980 na filmu, jehož vznik provází řada technických improvizací a předchozích normalizačních obstrukcí. Z idylické a poetické předlohy spisovatele Bohumila Hrabala vzniká snímek, ve kterém Menzel vyžaduje maximální věrohodnost v každém detailu.
Jaromír Hanzlík křičí texty strýce Pepina, maskéři bojují s několika dlouhými parukami a filmaři vymýšlejí triky, kterými dokonale oklamou celé generace diváků.
Prosazovaná herečka a Menšík
Cesta k samotnému natáčení byla plná překážek ještě předtím, než padla první klapka. Jiří Menzel musel svést boj s vedením barrandovského studia o obsazení hlavní ženské role. Problémem ovšem nebyla emigrace její sestry ani nějaký politický zákaz Magdy Vášáryové.
Studio mělo obavy především z jejího velkého pracovního vytížení v Bratislavě a z nákladů, které by přejíždění slovenské herečky mohlo produkci způsobit. Ve hře byly i jiné herečky.
Menzel v ní však viděl svou Maryšku. Když ji jednou pozval na oběd a viděl, s jakou chutí jí, získal další argument. Vášáryová si po přečtení Postřižin roli zamilovala a dala režisérovi najevo, že si na natáčení čas udělá. Podle jejích pozdějších vzpomínek trvalo přibližně půl roku, než ji Menzel definitivně prosadil.
Zajímavý vývoj potkal také postavu nezkrotného strýce Pepina. Ve spojení s ní se skutečně objevovalo jméno Vladimíra Menšíka a sám Jaromír Hanzlík později vzpomínal, že když mu Menzel roli nabídl, snažil se mu ji rozmluvit. Pepina si představoval jako „o dvacet let mladšího Vláďu Menšíka“.
Menzel však trval právě na Hanzlíkovi. Podle dalších vzpomínek měl o Pepina zájem i Menšík, kterého ale mladé obsazení ústředních rolí příliš nenadchlo.
Pravá zabijačka a paruky
Legendární zabijačkové hody byly skutečné. Produkce připravila opravdovou zabijačku a Magda Vášáryová před kamerou jedla skutečné maso. Jiří Menzel dokonce s nadsázkou po letech tvrdil, že kvůli filmu museli zabít dva vepříky a Vášáryová je prakticky snědla.
Herečka sama po letech popírala představu, že by pro ni hodování představovalo utrpení. Naopak vzpomínala, že chuť k masu hrát nemusela. Během natáčení navíc zjistila, že je těhotná, a podle vzpomínek měla stále velký hlad. Žádné odbíhání za roh ke kbelíku, vyplivování soust ani opakované zvracení není spolehlivě doloženou součástí historie natáčení.
Komplikovanější byla práce se skutečnou prasečí krví při zabijačce. O této scéně kolují rozdílné vzpomínky – Vášáryová později tvrdila, že jí samotné míchání krve nevadilo, zatímco některé zákulisní materiály zmiňují, že právě tato část natáčení musela být několikrát opakována.
Podobně náročné bylo natáčení scén s pivem. Menzel používal skutečné pivo, ale filmaři sáhli k jednoduchému triku. Půllitr, který Maryška před zraky mužů vypije na ex, měl uvnitř skleněnou vložku, takže se do něj vešlo jen přibližně dvě deci nápoje. Protože se však záběr opakoval, Vášáryová se podle Menzelových vzpomínek nakonec přece jen trochu přiopila.
Další obrovskou proměnu představovala slavná hříva jejích vlasů. Herečka měla ve skutečnosti vlasy ostříhané nakrátko, které neodpovídaly hrabalovskému ideálu. Barrandovští vlásenkáři proto připravili několik dlouhých paruk – bylo jich pět nebo šest. Právě jejich střídání umožnilo natočit i slavnou scénu u kadeřníka, aniž by Vášáryová přišla o své skutečné vlasy.
Scéna, ve které paní sládková se strýcem Pepinem vylezou na vysoký pivovarský komín a pozorují krajinu, se zapsala do dějin české kinematografie. Diváci mohli snadno nabýt dojmu, že Magda Vášáryová a Jaromír Hanzlík skutečně sedí desítky metrů nad zemí. Filmová realita však byla výsledkem precizního klamu.
Produkce využívala skutečný cihelný komín dalešického pivovaru pro dálkové záběry. Při natáčení výstupu po něm lezli kaskadéři – za Vášáryovou Hana Forejtová a za Hanzlíka Miroslav Lahoda. Pro dialogové scény a detaily tváří by bylo natáčení na skutečném vrcholu zbytečně nebezpečné.
Filmoví architekti proto vymysleli geniální řešení. Na rovné střeše nedalekého JZD Vesmír v Dalešicích postavili přibližně metr a půl až dva metry vysokou maketu horní části komína. Když Vášáryová s Hanzlíkem seděli na římse a hráli své dialogy, nacházeli se ve skutečnosti jen kousek nad bezpečnou střechou.
Kameraman Jaromír Šofr volil takové úhly záběru proti volnému horizontu a obloze, že prostorová iluze hloubky byla naprosto dokonalá. Divák v kině neměl sebemenší šanci poznat, že herci nesedí v oblacích.
Pikantní je, že zákaz skutečně lézt na komín všichni úplně neposlechli. Vášáryová, Hanzlík i Menzel později vzpomínali, že se na skutečný komín mimo samotné filmování přece jen vydali. Vášáryová dokonce uváděla, že ho vylezla dvakrát nebo třikrát. Do filmu však byly pro nebezpečné výstupy použity záběry kaskadérů.
Hanzlíkův řev a Schmitzerovy karamboly
Extrémní nasazení Jaromíra Hanzlíka v roli strýce Pepina kladlo mimořádné nároky na jeho hlas. Jeho postava prakticky nemluvila normální hlasitostí, ale nepřetržitě chrlila věty a pokřikovala na celé okolí.
Historky o tom, že během Postřižin úplně přišel o hlas, musel ho léčit přivolaný lékař a podstupoval speciální inhalace, jsou však přehnané. Když se ho po letech přímo zeptali, zda kvůli Pepinovi nepřišel o hlasivky, odpověděl jednoduše, že profesionální herec musí umět s hlasem zacházet.
Zcela jiný druh obtíží řešil Jiří Schmitzer, který hrál tichého a uzavřeného správce Francina. Schmitzer musel ve filmu ovládat historický motocykl Laurin & Klement typu CCD z roku 1904. Šlo o mimořádně komplikovaný veterán s řadou ovládacích prvků, který byl filmovému štábu zapůjčen soukromým majitelem.
Schmitzer během natáčení skutečně stroj poškodil. Podařilo se mu postupně ohnout obě šlapky a majitel motocyklu začal mít o svůj veterán oprávněný strach.
Nakonec už nechtěl nic riskovat. Slavnou scénu, ve které Francin na motocyklu bezmocně krouží po poli, proto v kostýmu místo Schmitzera odjel sám majitel historického stroje.
Tichý triumf po normalizačních obstrukcích
Cesta Postřižin na plátno byla v normalizačním Československu složitá, ale hlavní obstrukce se odehrávaly především před samotným natáčením. Menzel chtěl Hrabalovu knihu zfilmovat už dříve, jenže autor předlohy i režisér byli po událostech konce šedesátých let pro barrandovské vedení problematickými jmény.
Když se však projekt konečně rozběhl, film prošel schvalováním překvapivě rychle. Natáčení skončilo 19. září 1980 a už 1. října 1980 bylo filmu povoleno promítání. Představa dramatické závěrečné bitvy s cenzory kvůli nahotě a nedostatku třídního uvědomění proto neodpovídá dochovaným produkčním údajům.
Menzel si však svůj vztah k normalizačnímu vedení Barrandova neodpustil alespoň v drobném žertu. Prase určené na filmovou zabijačku dostalo jméno Ludvík, což bylo vnímáno jako narážka na obávaného ústředního dramaturga Barrandova Ludvíka Tomana.
Postřižiny měly slavnostní premiéru 5. února 1981 v pražském kině Pasáž a do běžné distribuce vstoupily následující den. Rozhodně tedy nešlo o film vypuštěný do kin bez slavnostní premiéry. Zájem publika byl mimořádný a během původní československé distribuce snímek viděly miliony diváků.
Zdroje:
https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/film-dalesice-pivovar-postriziny-jiri-menzel-nataceni-turiste-architekt-vysocina-filmova-mista.A200911_103453_jihlava-zpravy_mv
https://vysocina.rozhlas.cz/dalesice-maji-nejznamejsi-filmovy-pivovar-na-jeho-komine-se-misto-marysky-a-8252757
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jaromir-hanzlik-serialy-pod-lupou-film-divadlo-prace-rodina-cirkus-humberto.A180417_105142_lidicky_zar
https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/102794/jaromir-hanzlik-exkluzivne-o-praci-s-jirim-menzelem-jana-brejchova-s-nami-chtela-zit-v-postrizinach.html
https://ceskokrumlovsky.denik.cz/zpravy_region/behem-postrizin-snedla-dva-cuniky20091011.html
https://www.reflex.cz/clanek/filmy-a-serialy/120597/proc-je-prase-v-postrizinach-ludvik-zivot-a-doba-komunisty-tomana-kata-ceskeho-filmoveho-zazraku-60-let.html
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/pivovar-prodava-repliky-kalhotek-z-postrizin.A070914_083845_pivo_pal
https://www.filmvysocina.cz/cs/postriziny
