Článek
Sedím v nablýskaném butiku v centru Prahy a na kůži mě hřeje kašmírový svetr, který stojí víc než průměrný plat. Prodavačka kolem mě tancuje, jako by ji za to platil sám král, a já vím, že platil – teda spíš bude platit, až tam Petr v pondělí pošle peníze.
Zrcadlo mi nelže. Je mi pětačtyřicet, ale po tolika letech drahých krémů a omlazovacích procedur, které Petr taky ochotně zacvakal, vypadám o deset let mladší. Mám všechno, o čem si jiní mohou nechat zdát, ale v posteli se Petr hýbe s grácií pytle cementu a s vášní účetního při roční závěrce.
To je ten problém s „hodnými kluky“, co mají peníze. Jsou fajn na placení složenek a pořízení bytu 4+kk s výhledem na město, ale když dojde na lámání chleba – nebo spíš na lámání postelových roštů – je to nuda k uzoufání. Petr je ťunťa. Hodný, pracovitý, ale ťunťa.
Naštěstí mám Marka. Marek je pětadvacetiletý osobní trenér a jeho tělo je vytesané z mramoru. Původně mě Petr přihlásil na lekce, aby mi pomohl s těmi „stresovými zády“, co si pořád stěžuju. Marek mi ale pomohl s něčím úplně jiným.
Jeho doteky jsou elektrizující a dělají ze mě úplně jinou ženu. V jeho přítomnosti zapomínám na všechny ty nudné obchodní večeře, na které mě Petr tahá, a kde musím poslouchat o nových projektech a dividendách. S Markem se cítím živa, nenasytná a svůdná.
A víte, co je na tom nejlepší? Petr si sice všiml, že jsem poslední dobou veselejší a mám víc energie. Koupil mi za to k Vánocům drahou kabelku, protože si myslí, že je to tím, jak mi to vaření a starání se o dům jde od ruky. Ťunťa.
Rodina je přeceněná
Včera jsem měla takový ten krátký moment, kdy mě píchlo u srdce. Volala mi dcera Tereza, že se rozchází s přítelem. Zněla nešťastně a zraněně. Na vteřinu jsem chtěla zrušit schůzku s Markem a jet za ní. Ale pak jsem si vzpomněla, že Tereze je jednadvacet a musí se s tím poprat sama.
Navíc Marek má dneska narozeniny a já pro něj mám připravený speciální dárek – sebe. Tak jsem Tereze řekla, že ji miluju, ať se drží, a že si večer zavoláme. Pak jsem zavěsila a šla se obléknout do těch nových červených krajkových šatů, co mi Petr koupil k výročí. Marek je na mně určitě ocení víc.
Když se s Markem setkám v jeho bytě, zapomínám na všechno. Na Petra, na dcery, na manželský slib. Cítím jen jeho blízkost a sílu. Miluju se s ním celou noc a cítím se jako královna světa. Marek mě doplňuje a dává mi to, co mi Petr nikdy nemohl dát.
Ráno se vracím domů dřív, než se Petr probudí. Ležím v posteli a předstírám spánek. Petr mě pohladí po vlasech a zašeptá: „Ahoj, miláčku. Jak ti bylo u Terezy?“
U Terezy? No jasně, zapomněla jsem, že jsem si vymyslela tuhle výmluvu. Rychle improvizuju a vyprávím mu o tom, jak byla Tereza smutná a jak jsme celou noc povídaly. Petr se na mě podívá s takovou důvěrou a láskou, že mě to až rozesměje. Ťunťa.
Vím, že co dělám, není morální. Ale koho to zajímá? Jsem spokojená a šťastná. Mám všechno, o čem si jiní mohou nechat zdát. Bohatého manžela, který mi platí luxusní život, a mladého milence, který mi dává vášeň a vzrušení. Co víc si můžu přát?
Sladké tajemství
Dneska večer mě Petr bere na další nudnou obchodní večeři. Budu muset poslouchat o nových investicích a usmívat se na nudné lidi. Ale vím, že po večeři se s Markem uvidím. A to je to, co mě drží nad vodou.
Ležím v posteli a přemýšlím o Markovi. Cítím jeho doteky a cítím se šťastná. Vím, že to, co mám, je vzácné. A nehodlám se toho vzdát. Ťunťa.
Ale i s ťunťou to občas skřípe. Včera mi dcera Aneta, ta mladší, zavolala, že se stěhuje k příteli. Zněla tak nadšeně a zamilovaně, až mi to přišlo k smíchu. Vypadá to, že Tereza i Aneta už jsou z domu. Konečně mám byt pro sebe a pro své milence.
Petr si sice stěžoval, že mu bude smutno po holkách. Ale já se jen usmála a řekla, že si budeme moci užít víc času spolu. Petr byl nadšený a koupil mi za to k Vánocům drahý prsten. Ťunťa.
Vím, že co dělám, není správné. Ale koho to zajímá? Jsem spokojená a šťastná. Mám všechno, o čem si jiní mohou nechat zdát. Bohatého manžela, který mi platí luxusní život, a mladého milence, který mi dává vášeň a vzrušení. Co víc si můžu přát?
Sedím na terase našeho bytu a popíjím kávu. Petr mi píše, že má v práci hodně věcí a že přijde domů později. To je fajn. Mám aspoň čas na to, abych se připravila na schůzku s Markem.
Ležím v posteli a přemýšlím o Markovi. Cítím jeho doteky a cítím se šťastná. Vím, že to, co mám, je vzácné. A nehodlám se toho vzdát. Ťunťa.
Dneska večer mě Petr bere na další nudnou obchodní večeři. Budu muset poslouchat o nových investicích a usmívat se na nudné lidi. Ale vím, že po večeři se s Markem uvidím. A to je to, co mě drží nad vodou.
A víte, co je na tom nejlepší? Petr si sice všiml, že jsem poslední dobou veselejší a mám víc energie. Koupil mi za to k Vánocům drahou kabelku, protože si myslí, že je to tím, jak mi to vaření a starání se o dům jde od ruky. Ťunťa.
