Článek
Mínu měla Eva sedm let.
Petra ji kdysi přivezla jako malé kotě od známých. Eva tehdy tvrdila, že žádné zvíře nechce a že v bytě bude jen chlup a nepořádek.
O několik měsíců později už Mína spala každou noc na křesle vedle její postele.
Po smrti manžela zůstaly v bytě samy.
Eva si na společnost kočky zvykla natolik, že před plánovanou operací kolene víc než vlastní pobyt v nemocnici řešila, kdo bude chodit Mínu krmit.
Petra se nabídla sama.
Bydlela asi patnáct minut autem a slíbila, že každý den zkontroluje jídlo, vodu a kočičí toaletu.
„To zvládneme,“ uklidňovala matku.
První týdny jí Eva volala skoro každý večer.
„Co Mína?“
„Dobrá.“
„Jí?“
„Normálně.“
Jednou se Eva zeptala, jestli zase spí na posteli.
Petra odpověděla, že ano.
Ve skutečnosti už tehdy Mína v bytě několik dní nebyla.
Měla to být jen dočasná pomoc
Během matčina pobytu začala Petra nacházet kočičí moč mimo toaletu.
Jednou v koupelně, podruhé na chodbě.
Nevěděla, jestli je Mína nemocná nebo jen špatně snáší samotu. K veterináři ji vzala a dozvěděla se, že zdravotně je v pořádku.
Petra navíc začala mít obavu, co bude po matčině návratu.
Eva měla několik týdnů chodit s francouzskými holemi a Mína měla zvyk proplétat se lidem mezi nohama.
Petra proto požádala kolegyni Hanu, jestli by si ji na pár týdnů nevzala.
Hana bydlela v domě na kraji města a sama měla starší kočku.
Mína se tam podle ní během několika dní uklidnila.
Přestala chodit mimo toaletu a většinu času trávila na prosklené verandě nebo na gauči.
Petra začala říkat, že je tam možná spokojenější.
Nejdřív jen Haně.
Později i sama sobě.
Matce ale dál tvrdila, že doma je všechno v pořádku.
V kuchyni chyběly misky
Eva se vrátila v pátek dopoledne.
Petra ji přivezla, odnesla tašky a uvařila jí kávu.
Eva se od chvíle, kdy otevřela dveře bytu, rozhlížela po Míně.
„Asi se urazila,“ usmála se. „Počkej, večer přijde.“
Pak vešla do kuchyně.
U lednice běžně stávala miska s vodou.
Nebyla tam.
Chyběla i druhá miska a malá plastová podložka pod nimi.
Eva se otočila na dceru.
„Kde je Mína?“
Petra jí řekla, že u Hany.
Eva chvíli čekala.
„Tak pro ni pojedeme?“
Petra si sedla ke stolu.
Začala vysvětlovat, že kočka je tam spokojená. Má verandu, druhou kočku a víc prostoru. Eva se navíc teď musí soustředit hlavně na sebe a dávat si pozor při chůzi.
„Hana říkala, že si ji klidně nechá,“ dodala.
Teprve tehdy Eva pochopila, že dcera nemluví o několika dnech.
„Ty jsi dala moji kočku pryč?“
Petra namítla, že ji nikomu nedala. Jen našla řešení, které podle ní funguje lépe.
Eva se jí zeptala, proč jí tedy několik týdnů do telefonu tvrdila, že je Mína doma.
Petra nejprve mlčela.
„Protože jsem věděla, že bys s tím nesouhlasila.“
To byla podle Evy nejhorší odpověď, kterou mohla dostat.
„Stačilo se mě zeptat“
Petra se snažila matce vysvětlit, že měla strach z pádu.
„Mína se ti pořád motá pod nohama. Teď chodíš o holích.“
Eva se o holi opřela a podívala se na ni.
„Tak ses mě měla zeptat.“
„A co bys řekla?“
„Že ji chci doma.“
Petra přesně tuhle odpověď očekávala.
Proto se podle ní rozhodla sama.
Eva se rozčílila.
Nešlo jí jen o kočku. Vadilo jí, že během několika týdnů mimo domov někdo jiný rozhodl, co ještě zvládá a co už ne.
„Já jsem byla na rehabilitaci. Nezbavili mě svéprávnosti.“
Petra odjela dřív, než plánovala.
Eva zůstala v bytě sama.
Kolem páté otevřela konzervu tuňáka a automaticky se podívala směrem ke dveřím kuchyně.
Mína pokaždé poznala zvuk víčka a přiběhla ještě dřív, než ho Eva úplně sundala.
Tentokrát nepřišel nikdo.
Večer jí chybělo i škrábání na dveře ložnice, které ji jindy dokázalo rozčilovat.
V pondělí zavolala Haně.
Hana o jejich dohodě nevěděla
Hana byla překvapená.
Myslela si, že Eva souhlasila s tím, aby Mína zůstala u ní déle.
Petra jí prý vysvětlila, že po operaci už maminka péči o kočku nezvládne.
„Já vám ji samozřejmě přivezu,“ řekla Hana.
Ještě ten večer přijela.
Mína po otevření přepravky několik minut odmítala vylézt. Pak proběhla chodbou a schovala se pod postel.
Druhý den ráno už seděla v kuchyni před místem, kde dřív stávala její miska.
Eva ji tam vrátila.
S Petrou spolu dva dny skoro nemluvily.
Nakonec zavolala dcera.
Pořád si myslela, že kočka může být pro matku nebezpečná. Tentokrát už ale nepřišla s hotovým rozhodnutím.
Při další návštěvě společně přesunuly kočičí toaletu na místo, kde k ní Eva mohla lépe dojít. Misky daly ke stěně a z chodby odstranily kobereček, o který se dala zachytit hůl.
Petra také nabídla, že bude první týdny vozit stelivo a větší nákupy.
Eva souhlasila.
Když pak jednou Mína skutečně proběhla těsně před jejíma nohama, Petra se na matku významně podívala.
„Vidíš? Přesně tohohle jsem se bála.“
Eva se zastavila a počkala, až kočka zmizí do obýváku.
„Tak mi to příště řekni,“ odpověděla.
Petra přikývla.
Mína mezitím vyskočila do svého starého křesla, stočila se do klubíčka a usnula.
