Článek
V ledovém bahně za ploty z ostnatého drátu ležel vyčerpaný muž a zadržoval dech. O kus dál roztrhl noční tmu kužel vojenského světlometu a vzápětí se ozvala dávka z kulometu. Projektily roztrhaly kabát, který zůstal viset zachycený na ostnech.
Hlídka střílela do látky – jenže Egon Berger už pod kabátem nebyl. Při plazení pod drátem mu uvízl na ostnech a on pokračoval dál. Po téměř čtyřech letech v jednom z nejbrutálnějších táborových komplexů druhé světové války byl konečně venku.
Netušil, že za několik hodin udělá v černém lese fatální chybu a vyleze z křoví přesně tam, kde jeho kati právě odváželi poslední mrtvé.
Peklo na Balkáně
O Osvětimi, Treblince nebo Dachau slyšel každý. Německá vyhlazovací mašinérie byla v řadě táborů chladná a průmyslová – plyn, krematoria, úřední kartotéky a precizní harmonogramy transportů. Jenže na Balkáně existovalo místo, kde mělo vraždění často mnohem primitivnější a osobnější podobu.
Tím místem byl Jasenovac. Komplex koncentračních a vyhlazovacích táborů vybudovaný fašistickým režimem Nezávislého státu Chorvatsko, kterému vládli ustašovci v čele s Antem Pavelićem.
V Jasenovaci se nepoužíval systém plynových komor jako v nacistických vyhlazovacích centrech. Ustašovci vraždili Srby, Židy, Romy, ale také Chorvaty, muslimy a další odpůrce režimu často noži, dřevěnými palicemi, sekerami a střelnými zbraněmi. Další vězni umírali hladem, žízní, nemocemi a vyčerpáním.
Podle dnešního odhadu amerického Muzea holokaustu bylo v jasenovackém komplexu zavražděno přibližně 77 až 99 tisíc lidí, z toho asi 45 až 52 tisíc Srbů, 12 až 20 tisíc Židů a 15 až 20 tisíc Romů.
Egon Berger byl Žid narozený roku 1912 v Nové Gradišce, který před válkou žil v Záhřebu, obchodoval s textilem a závodně běhal za židovský sportovní klub Makabi. Ustašovci ho zatkli v srpnu 1941 a v září deportovali do Jasenovace. V tomto infernu strávil neuvěřitelných čtyřicet čtyři měsíců.
Téměř čtyři roky sledoval násilí a likvidace spoluvězňů a sám se opakovaně ocital na hranici smrti. Přežil pracovní nasazení, hlad i každodenní svévoli dozorců. Na jaře 1945 se však čas nachýlil i pro samotné řezníky.
Poslední zoufalý průlom
V dubnu 1945 bylo zřejmé, že Nezávislý stát Chorvatsko i jeho němečtí spojenci válku prohrávají. Fronta se přibližovala a ustašovské vedení jasenovackého komplexu začalo likvidovat poslední vězně a ničit stopy po čtyřech letech zločinů.
Začalo systematické zahlazování stop. Vězni byli nuceni vykopávat starší masové hroby a pálit lidské ostatky. Budovy a dokumentace tábora byly ničeny a probíhala likvidace posledních vězňů.
Egon Berger byl v té době internován v menším, odloučeném táboře Kožara – Tábor IV, který fungoval jako koželužna a nacházel se přímo v obci Jasenovac. V otřesných podmínkách tam zůstávalo posledních 167 vězňů.
Dne 22. dubna 1945 se z hlavního tábora Ciglana začala ozývat kulometná palba a výbuchy. Zoufale vyhlížející muži v Kožaře pochopili, co to znamená. V hlavním táboře zůstávalo 1 073 mužů. Přibližně šest stovek z nich se toho rána rozhodlo pro zoufalý průlom. Pod palbou stráží se z tábora dostala jen malá část.
stráže
Bylo jasné, že Kožara přijde na řadu vzápětí. Vězni z Kožary se proto sešli k tajné poradě. Slova byla tentokrát velmi konkrétní. Vybrali čtyřicet nejspolehlivějších mužů, rozdělili je do čtyř skupin a každá dostala přesný úkol. Jedni měli napadnout stráže, druzí získat jejich zbraně, další přeřezat ostnaté dráty a poslední informovat ostatní vězně.
V dílnách si připravili dlouhé koželužské nože, sekery a krumpáče. Ještě před samotným průlomem se jim podařilo zabít několik ustašovských strážců a získat revolver a samopal.
V osm hodin večer začal útok. Kožara a sklady začaly hořet, aby vznikl co největší zmatek, a 167 zubožených mužů se vrhlo proti strážím a k prostříhaným drátům. Ze strážních míst okamžitě začaly štěkat kulomety.
Během útěku ulicemi a poli kolem Jasenovace padala většina uprchlíků pod palbou. Podle dnešních údajů památníku Jasenovac přežilo průlom z Kožary pouhých dvanáct lidí. Jedním z nich byl Egon Berger.
Berger se probil z Kožary, překonal železniční násep a další pás ostnatého drátu a běžel směrem ke Krapji. Po více než dvou kilometrech dorazil k velkým bunkrům. Vedle jednoho z nich byla hluboká bažina. Berger do ní skočil po hlavě.
Nad ním byl bunkr, z něhož kulomet nepřetržitě pročesával bažinu a okolní křoviny. Berger zůstal skrytý ve vodě a šikarách, dokud měsíční světlo nezesláblo. Pak se začal opatrně plazit dál. Více než hodinu se sunul bahnitým terénem, než dorazil na okraj lesa u Krapje.
Tam se znovu musel dostat pod ostnatým drátem. Přes záda měl přehozený kabát, který ho měl před ostny chránit. Látka se však zachytila. Berger pokračoval dál a kabát zůstal viset na plotě. Ustašovci prohledávali okolí reflektory.
Když si všimli tmavé siluety zachycené na ostnech, spustili kulometnou palbu a kabát proděravěli. Berger už byl pryč. Sám později napsal, že mu tato náhoda znovu zachránila život.
Dostal se hlouběji do lesa, narazil na řeku Strug a přeplaval ji. Začínalo svítat. Vyšplhal do koruny vysokého stromu.
Ve svých pamětech na tuto chvíli vzpomínal jako na jeden z nejsilnějších okamžiků svého života: po 44 měsících utrpení a hrůzy zažil na větvích stromu první slunečný den na svobodě. Jenže svoboda byla v té chvíli ještě velmi křehká. Skutečný šok ho teprve čekal.
Návrat do chřtánu bestie
Celý první den strávil schovaný na stromě, protože se bál ustašovských pátracích hlídek. Teprve za soumraku slezl a vydal se lesem náhodně na východ. Doufal, že se mu podaří dostat k Psunji a na území ovládané partyzány.
Bloudil lesem, znovu překonal vodu a dostal se k hlavní cestě. Rychle ji přeběhl. O něco později zaslechl z vedlejší silnice lidské hlasy. Přikrčil se a podíval se jejich směrem. Na cestě stály nákladní vozy a kolem nich ustašovci.
Berger v neznámém rovinatém a bažinatém terénu nevědomky udělal kruh. Místo aby se vzdálil od Jasenovace, vrátil se zpátky téměř do samotné obce. Přitisknutý k zemi sledoval, jak ustašovci z nákladních aut vyhazují mrtvá těla posledních obětí jasenovackého tábora.
Stačilo prasknutí větvičky nebo neopatrný pohyb – a skončil by mezi nimi. Zůstal ukrytý přibližně půl hodiny. Poslouchal rozhovor vojáků.
Právě z jejich vět pochopil to nejdůležitější: mluvili o vypalování Jasenovace a o tom, že se ustašovci chystají brzy ustoupit a odvést s sebou i místní obyvatelstvo. Pro Bergera to byla současně děsivá i uklidňující zpráva.
Tábor končil. Ale jeho boj o přežití ještě ne.
Třináct dní mezi listím a žábami
Berger pokračoval v bloudění. Později narazil na dalšího přeživšího z průlomu, Stojana Lapčeviće, a od té chvíle postupovali spolu. Neměli zásoby.
Třináct dní nejedli skutečné jídlo. Přežívali podle Bergerových vzpomínek především na listech a občasné žábě. Byli vyčerpaní, hladoví a stále nevěděli, zda okolní krajinu ovládají ustašovci, nebo už partyzáni.
Třináctého dne si Berger všiml chlapce, který pravidelně přiváděl do lesa prasata. Tentokrát neměl na hlavě ustašovskou čepici. Berger se rozhodl riskovat.
Vyšel z úkrytu a chlapci namluvil, že je učitel z Novsky, kterého přepadli partyzáni a který hledá cestu do Jasenovace. Chlapec se na něj podíval a řekl mu větu, na kterou čekal čtyřicet čtyři měsíců:
Ustašovci už v Jasenovaci nejsou. Pak dodal, že partyzánů se nemusí bát. Berger zavolal Stojana a přiznal, kdo skutečně jsou. Chlapec jim okamžitě nabídl všechno jídlo, které měl u sebe – kus slaniny, sýr a kukuřičný chléb.
Vyrazili směrem do vesnice. Na cestě potkali prvního partyzána. Když zjistil, že před ním stojí dva uprchlí vězni z Jasenovace, chtěl je podle Bergerových vzpomínek dokonce nést, aby se nemuseli dál namáhat.
Společně pak zamířili k jednotkám 21. srbské divize, které vstoupily do Jasenovace. Byli zachráněni. Z přibližně šesti set vězňů, kteří se dopoledne 22. dubna pokusili prorazit z hlavního tábora Ciglana, přežilo podle dnešních údajů kolem devadesáti.
Z 167 vězňů Kožary uniklo dvanáct. Z Bergerovy skupiny tak přežila jen nepatrná část mužů, kteří ještě ráno doufali, že se dočkají dalšího dne.
Po válce se Egon Berger vrátil do civilního života v Chorvatsku. Na zážitky z Jasenovace však nezapomněl. Už v poválečných desetiletích publikoval své vzpomínky v různých sbornících a v roce 1966 vydal knihu nazvanou jednoduše 44 mjeseca u Jasenovcu – 44 měsíců v Jasenovaci.
Zdroje:
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/jasenovac
https://holocaustremembrance.com/explore-safeguarding-sites/jasenovac
https://www.enciklopedija.hr/clanak/jasenovac
https://apnews.com/article/487072c377eb1cae72eedbd79651b0c2
https://balkaninsight.com/2020/04/22/croatia-remembers-victims-of-wwii-jasenovac-camp/
https://dev.balkaninsight.com/2025/04/22/croatia-marks-80th-anniversary-of-wwii-jasenovac-camp-breakout/btj
https://www.jusp-jasenovac.hr/Default.aspx?sid=5346
https://logorjasenovac.com/proboj/proboj-iz-kozare/svedocenje-o-probaju-iz-kozre-egon-berger
https://www.jusp-donjagradina.org/en/liquidation-of-camps-and-hiding-crime/
