Článek
„Babi, podej mi ten bryndák.“
Karel držel naši tříměsíční vnučku a snažil se jí otřít pusu, aniž by si umazal košili.
Podala jsem mu ho.
Sofie se narodila před dvěma lety. První vnouče v rodině. Na telefonu jsme měli tolik jejích fotografií, že nám syn musel ukázat, jak je uložit jinam.
Když mi Karel poprvé řekl babi, potěšilo mě to. Bylo v tom něco společného. Zvládli jsme vychovat děti a teď jsme oba stáli nad postýlkou někoho dalšího.
Jenže Sofie odjela domů a oslovení zůstalo.
„Babi, kde máme kávu?“
„Babi, někdo ti volá.“
„Tak co, babi, pojedeme v sobotu na chalupu?“
Nejdřív jsem si skoro nevšimla. Pak ano, ale připadalo mi hloupé to řešit. Máme větší starosti než jedno slovo.
Na návštěvě u kamarádů Karel vyprávěl, jak jsme hlídali.
„Babi jí koupila nové boty.“
Kamarádka se usmála a zeptala se mě, kde jsem je sehnala.
Odpověděla jsem.
Jen mi vadilo, že tam nebyla vnučka, syn ani nikdo, kdo by potřeboval vědět, která babička ty boty koupila. Byla jsem tam já.
Eva.
V restauraci jsem ho opravila nahlas
Na moje šedesáté narozeniny jsme šli na večeři. Jen my dva. Karel rezervoval stůl a cestou mi řekl, že mám hezké šaty.
Potěšilo mě to. Koupila jsem si je minulý týden a doma si nebyla jistá, jestli nejsou moc výrazné.
Číšník nám přinesl jídelní lístky.
„Babi, dáš si víno?“ zeptal se Karel.
„Evo,“ řekla jsem.
Zvedl oči.
„Co?“
„Říkej mi Evo.“
Číšník zůstal stát u stolu. Karel se zasmál.
„Tak dobře, Evo. Dáš si víno?“
Objednala jsem si skleničku a chvíli si připadala, jako bych před cizím člověkem opravila manžela za nějakou drobnou chybu v řeči.
Když číšník odešel, Karel se zeptal, co mi na tom vadí.
„Vždyť jsi babička.“
„Já vím.“
„A Sofie ti tak říká.“
„Ta může.“
Podíval se na mě, jestli si dělám legraci.
„Ty se snad stydíš, že máme vnučku?“
To mě zasáhlo.
Sofii hlídám ráda. Mám doma její hrnek, schovávám obrázky a těším se, když zavolá a chce mi ukázat něco, co přes telefon skoro není vidět.
Nechtěla jsem tohle všechno vytahovat jako důkaz.
„Jen nechci, abys mi tak říkal ty.“
Karel pokrčil rameny.
„Mně to připadá hezké.“
Večeře potom nebyla vyloženě nepříjemná. Povídali jsme si, jídlo bylo dobré. Jen jsem si všímala každého oslovení.
Karel se jim raději vyhnul úplně.
Sama jsem jeho jméno skoro nepoužívala
Doma jsme se k tomu vrátili. Řekla jsem mu, že mi v poslední době skoro neřekne jménem.
„Ty mně taky ne,“ odpověděl.
Už jsem chtěla namítnout, že to není pravda.
Jenže byla.
Od narození dětí jsem mu říkala táto. Ne vždycky, ale často. U stolu, při nákupech, když jsem na něj volala ze zahrady.
„A vadí ti to?“ zeptala jsem se.
„Nevadí. Zvykl jsem si.“
Čekala jsem, že tím považuje rozhovor za vyřešený. On ale ještě dodal, že právě proto mu babi připadalo úplně normální.
Najednou jsem chápala, jak se to stalo.
Pořád mi to ale nebylo příjemné.
Řekla jsem mu, že od něj chci občas slyšet svoje jméno. Zvlášť když někam vyrazíme sami. Nechci celý večer vysvětlovat, že jsem sice babička, ale taky žena, která si kvůli němu koupila šaty.
Ta poslední věta se mi říkala špatně. Připadala jsem si při ní mnohem odhalenější než u stolu v restauraci.
Karel seděl na kraji postele.
„Ty šaty jsem ti přece pochválil,“ řekl.
„Já vím. To mi udělalo radost.“
Chvíli jsme mlčeli. Potom jsem ho poprosila, ať to s tím jménem zkusí. Připadala jsem si pořád trochu směšně, ale už jsem se tomu nezačala smát, abych mohla celou prosbu vzít zpátky.
Další ráno jsem na něj zavolala jménem. Z koupelny odpověděl, co se děje.
Nic. Chtěla jsem vědět, kolik si dá vajec.
Přišlo nám to oběma trochu nezvyklé.
Karel se první týdny občas přeřekl. Někdy se opravil sám, někdy až po mém pohledu. Jednou se zeptal, jestli jsem na něj zase naštvaná.
Nebyla jsem. Jen jsem nechtěla po pár dnech říct, že je to vlastně jedno.
Minulou sobotu u nás byla Sofie. Běhala mezi kuchyní a obývákem a chtěla po nás, abychom se při hře schovávali za křeslo. Vejít se tam nebylo snadné.
„Babi, já tě vidím!“ křičela.
Smála jsem se.
Večer ji syn odvezl. Sbírala jsem ze země kostky, když Karel ve dveřích řekl:
„Evi, nech to. Ten film už začíná.“
Položila jsem poslední kostku do krabice a šla za ním.
