Článek
A jeho vlastní matka se ho podle rodinného vyprávění pokoušela umlčet tím, že si na něj lehla celou svou vahou.
Reuben si štěně strčil pod bundu a odnesl domů. Netušil, že za pár let bude tohle nepatrné, sotva dýchající klubko srsti stát po boku vojáků na vojenských základnách, sedět v talk show vedle Oprah Winfreyové a nosit vlastní armádní uniformu se seržantskými prýmky.
Ani netušil, že se z ní stane symbol, který dokáže rozplakat dospělého muže po telefonu jedinou větou, nebo že se o ní jednou bude psát na druhém konci světa, v jazycích, které její rodina nikdy neslyšela.
Štěně, které mělo podle všech zemřít
Bylo to pár dní před Vánoci roku 2002. Fenka měla jednu přední nohu chybějící a druhou těžce zdeformovanou a nefunkční. Postupně atrofovala natolik, že ji veterináři museli v jejích sedmi měsících chirurgicky odstranit. Zůstaly jí jen dvě zadní nohy.
„Můžeme ji nějak spravit?“ zeptal se tehdy Reuben své matky Jude, učitelky angličtiny a svobodné matky tří dětí.
„Ne,“ odpověděla mu. „Ale možná jí můžeme pomoct.“
Veterináři doporučovali uspání. Pes bez použitelných předních končetin měl podle nich jen malou šanci žít bez vážných bolestí a komplikací. Jude Stringfellowová přitom doma už jednoho psa měla a s dalším, navíc tak těžce postiženým, rozhodně nepočítala.
Byla to matka samoživitelka se třemi dětmi a dostatkem vlastních starostí. A přesto řekla ano.
Lžíce arašídového másla místo rady veterinářů
První měsíce museli Faith doslova nosit. Jinak by celou vahou padala na hrudník a bradu a mohla si je o zem poranit. Rodina se ale rozhodla zkusit něco, co jim žádný odborník přímo neporadil.
Namazali lžíci arašídovým máslem a drželi ji před Faith kousek nad zemí. Štěně se za pamlskem naklánělo, balancovalo, padalo a znovu se stavělo na zadní.
Pomáhal jim i další rodinný pes, kříženec korgi. Štěkal na Faith z druhého konce místnosti a podle rodinného vyprávění ji občas štípl do paty, kdykoli se zastavila, jako by ji pobízel, aby nezůstávala stát.
Trénovali na sněhu, kde měla Faith lepší oporu pro tlapky, i na malé skateboardové desce, na které se učila vnímat rovnováhu za pohybu. Bylo to pomalé, nešikovné a plné pádů. Žádná příručka jim neřekla, jak dlouho to má trvat ani jestli to vůbec bude fungovat.
22. března 2003 se to stalo. Faith se postavila na zadní nohy a sama, bez podpory, ušla několik kroků po místnosti.
Zní to jako fotomontáž nebo trik na kameru. Pes, který se nekolébá po čtyřech, ale kráčí vzpřímeně, s hlavou nahoře, skoro jako malý dvounohý tvor. Není divu, že se později na internetu objevily pochybnosti, zda nejde o podvod nebo přehnanou historku.
Server Snopes, který ověřoval virální příběhy, potvrdil, že Faith skutečně existovala a dlouhodobě se pohybovala po zadních nohách. Viděli ji novináři, návštěvníci veřejných akcí, vojáci i televizní diváci.
Faith to zvládala díky plně vyvinutým zadním nohám a postupnému tréninku rovnováhy. Nešlo o lidskou chůzi v biologickém smyslu slova, ale o vlastní způsob pohybu, který si vytvořila. Její chůze samozřejmě představovala mimořádnou zátěž pro pánev, páteř a klouby, rodina proto uváděla, že dostávala vitamíny a kloubní doplňky.
Ze zvědavosti sousedů k celebritě
Zpočátku šlo jen o kuriozitu čtvrti. Pes, který místo běhu po čtyřech chodí vzpřímeně. Fotky a videa se ale rychle rozšířily dál. Nejdřív lokální televize, pak celostátní média.
Faith se objevila v pořadech The Oprah Winfrey Show, Maury, Montel Williams Show i v Ripley’s Believe It or Not!. Vyrazila také na turné s Ozzym Osbournem. V médiích se objevily i fotografie z jejích setkání s dalšími známými osobnostmi.
Účastnila se dětských programů, kde dělala společnost dětem při hlasitém čtení. Jude Stringfellowová mezitím opustila učitelské místo a naplno se věnovala psaní, cestování a poště, která rodině začala chodit z celého světa.
Podle dobových reportáží dostávali více než dvě stě dopisů a e-mailů denně, provozovali vlastní webové stránky a ročně stihli desítky veřejných vystoupení.
Ale skutečný smysl Faithina příběhu teprve přišel.
Války v Iráku a Afghánistánu přiváděly do amerických vojenských nemocnic stovky mladých vojáků po amputacích a s těžkými zraněními. Jude Stringfellowová si uvědomila, že Faith může pro některé z nich znamenat něco, co žádný lékař ani psycholog nedokáže předat stejným způsobem: že tělo, které vypadá jinak, než jsme čekali, nemusí znamenat konec života.
Jude později vyprávěla o mladém vojákovi jménem Frankie, který ve Walter Reed Army Medical Center váhal, zda vůbec pokračovat v rehabilitaci. Když k němu Faith přišla a postavila se na zadní nohy, měl podle Jude říct:
„Když to dokáže pes, dokážu to i já.“
Frankie pokračoval v rehabilitaci a dostal protézy. Stringfellowová vzpomínala, že jí později zavolal a řekl jedinou větu:
„Vycházím z nemocnice po svých. Dej mi k telefonu Faith.“
Vyprávěla také o devatenáctiletém vojákovi Gregovi, který přišel v Iráku o obě nohy. Podle Jude mu Faith pomohla najít odvahu k další rehabilitaci. Prostě si k němu přisedla a nechala se hladit, dokud nezačal znovu mluvit o budoucnosti místo o tom, co ztratil.
„Lidé si s Faith rádi povídají,“ říkávala Stringfellowová. Možná právě proto, že jim nikdy neskočila do řeči a nikdy jim netvrdila, že přesně ví, co prožívají.
Čestná seržantka s vlastní uniformou
V červnu 2006 dostala Faith na základně Fort Lewis ve státě Washington čestnou, ceremoniální hodnost seržantky E-5. Nosila malou armádní blůzu a stala se pravidelným hostem vojenských akcí.
Podle materiálů její rodiny navštívila více než 2 300 zraněných vojáků v nemocnicích a zdravotnických zařízeních. Údaj, že ji během vystoupení viděly více než dva miliony aktivních vojáků, pochází z propagace projektu a nelze jej dnes nezávisle přesně ověřit.
Faith cestovala po Spojených státech a její majitelka plánovala také návštěvy britských vojáků zraněných v Afghánistánu. Už samotné americké cesty ale ukázaly, jak silně na lidi působila.
Podle Stringfellowové Faith chodila mezi lůžky, štěkala, vrtěla se radostí a vypadala nadšeně, že kolem ní je tolik lidí. V místnostech s vážně zraněnými muži a ženami to vyvolávalo pláč, úsměvy, ukazování prstem i chvíle ticha.
Ne všechny silné okamžiky se odehrály na vojenské základně. Jude Stringfellowová jednou vyprávěla o ženě z New Yorku, která seděla na invalidním vozíku. Kvůli cukrovce přišla o obě nohy a podle Jude procházela hlubokou depresí.
Žena Faith poznala z televize. Rozplakala se, objala ji a svěřila se, že mířila vyzvednout zbraň. V kabelce měla zastavovací lístek. Po setkání s Faith ho prý předala policistovi na rohu se slovy, že už ho nepotřebuje.
Přes všechnu slávu, uniformy a setkání se známými jmény zůstávala Faith doma především rodinným psem. Milovala pozornost, byla společenská a podle blízkých si užívala, když ji lidé obdivovali.
Stejně ráda ale trávila čas na zahradě, hrála si s dětmi ze sousedství a spala vedle ostatních rodinných zvířat. Její chůze měla svá specifika. Při rychlejším pohybu přidávala poskoky, aby si udržela rovnováhu.
Nebyla zázračným zvířetem bez omezení. Byla to fenka s těžkým vrozeným postižením, která se díky péči rodiny naučila existovat způsobem, jaký nikdo původně nepovažoval za možný.
Faith zemřela 22. září 2014 ve věku jedenácti let. Poslední měsíce ji podle rodiny trápily zdravotní potíže spojené s věkem a dlouhodobou zátěží zadních nohou.
Rodina se rozhodla, že ji nenechá dál trpět. Zpráva o jejím úmrtí se rozšířila rychle. Lidé, kteří ji nikdy nepotkali osobně, psali vzpomínky na to, jak je kdysi dojalo video jejích prvních kroků. Vojáci a veteráni vzpomínali na chvíle, kdy ji potkali v nemocnicích nebo na základnách.
Zdroje:
https://www.snopes.com/latest/?pagenum=1260
https://www.deseret.com/2009/12/17/20359151/two-legged-dog-faith-gives-hope-to-disabled-army-vets/
https://www.mysanantonio.com/news/local/military/article/two-legged-dog-gives-hope-to-disabled-army-vets-857623.php
https://animalwellnessmagazine.com/faith-two-legged-dog/
https://animalwellnessmagazine.com/faith-two-legged-dog-dies/
https://www.latimes.com/archives/blogs/la-unleashed/story/2009-01-21/faith-the-two-legged-dog-to-get-a-two-legged-baby-brother
https://theweek.com/articles/491736/faith-dog-that-inspires-wounded-soldiers
