Článek
Listopadové večery v Praze bývají hnusné, vlezlé a studené. Většina lidí v našem novém bytovém komplexu se v tu dobu krčí doma u televize a obléká si tlusté svetry, aby ušetřila za topení. Já mám jiný režim. Sedím venku na své stometrové předzahrádce, voda kolem mě má dokonalých osmatřicet stupňů a z trysek mi na záda proudí příjemné bubliny.
Když jsem se do tohohle přízemního bytu před dvěma lety stěhoval, narazil jsem na jednu krásnou konstrukční vadu. Dělníci při stavbě trochu popletli kabely. Dvojitá venkovní zásuvka, která je zarytá do fasády přímo u mojí terasy, není napojená na můj bytový jistič. Zjistil jsem to náhodou, když jsem nahazoval pojistky a telefon v nabíječce venku vesele svítil dál. Patří to na okruh společných prostor, přesněji řečeno k podzemním garážím.
Dlouho jsem přemýšlel, jak s touhle informací naložit. Nabíjet tam jenom mobil nebo notebook mi přišlo jako promarněná příležitost. Pak přišly letní výprodeje a já objevil prémiovou nafukovací vířivku pro šest lidí. Měla dvoufázový ohřev, masážní systém a luxusní podsvícení. Spotřeba byla samozřejmě astronomická, zvlášť když ji necháte běžet nonstop až do zimy. Hned jsem ji koupil, postavil do rohu terasy a tlustý černý kabel suverénně zapíchl do té magické zásuvky.
Minulé úterý jsem se zrovna vracel z fitka. Ve společných garážích jsem potkal Novákovu patnáctiletou dceru. Snažila se z kufru jejich rodinného kombíku vytáhnout obrovskou, placatou krabici z Ikei. Funěla u toho a zjevně na to neměla sílu. Odhodil jsem sportovní tašku na kapotu svého auta, beze slova jsem k ní došel a tu třicetikilovou mrchu jsem vzal do náruče. Donesl jsem jí to až k výtahu a ještě jsem jí podržel těžké protipožární dveře. Holka mi vděčně poděkovala a usmála se. Kývl jsem na ni, že to nestojí za řeč. Byl to docela fajn pocit, udělat něco užitečného. Hned potom jsem zamířil rovnou do svého bytu, abych si na terase zapnul ještě přídavný elektrický infrazářič. Chtěl jsem si večer u vody opéct klobásy a venku bylo jen pět nad nulou.
Společné náklady, soukromý zisk
Moje celoroční lázně fungovaly bez povšimnutí celých osm měsíců. Problém nastal, až když přišlo roční vyúčtování od dodavatele energií. Předseda našeho společenství vlastníků, inženýr Novák, je typický puntičkář. Dělá si excelové tabulky úplně na všechno. Když viděl, že spotřeba elektřiny ve společných prostorech stoupla o čtyřicet tisíc korun, začal čenichat jako policejní pes.
Pochopitelně mu to netrvalo dlouho. Stačilo, aby se jednou večer prošel kolem mého plotu.
Zrovna jsem se naložil do horké vody, opřel si hlavu o měkký podhlavník a usrkával studené pivo. Najednou se přes živý plot přehoupl Novákův obličej. Byl rudý až za ušima a dech se mu srážel v mrazivém vzduchu. Oči mu těkaly od mé rozsvícené vířivky k silnému černému kabelu, který se táhl po zemi až k fasádě.
„Pane Macháčku! Můžete mi vysvětlit, co to má znamenat?“ vyštěkl na mě přes plot. Hlas se mu třásl, ale nebylo to zimou.
Líně jsem otočil hlavu jeho směrem. „Dobrý večer, pane předsedo. Je to model s ionizátorem. Skvělá věc na klouby. Nechcete jít na chvíli dovnitř? Místa je tu dost.“
„Nedělejte ze mě idiota!“ zařval Novák. Chytil se pletiva oběma rukama. „Já ten váš kabel vidím! Vy jste si to monstrum napojil na společnou fasádní zásuvku! Vy nám tady všem kradete elektřinu před nosem!“
„Když je tam zásuvka, tak se do ní prostě strká kabel, Nováku,“ opáčil jsem klidně a usrkl piva. „Byla součástí mé terasy, když jsem byt kupoval. To, jak to má developer zadrátované, vážně není můj problém.“
Novák zafuněl. „To si pište, že je to váš problém! Na nejbližší schůzi SVJ to předložím všem vlastníkům. Tohle vám nedaruju. A ten kabel vám nechám okamžitě odštípnout revizákem!“
„Jestli mi sáhnete na majetek nebo na zásuvku na mém pozemku, zavolám na vás rovnou policii pro poškozování cizí věci,“ usmál jsem se na něj přes oblak páry. „Mějte se hezky, já jdu teď pustit masážní trysky.“
Zmáčkl jsem tlačítko na panelu. Voda začala divoce bublat a hučení kompresoru spolehlivě přehlušilo cokoliv dalšího, co se mi Novák přes plot snažil říct. Viděl jsem jen, jak naštvaně máchl rukou a zmizel ve tmě.
Zúčtování v sušárně
Schůze SVJ se konala o týden později v suterénní sušárně. Bylo tam takové dusno, že by se snad dalo krájet nožem. Přišlo asi dvacet majitelů bytů. Novák stál u tabule a v ruce držel stoh papírů. Hned jako první bod programu si vzal na paškál moji terasu.
Rozdal všem barevné grafy. Ukazoval na nich křivku, která od jara prudce stoupala vzhůru. Vysvětloval jim, že ten obrovský nedoplatek za společnou elektřinu je moje práce. Lidé v místnosti začali nespokojeně hučet. Stará paní z druhého patra se na mě podívala s naprostým znechucením.
„Tohle je absolutní drzost,“ hřímal Novák a ukázal na mě prstem. „Pan Macháček si tu za naše peníze provozuje soukromé wellness! Žádám, aby ten nedoplatek uhradil v plné výši ze svého, a navrhuji okamžité odpojení té zásuvky od sítě.“
Opřel jsem se zády o studenou zeď sušárny a překřížil ruce na hrudi. Nechal jsem ho vymluvit až do konce.
„Skončil jste, pane předsedo?“ zeptal jsem se nahlas, aby mě všichni slyšeli. V sušárně to zahučelo a všichni se otočili mým směrem. „Tak se teď podíváme na pravidla, která jste si vy sám prosadil.“
Udělal jsem krok doprostřed místnosti.
„Loni v březnu,“ začal jsem pomalu a zřetelně, „jste, pane Nováku, navrhl změnu stanov. Prosadil jste, že veškerá společná elektřina z garáží a exteriérů se bude rozpočítávat striktně podle podlahové plochy bytů. Žádné podružné elektroměry. Žádné měření skutečné spotřeby.“
Novák zbledl. Najednou pochopil, kam tím mířím. Otevřel pusu, ale já ho nenechal nic říct.
„Udělat jste to musel, protože jste si loni koupil toho svýho elektrickýho bavoráka, že ano?“ pokračoval jsem neúprosně a otočil se na ostatní sousedy. „Pan předseda ho nabíjí každý večer z garážové zásuvky. Jeho auto žere násobně víc než moje vířivka. Chtěl to schovat do společných nákladů, tak změnil pravidla. Já ta pravidla jen využívám úplně stejně jako on.“
V místnosti nastal absolutní zmatek. Sousedé začali křičet jeden přes druhého. Najednou je moje vířivka přestala zajímat. Všichni se vrhli na Nováka a jeho auto. Chlápek ze čtvrtého patra mu začal mávat před obličejem tím jeho barevným grafem a dožadoval se vysvětlení, proč platí nabíjení cizího auta.
Novák koktal, potil se a snažil se vysvětlovat něco o ekologii a podpoře elektromobility. Nikdo ho neposlouchal. Celý ten jeho velký a spravedlivý hněv splaskl jako propíchnutý balónek. Stál tam rudý vztekem, zatímco se na něj sypaly nadávky od lidí, které chtěl původně poštvat proti mně.
Nebyl důvod tam dál zůstávat. Tiše jsem proklouzl dveřmi ze sušárny ven a nechal je, ať se tam třeba sežerou.
Došel jsem do bytu a shodil ze sebe oblečení. Hodil jsem na sebe jen župan a otevřel prosklené dveře na terasu. Venku krásně mrzlo, na trávě ležela slabá vrstva jinovatky. Došel jsem k vířivce, sundal izolační kryt a hodil ho stranou. Pára okamžitě začala stoupat k nebi. Shodil jsem župan na křeslo a ponořil se do horké, dokonale vyhřáté vody. Na ovládacím panelu jsem zapnul bubliny na maximální výkon a s úsměvem se opřel o okraj.
