Článek
Brigádnice za kasou neuměla počítat. Já jo, tak jsem ji oškubala o třetinu výplaty. Křičeli na mě, ať chudáka holku neničím. Mně je to fuk, já ušetřila balík.
Tenhle víkend mělo elektro v obchoďáku velkou kampaň. Všude visely obří červené cedule s nápisy o cenových redukcích bez DPH, dodatečných bonusech pro členy klubu a výprodejích skladů. Pracuju jako obchoďačka pro farmaceutickou firmu, takže manipulace s čísly a lidmi je moje rutina. Hned u vchodu mi do oka padl luxusní pákový stroj.
Původní cenovka hlásala patnáct tisíc korun. Vedle ní ale chyběl ten malý, nenápadný štítek s nápisem „Na tento produkt se nevztahují další výhody“. Někdo z personálu ho tam prostě zapomněl nalepit. Okamžitě jsem vytáhla z peněženky nabitou dárkovou kartu na tři tisíce, kterou jsem dostala k Vánocům, a v telefonu si otevřela VIP kupón na dalších dvacet procent dolů.
K pokladně jsem zamířila s těžkou krabicí v náručí. Za kasou stála holčina, mohlo jí být tak devatenáct. Měla dlouhé gelové nehty, kterými hlasitě klepala do dotykové obrazovky, a tvářila se, že by radši byla kdekoliv jinde. Na jmenovce měla napsáno Nikola.
„Dobrý den, poprosím to vzít přes tuhle klubovou kartu, pak uplatnit benefit bez DPH a nakonec využít tenhle kupón a dárkovou poukázku,“ vychrlila jsem na ni s profesionálním úsměvem a položila všechno na pult.
Nikola si povzdechla. Pípla čárový kód kávovaru. Pak načetla moji klubovou kartu a pokusila se zadat odečet daně. Systém samozřejmě okamžitě zablokoval kombinaci dvou plošných akcí. Pokladna výstražně zapípala a na monitoru vyskočilo červené varování.
Kdo neumí počítat, ať sedí doma
„Ono se to nesčítá, paní. Musíte si vybrat jen jednu možnost,“ zamumlala Nikola a začala žvýkat o něco rychleji.
Naklonila jsem se blíž k pultu. „Ale slečno, podle vašich vlastních obchodních podmínek se akce bez DPH aplikuje na základní cenu. DPH je jednadvacet procent. Klubový bonus je dvacet procent z výsledné částky. A teprve z toho se odečítá absolutní hodnota poukázky. Musíte to tam zadat ručně jako manažerskou korekci.“
Záměrně jsem na ni vychrlila nesmyslný salát matematických pojmů. Nikola znejistěla. Prsty se jí zastavily nad klávesnicí. V tu chvíli mi u nohou přistálo plastové autíčko. Malý kluk, co stál ve frontě za mnou se svojí mámou, ho upustil. S úsměvem jsem se sehnula, autíčko mu podala a mrkla na něj. „Máš super fáro, kámo,“ řekla jsem upřímně, protože tyhle malý děti jsou prostě vtipný.
Pak jsem se narovnala a můj výraz okamžitě ztvrdl zpátky do obchodního módu. Nikola mezitím zoufale klikala do monitoru. Zkusila přepsat konečnou částku ručně, ale evidentně vůbec netušila, jak fungují procenta. Místo toho, aby provedla snížení ceny, začala zadávat podivné fixní částky.
„Můžete to nějak urychlit?“ ozval se za mnou otrávený hlas. Stál tam zpocený padesátník s krabicí od routeru. „Lidi tady čekaj.“
Otočila jsem se k němu. „Pán evidentně rád vyhazuje svoje peníze oknem, já ne. Pokud spěcháte, běžte na samoobslužnou,“ odsekla jsem. Zrudnul a začal něco prskat pod vousy, ale ignorovala jsem ho.
Nikola už byla na pokraji slz. Očima těkala od monitoru ke mně. „Mně to tady ukazuje, že byste platila jenom čtyři tisíce dvě stě korun. To je přece nesmysl, tento espressovač stojí patnáct.“
„No vidíte, že vám ta matematika docela jde. Přesně tolik to totiž po odečtení všech mých oprávněných zvýhodnění dělá,“ odvětila jsem naprosto klidným hlasem a položila si ruku na balení s přístrojem.
Holka za pokladnou se zhluboka nadechla a zmáčkla tlačítko na přivolání vedoucího. Trvalo dobré tři minuty, než se k nám prodral chlapík v modré firemní košili s nápisem Vedoucí směny. Vypadal uhoněně.
Smlouva je smlouva
„Co se děje, Niki?“ zeptal se a podíval se na monitor. Oči se mu rozšířily. „To si děláš srandu, ne? Takhle tu cenu nemůžeš ponížit. Zruš to.“
Vložila jsem se do toho. „Nic se rušit nebude. U produktu chybí výluka z akce. Vyfotila jsem si regál. Mám nárok na kombinaci klubové karty a vaší plošné aktivity, přesně jak to inzerujete na těch plachtách venku.“
Vedoucí se na mě zamračil. „Paní, to je absurdní. Systém by to nikdy nepustil. Nikola to tady namarkovala úplně blbě ručně. Tenhle model vám za čtyři tisíce neprodám.“
Sáhla jsem do kabelky pro mobil. Odemkla jsem ho a začala velmi pomalu a demonstrativně vytáčet číslo. „Fajn. Takže rovnou volám na Českou obchodní inspekci a nahlásím vás za klamavé obchodní praktiky. A k tomu přidám podnět na sdružení pro ochranu spotřebitelů. Zablokujeme tuhle pokladnu, dokud to nevyřešíme.“
Manažerovi naskočila na čele žíla. Podíval se na obrovskou frontu, která se mezitím vytvořila a která začínala být velmi hlasitá. Padesátník s routerem už nepokrytě nadával. Vedoucímu došlo, že jestli tu udělám scénu, zastaví se mu polovina prodejny v ten nejvytíženější den v týdnu.
Zavřel oči a zhluboka vydechl. Pak vzal svoji čipovou kartu, přiložil ji k terminálu a potvrdil tu částku, kterou Nikola předtím naklikala.
„Máš to schválený,“ štěkl po pokladní. „Ale ten rozdíl v ceně, těch osm tisíc, co nám teď chybí v marži, ti strhnu z výplaty za to, žes nezvládla základní markování a nechala se zblbnout. Měl jsem tě vyhodit už ve zkušebce.“
V obličeji Nikoly nezbyla ani kapka krve. Ruce se jí roztřásly tak, že jí málem vypadla čtečka kódů. „To nemyslíte vážně,“ pískla tenkým hláskem. „Vždyť to je skoro polovina mojí brigády. Já z toho platím kolej.“
Padesátník za mnou se do toho vložil. „Slečno, nestydíte se?“ vybafl na mě. „Vždyť ta chudák holka to bude cvakat ze svýho. Nechte to bejt a zaplaťte původní částku.“
Otočila jsem se k němu s úsměvem. „Když je někdo hloupej a podepíše hmotnou zodpovědnost na pozici, kterou evidentně mentálně nezvládá, je to výhradně jeho boj.“ Přiložila jsem chytré hodinky k terminálu. Ozvalo se tiché pípnutí a vyjel účet.
Vzala jsem si dlouhý papírek z tiskárny a pečlivě ho složila do peněženky. Nikola na mě zírala s otevřenou pusou, po tváři jí stekla slza a rozmazala jí řasenku. Neřekla jsem už ani slovo. Popadla jsem těžkou krabici za plastové ucho a zamířila k východu z prodejny.
Došla jsem do podzemních garáží. Odemkla jsem svého bavoráka, otevřela kufr a zařízení uložila na dno. Sedla jsem si za volant, nastartovala motor a zapnula si vyhřívání sedačky. Z palubní přihrádky jsem vytáhla zrcátko, zkontrolovala si rtěnku a vyjela z nákupního centra.
