Článek
„Tak cukrárna zavírá v šest,“ připomněla Simona, když ráno vystupovaly v Táboře z vlaku.
Olga si přitáhla límec. „To máme času dost.“
V tašce vezla krabičku domácích rohlíčků a cestovní desku, na které hrávaly večer na pokoji. Simona obstarávala jízdenky, Olga vybírala ubytování. Tentokrát našla penzion s koupelnou na chodbě. Za vlastní koupelnu se jí připlácet nechtělo.
Na stolku u pořadatelů stála obálka s hlavní cenou: dva dny v hotelu u rybníka, snídaně a večeře pro dva. Olga si nabídku přečetla dvakrát. Přesně takový pobyt hledala na jaře pro sebe a sestru. Potom dosloužil bojler a ona zrušila i odloženou rezervaci.
„Tam by se nám líbilo,“ řekla Simona.
Olga přikývla. Už viděla sestru, jak si podruhé nabírá snídani a nemusí počítat, kolik bude stát káva navíc. Simoně to neřekla. Připadalo jí směšné rozdělovat cenu, kterou ještě nevyhrála.
První dvě partie jí vyšly. Ve třetí porazila muže, který si před každým tahem sundával brýle a hlasitě vzdychal. Když odevzdala výsledek, hledala Simonu pohledem. Ta na ni od protější stěny zvedla oba palce.
Pak se přestaly potkávat. Sotva jedna dohrála, druhá už seděla nad další deskou. Rohlíčky zůstaly zavřené v tašce.
Před semifinále přišla Olga za Simonou ke konvici s čajem.
„Já se snad dostanu až na bednu.“
„Dneska ti to vážně jde.“
Olga se zarazila nad tím překvapením v jejím hlase. Hned si ale vynadala. Simona ji přece povzbuzuje. Vždycky ji povzbuzovala, vysvětlovala jí vlastní tahy a po turnaji s ní procházela zapsané výsledky. Olga jí za to byla vděčná. Dnes poprvé o její rady nestála.
Když pořadatel oznámil finalistky, obě se rozesmály. Simona ji objala tak prudce, až Olga málem vylila čaj.
„Cukrárna padá,“ řekla.
Měly dvacet minut přestávku. Sedly si na lavici před sálem a Olga konečně otevřela krabičku. Rohlíček se jí rozpadl mezi prsty. Podala krabičku Simoně.
„Víš, že bych ti ten hotel přála,“ prohodila Simona. „Po tom bojleru sis už nikam nevyjela.“
„Tak mi drž palce.“
„To budu mít dost těžké.“
Chvíli se smály. Pak Simona ztišila hlas.
„Kdybych třeba ke konci něco přehlédla, nemusíš se hned tvářit podezřívavě.“
Olga přestala sbírat drobky z kabátu.
„Jak přehlédla?“
„No tak. Víš, jak to myslím.“
Věděla. Právě proto se jí stáhlo hrdlo. Ráno chtěla dva dny u rybníka. Teď se jí vybavily všechny večery, kdy Simona otočila desku a ukazovala, co mohla položit lépe.
„Já nechci, abys mě nechala vyhrát.“
„Vždyť ještě o nic nejde.“
„Mně ano.“
Simona zavřela krabičku na klíně. „Chtěla jsem ti udělat radost.“
Olga chvíli hledala odpověď, která by nebyla zbytečně krutá.
„Až něco položíš špatně, budu přemýšlet, jestli schválně. To už teď nevezmeš zpátky. Ale hraj, jak nejlíp umíš.“
Do sálu vešly každá zvlášť.
Na začátku Olga špatně srovnávala písmena. Jedno jí dvakrát vypadlo z ruky. Simona čekala a dívala se stranou. To Olgu rozčilovalo také, přestože nevěděla, co jiného by po ní chtěla.
Potom našla dlouhé slovo, které jí propojilo dvě části desky. Zapsala body a poprvé se podívala přímo na soupeřku.
Simona se naklonila dopředu. V dalším tahu jí zabrala místo, které si Olga připravovala. Žádné mrknutí, žádný konejšivý úsměv. Olga ucítila prudké zklamání a hned za ním úlevu.
Ke konci už nevnímala lidi kolem stolu. Počítala si možnosti, jednu zavrhla, vrátila se k ní a zase ji pustila. Když položila poslední písmena, zůstaly mezi nimi tři body.
Tři body pro Simonu.
Výsledek společně přepočítaly. Olga podepsala lístek a posunula ho přes stůl.
„Gratuluju.“
Hlas jí vyšel pevnější, než čekala. Teprve při předávání ceny se musela zabývat přezkou na tašce, aby se nedívala na obálku v Simoniných rukou.
Venku už byla tma. V cukrárně zhasnuto. Koupily si v obchodě housky, sýr a dvě mandarinky a na pokoji jedly z papírového sáčku.
„Ten tvůj předposlední tah…“ začala Simona.
„Dneska ne.“
Simona položila housku. „Dobře.“
Olga se bála, že nabídne rozdělení ceny nebo zopakuje, jak moc jí to přála. Místo toho se zeptala, jestli může otevřít okno. Olga přikývla. Chvíli poslouchaly auta na mokré ulici.
Ráno byla Simona hotová první. Seděla na posteli v kabátě, obálku už měla uklizenou. Olga vytáhla z tašky cestovní desku a položila ji mezi hrnky na stole.
„Než půjdeme?“
„Stihneme jen jednu.“
Olga vysypala písmena do sáčku. Když si Simona vytáhla první, všimla si drobku na políčku a smetla ho palcem. Olga si přisunula židli. Na včerejší tři body pořád myslela. Chtěla ji porazit.
