Článek
Bylo 15. srpna 2019 krátce po šesté hodině ráno. Airbus A321 společnosti Ural Airlines, let U6 178, se připravoval ke vzletu z letiště Žukovskij jihovýchodně od Moskvy. Cílem byl Simferopol na Krymu. Na palubě sedělo 226 cestujících a sedm členů posádky.
Kapitánem byl jednačtyřicetiletý Damir Jusupov. Vedle něj seděl třiadvacetiletý druhý pilot Georgij Murzin, který měl za sebou necelých osm set letových hodin. Když se letadlo rozjíždělo po ranveji, posádka dostala běžné upozornění na výskyt ptáků. Podobná hlášení se na letišti ozývala často a postupně téměř ztratila naléhavost.
Jusupov si ptáků všiml ještě během rozjezdu. Před letadlem se pohybovalo hejno racků, které později odhadoval na pětadvacet až třicet kusů. Letoun už ale zrychloval a byl blízko bodu, za kterým by přerušení vzletu samo o sobě představovalo obrovské riziko. Jusupov zaklel. O několik vteřin později se kola odlepila od dráhy.
Pak přišly rány. Levý motor nasál nejméně tři ptáky, z nichž jeden patřil mezi větší kusy. Pravý motor nasál přinejmenším jednoho dalšího. Vibrace obou motorů prudce vyskočily. Levý ztratil téměř všechen tah, pravý zůstal v chodu, ale pracoval nestabilně a s poškozením. Airbus s plnými nádržemi, cestujícími a stále vysunutým podvozkem začal jen obtížně získávat výšku.
Kluk, kterého k létání přivedl otec
Damir Jusupov se narodil v sibiřském městě Igarka v Krasnojarském kraji. Jeho rodina se později přestěhovala do Syzraně v Samarské oblasti. Otec létal jako velitel posádky vrtulníku Mi-8. Pro malého Damira tak letadla a vrtulníky nebyly vzdálenými stroji na obloze. Patřily k životu rodiny. Od dětství chtěl být pilotem.
Když se ale jako mladík přihlásil na leteckou školu, neprošel zdravotní prohlídkou. Sen, který považoval téměř za samozřejmé pokračování otcovy cesty, se náhle uzavřel. Jusupov se proto vydal jiným směrem. Vystudoval práva a začal pracovat pro městskou správu v Syzrani. Působil v organizaci spojené s bytovým a hypotečním fondem města a současně se zapojoval do činnosti místní tatarské kulturní autonomie.
Měl stabilní zaměstnání, rodinu a život, který už získával pevný řád. Létání se ale nevzdal. Pouze ho na několik let odložil. Ve dvaatřiceti letech se přihlásil na Buguruslanské letecké učiliště, které fungovalo jako pobočka Petrohradské státní univerzity civilního letectví. Tentokrát zdravotními testy prošel. Studium dokončil s vyznamenáním a v roce 2013 nastoupil k Ural Airlines. O několik let později si ještě doplnil vzdělání v oblasti letecké navigace na Uljanovském institutu civilního letectví.
Kapitánem se stal přibližně rok před nehodou. V den letu 178 měl nalétáno přes 4 275 hodin, z toho více než 4 100 na letounech rodiny Airbus A320. V kapitánském křesle už strávil přes osm set hodin. Nebyl tedy nezkušeným začátečníkem. Zároveň ale stále patřil k lidem, kteří si profesionální pilotní kariéru vybudovali neobvykle pozdě.
Muž po třicítce opustil jistotu městského úřadu a znovu začal od začátku v oboru, do kterého ho kdysi nepustilo zdraví. Bývalí kolegové ho popisovali jako klidného, skromného a svědomitého člověka. Se svou ženou Natalií se seznámil na palubě letadla, tehdy ještě jako spolucestující. Později se vzali, měli dvě děti a žili v Jekatěrinburgu.
Devadesát vteřin chaosu
Po nárazu ptáků se v kokpitu rozezněly výstrahy. Jedna z nich chybně hlásila problém s reverzním tahem levého motoru. Ve skutečnosti byl poškozený snímač. Druhý pilot Murzin potvrdil, že letoun stoupá, ale neproběhla standardní výměna, po níž měl kapitán vydat povel k zatažení podvozku. Podvozek zůstal vysunutý.
Nebyl to problém jediného špatně vysloveného slova. V rychle narůstajícím zmatku se k němu piloti desítky sekund nevrátili. Jusupov držel příď ve sklonu přibližně dvanáct až třináct stupňů. To odpovídalo počátečnímu vzletovému nastavení, rychlost ale začala klesat.
Levý motor dodával jen zlomek potřebného tahu a Airbus se stáčel doleva. Kapitán se pokoušel směr korigovat, letoun však nebyl správně vytrimovaný. Zapojil autopilota. Automatika sklon snížila a snažila se let stabilizovat, po několika sekundách se ale kvůli silám v řízení znovu odpojila.
Airbus se pohyboval jen několik desítek metrů nad zemí. Později vystoupal přibližně do výšky 95 metrů, výš už se však nedostal. Varovné systémy pokračovaly. Druhý pilot se pustil do řešení hlášení na systému ECAM ještě ve chvíli, kdy nebyla stabilizována rychlost, směr ani výška. Pozornost obou mužů se dělila mezi řízení, motory, přístroje a komunikaci s letištěm.
Jusupov posunul páku pravého motoru na maximální vzletový výkon. Poškozený motor reagoval hlasitými kompresorovými rázy. Otáčky kolísaly, tah se měnil a z motoru se ozývaly rány. V kokpitu znělo upozornění na odpojení autopilota, varování před terénem a hlas systému, který posádku nutil přitáhnout.
„Neklesej.“
„Terén vpředu.“
„Vytáhni.“
Před letadlem se rozprostírala pole, cesty, příkopy a nízká zástavba. Airbus stále mírně stoupal nebo ztrácel výšku podle toho, kolik tahu byl pravý motor právě schopný vytvořit.
Piloti v kokpitu neměli jasno o výběru místa přistání. Nezazněla slova, která by potvrzovala, že si kukuřičné pole vědomě vybrali. Ještě krátce před nárazem komunikovali s věží a uvažovali o návratu na letiště. Pak se země přiblížila příliš rychle.
Ve výšce zhruba 120 stop si Jusupov konečně uvědomil, že podvozek zůstává vysunutý.
Vydal povel k jeho zatažení. Dveře podvozkových šachet se otevřely a kola se začala zasouvat. Kapitán současně přitáhl boční řídicí páku úplně k sobě. Elektronický systém Airbusu přešel do ochrany maximálního úhlu náběhu. Nedovolil pilotovi zvednout příď tak vysoko, aby se letadlo aerodynamicky utrhlo a spadlo.
O několik sekund později Airbus narazil do kukuřice rychlostí přibližně 250 kilometrů za hodinu. Podvozek ještě nebyl úplně zatažený a dveře šachet zůstávaly otevřené. Letoun se dotkl země spodní částí trupu. Pravý motor stále běžel a sekal široký pruh dozrávající kukuřice.
Stroj se prudce otřásal a poskakoval. Klouzal polem, projel vodou naplněným příkopem a postupně ztrácel rychlost. Pak se zastavil. Trup zůstal vcelku. Nevypukl požár. Kabina se nerozpadla. Airbus byl těžce poškozený a později odepsaný jako zničený, ale uvnitř stále sedělo 233 živých lidí.
Nejmladší muž v kokpitu
Vedle Jusupova seděl Georgij Murzin. Bylo mu třiadvacet let a leteckou školu dokončil v roce 2017. Měl nalétáno necelých osm set hodin. Proti kapitánovi tak byl výrazně méně zkušený. Vyšetřování později ukázalo, že se v prvních vteřinách nedokázal plně zorientovat. Nehlásil všechny změny rychlosti, část pokynů zachytil pozdě a při práci se systémy odváděl pozornost od základního sledování letu.
V jednu chvíli také zasahoval do řízení, ačkoli letoun vedl kapitán. Murzin při nárazu utrpěl vážné zranění páteře, přesto zůstal při vědomí a opustil letadlo. Novinářům později řekl: „Po vzletu se do motorů dostali ptáci. Levý motor okamžitě zhasl, pak se dostali i do druhého. Nebylo dost tahu a výška postupně klesala. Přistáli jsme na poli v ručním režimu.“
V bezprostředním zmatku se skutečně mohlo zdát, že oba motory úplně vysadily. Záznamy však později ukázaly, že ani jeden se zcela nezastavil. Levý vytvářel jen velmi malý tah, zatímco pravý běžel nepravidelně, pumpoval a postupně se dál poškozoval.
Jakmile se letoun zastavil, palubní průvodčí zahájili evakuaci. Otevřeli použitelné dveře a nafoukli skluzavky. Cestující se začali hrnout ven mezi vysoké řádky kukuřice.
Kabina byla plná křiku, zavazadel a lidí, kteří nechápali, jak je možné, že po tvrdém nárazu stále stojí na nohou. Na videu pořízeném krátce po nehodě je slyšet hlas, připisovaný Jusupovovi, který přes megafon udílí cestujícím pokyny:
„Doprava. Směrem ke slunci. Podél řádků kukuřice.“ Lidé se vzdalovali od letadla a hledali cestu z pole k záchranářům. Ze 233 osob na palubě nezemřel nikdo. Konečná zpráva klasifikovala jako zraněné 27 cestujících a jednoho člena posádky. Tři lidé utrpěli vážná zranění.
Jusupov se po evakuaci vrátil k poškozenému letadlu. Potřeboval se spojit s rodinou. Natalia Jusupovová později vzpomínala: „Zavolal mi z neznámého čísla a řekl: ‚Všechno je v pořádku, všichni jsou naživu.‘ Zeptala jsem se, co se stalo. Řekl, že ptáci narazili do motorů a přistáli na poli. Zpanikařila jsem a rozplakala se.“
Hrdina, který se tak necítil
Ruská média zareagovala okamžitě. Nehodu přirovnávala k přistání kapitána Chesleyho Sullenbergera na řece Hudson v roce 2009. Událost dostala přezdívku „zázrak v kukuřici“.
Už 16. srpna udělil prezident Vladimir Putin Jusupovovi a Murzinovi titul Hrdina Ruské federace, nejvyšší čestný titul země za hrdinský čin. Členové kabinové posádky obdrželi Řád odvahy. Jusupov na pozornost reagoval zdrženlivě.
„Spousta lidí říká, že jsem hrdina, ale upřímně řečeno se tak vůbec necítím. Udělal jsem to, co jsem udělat musel – zachránit letadlo, cestující a posádku,“ řekl novinářům.
V prvních rozhovorech popisoval, že nejprve doufal v návrat na letiště. Když výkon motorů dál klesal a letoun nedokázal stoupat, začal vnímat pole před sebou jako jediný prostor, kam se stroj může dostat.
„Necítil jsem strach. Viděl jsem před sebou kukuřičné pole a doufal jsem, že se mi podaří přistát co nejměkčeji.“
Mezistátní letecký výbor dokončil závěrečnou zprávu v roce 2022. Dokument nejprve unikl do médií a oficiálně byl zveřejněn až v roce 2025.
Vyšetřovatelé potvrdili mimořádně vážný střet s ptáky. Rozsah poškození obou motorů překračoval běžné podmínky, na které se motory při certifikaci zkoušejí. Zároveň ale popsali sérii chyb posádky. Piloti včas nezatáhli podvozek. Kapitán příliš dlouho držel vysoký sklon, nedostatečně korigoval stáčení a zapojil autopilota bez správného vytrimování.
Druhý pilot začal řešit výstrahy dříve, než byl let stabilizovaný, a nedostatečně sledoval rychlost. Vyšetřovatelé popsali práci v kokpitu jako dezorganizovanou, nekonzistentní a místy chaotickou.
Významnou roli sehrálo také samotné letiště. V okolí se nacházely vodní plochy, zemědělské pozemky a skládky odpadu, které přitahovaly velká hejna ptáků. Kontrola dráhy a ornitologická ochrana nebyly dostatečné.
Obecná varování o ptácích se navíc vysílala tak často, že je posádky přestávaly vnímat jako skutečný poplach.
Zdroje:
https://mak-iac.org/en/rassledovaniya/airbus-a-321-211-vq-boz-15-08-2019/
https://mak-iac.org/upload/iblock/7e2/280r4qbjcrtrj0zz137cj5jwh5esmwt5/report_vq-boz.pdf
https://aviation-safety.net/asndb/319362
https://avherald.com/h?article=4cb94927
https://bea.aero/en/investigation-reports/notified-events/detail/accident-to-the-airbus-a321-registered-vq-boz-and-operated-by-par-ural-airlines-on-15-08-2019-at-moscow-investigation-led-by-mak---russian-federation/
https://www.rferl.org/a/pilot-of-russian-airliner-says-had-no-time-for-fear-as-plane-landed-in-cornfield/30113401.html
https://www.aa.com.tr/en/europe/russian-ex-lawyer-pilot-behind-miracle-plane-landing/1558187
https://www.wired.com/story/how-land-busted-airliner-russian-cornfield/
