Článek
Růžena poznala podle způsobu, jakým Dana obracela cenovku, že si nákup ještě rozmýšlí. Na pultě ležela světle zelená látka na závěsy do kuchyně. Dana si ji vybrala už minule, ale tehdy odešla jen s nitěmi. Teď vytáhla z kabelky papírek s rozměry a znovu se zeptala na cenu.
Kamarádily se od školy. Poslední roky spolu chodily každou druhou středu na kávu a Růžena věděla, že Dana po rozvodu počítá i menší výdaje. Sama jí nikdy peníze nenabídla. Jednou zaplatila oběma oběd, ale Dana jí svou část později poslala na účet.
V prodejně pracovala Růžena jedenáctým rokem. Majitelka Hana ji nechávala celé dopoledne samotnou, zatímco vyřizovala objednávky a rozvážela zboží do krejčovství. Růžena uměla poradit se spotřebou, poznala materiály a pamatovala si, co si stálé zákaznice koupily před několika měsíci.
Danu obsluhovala stejně pečlivě jako ostatní. Ten den jí však odměřila dva a půl metru, látku odstřihla a do pokladny zadala jen dva. Cena za metr byla dvě stě čtyřicet korun. O slevách jinak rozhodovala Hana. Růžena ale považovala rozdíl za malý proti tomu, jak dlouho už kamarádka nové závěsy odkládá.
„Nech to být, dneska to máš takhle“
Dana si účtenku prohlédla ještě u pultu. Upozornila Růženu, že má započítané jen dva metry. Růžena zvedla oči ke dveřím. Nikdo další v obchodě nebyl. Položila složenou látku do tašky a řekla, ať to nechá být, dneska to má takhle.
„Ty mi dáváš slevu?“
„Aspoň ti zbude na tu středeční kávu.“
Dana se usmála, poděkovala a při odchodu jí stiskla ruku. Růžena se za ní ještě podívala do ulice. Bylo jí příjemné, že pro ni mohla něco udělat, aniž musely mluvit o penězích. Prázdnou roli od jiného materiálu uklidila do skladu a k pokladně se už nevracela.
Odpoledne se Hana zeptala, jestli se zelená látka konečně začala prodávat. Růžena odpověděla, že si z ní vzala Dana na závěsy. Majitelka přikývla. Nedávno objednala další barevné varianty a doufala, že půjdou lépe než původní zelená.
Růžena mohla právě tehdy dodat, kolik za látku skutečně vybrala. Místo toho začala vybalovat zipy. Večer si na rozdíl vzpomněla znovu, když z kabelky vytahovala vlastní peněženku. Napadlo ji, že by těch sto dvacet korun mohla do pokladny doplnit. Jenže účtenka už byla vystavená na jiné množství.
Druhý den měla práce dost a nepříjemnou myšlenku odsunula. Dana poslala fotografii hotových závěsů. Zelená kuchyni opravdu slušela. Růžena jí napsala, že dobře vybrala, a přidala pochvalu za rovně ušité lemy.
Tentokrát přišly dvě
Za týden zacinkal zvonek nad dveřmi a Dana vešla s dcerou Lucií. Ta nesla sešit s rozměry oken v novém bytě. Chtěla látku do obýváku, kratší závěs ke kuchyňskému oknu a něco jednoduchého do ložnice. Růžena jim ukázala police a přinesla několik vzorků.
Lucie porovnávala dvě podobné béžové. Dana jí jednu přiložila k rukávu a poznamenala, že nemusí brát tu nejlevnější. U Růženy prý nakoupí výhodněji. Řekla to samozřejmě, jako by šlo o službu, na kterou kamarádka jen zapomněla upozornit.
Růžena položila vzorník na stůl.
„Dneska vám to musím spočítat normálně.“
Dana na ni pohlédla a potom se krátce podívala k zadním dveřím. Hana tam právě nebyla. Zeptala se tiše, jestli by to nešlo jako minule. Růžena zavrtěla hlavou. Cítila, jak jí horknou tváře, a začala zbytečně rovnat kraj látky podle hrany pultu.
Lucie zavřela sešit. Řekla, že s žádnou slevou nepočítala, maminka jí o ní pověděla až cestou. Zeptala se na konečnou cenu béžové látky. Růžena ji napsala na papír. Dana mezitím vzala ze stolu kabelku a prohlásila, že se ještě podívají jinam.
Při odchodu neřekla nic dalšího. Lucie poděkovala za ukázky a obešla matku, aby jí podržela dveře. Růžena potom vzorky skládala pomaleji než obvykle. Nejvíc jí vadilo, že před dcerou vypadala, jako by Daně něco slíbila a nyní to vzala zpátky.
Večer jí Dana zavolala. Vyčetla jí, že ji nechala vypadat jako někoho, kdo se doprošuje levnějšího nákupu.
„Neměla jsi jí nic slibovat,“ odpověděla Růžena.
„Já jí řekla jen to, cos pro mě udělala.“
Růžena chtěla namítnout, že to bylo výjimečně. Uvědomila si však, že o žádné výjimce tehdy nemluvila. Jen se usmívala a nechala Danu poděkovat. Teď kamarádce řekla, že ten rozdíl neměla právo odečíst. Dana po chvíli odpověděla, že takové věci měla říct rovnou.
Půl metru na konci role
Na konci měsíce Hana přinesla seznam několika látek, u kterých chtěla zkontrolovat zbytky. Zelená už byla téměř vyprodaná. Růžena ji sundala z police a rozvinula na měřicím stole. Hana vedle ní hledala v přehledu, kolik metrů má ještě zbývat.
Růžena látku odměřila dvakrát. Potom pustila její okraj a řekla, že půl metru chybí kvůli ní. Vysvětlila nákup i částku. Když Hana sáhla po záznamu z pokladny, Růžena jí rovnou uvedla den. Nechtěla čekat, až začne hledat chybu mezi ostatními prodeji.
„Zapomněla jste to namarkovat?“ zeptala se Hana.
„Ne. Udělala jsem to schválně.“
Majitelka si sedla na stoličku u skladu. Nezvýšila hlas, ale požádala Růženu, aby jí řekla, jestli se to stalo ještě někdy. Růžena odpověděla, že ne. Hana se dívala do seznamu a chvíli nic neříkala. Růžena nabízela, že rozdíl zaplatí.
„Tu částku teď nechme,“ odpověděla Hana. „Já potřebuju vědět, jestli se můžu spolehnout na to, co je v pokladně.“
Růžena stála u rozvinuté látky a neměla co dodat. Hana si pak zkontrolovala i ostatní vybrané role. Po zavření Růženu poslala domů. Obvykle ještě půl hodiny společně rovnaly prodejnu, tentokrát Hana zůstala sama.
Středa zůstala volná
V práci Růžena zůstala. Hana s ní dál probírala objednávky a ptala se na zákaznice, ale několik dalších uzávěrek kontrolovala pečlivěji. Když se jednou Růžena nabídla, že zůstane večer sama a dodělá cenovky, majitelka odpověděla, že je připraví společně ráno.
Dana už pro látku nepřišla. Na zprávu o středeční kávě napsala, že nemá čas. O dva týdny později Růžena čekala, zda se ozve sama. Neozvala se. Fotografie zelených závěsů zůstala v telefonu nad jejich poslední krátkou výměnou zpráv.
Jednou potkala Lucii u samoobsluhy. Pozdravily se a dívka řekla, že závěsy už má pověšené. Koupila je nakonec hotové. Růžena se usmála a odpověděla, že si tím ušetřila šití. Na Danu se nezeptala, přestože by ráda věděla, jestli se na ni pořád zlobí.
V obchodě ten den obsluhovala ženu, která vybírala látku na sukni. Zákaznice si přiložila dva vzorky k kabátu a zaváhala. Potom jeden podala Růženě a zeptala se, co si myslí ona. Růžena jí podržela látku před zrcadlem. Zvonek u dveří se znovu ozval. Růžena se ohlédla a na okamžik čekala Danin hlas.
