Článek
O Rajuových prvních letech se ví jen málo. Wildlife SOS se domnívá, že ho pytláci odchytili ve volné přírodě jako mládě a následně prodali do života pracovního slona. U podobných případů bývá oddělení mláděte od stáda mimořádně kruté. Slonice své potomky chrání celé roky a rodinné skupiny jsou pro jejich přežití zásadní.
Raju měl podle odhadů organizace během života vystřídat až sedmadvacet majitelů. Přesný počet nelze nezávisle ověřit, protože jeho minulost nebyla řádně zdokumentována. Záchranáři ale mluvili o dlouhé sérii předávání mezi lidmi, kteří ho využívali k práci, žebrání a vydělávání peněz.
Kartick Satyanarayan z Wildlife SOS později popsal, že se se slonem zacházelo jako s věcí: po každé změně držitele měl být znovu násilím donucen poslouchat nového člověka.
Žebrácká atrakce v Iláhábádu
Před záchranou byl Raju využíván jako žebrající slon v ulicích Iláhábádu, dnešního Prajágrádže. Lidé mu dávali drobné peníze za fotografii, dotek nebo takzvané požehnání chobotem. Peníze ale nepatřily jemu, samozřejmě, nýbrž lidem kolem něj.
Podle Wildlife SOS byl vyhublý, dehydratovaný a měl na těle mnoho ran. Řetězy s kovovými bodci mu zanechaly chronické rány na nohách a pohyb pro něj byl bolestivý. Záchranáři uváděli, že z hladu jedl i papír a plastové sáčky, protože nedostával potravu odpovídající potřebám dospělého slona.
Jeho tehdejší pán mu měl vytrhávat chlupy z ocasu a prodávat je turistům jako talismany pro štěstí. Jde o tvrzení záchranné organizace, které se stalo součástí širšího příběhu Rajuova případu. Je v něm ale až příliš výmluvná ironie: zvíře, jež mělo lidem přinášet štěstí, samo prožívalo dlouhodobé zanedbávání a bolest.
Wildlife SOS se o Rajuově situaci dozvěděla přibližně rok před zásahem od lesní správy státu Uttarpradéš. Nemohla ho ale jednoduše naložit do auta a odvést. Musela získat právní podklady, souhlasy úřadů a povolení k převzetí zvířete.
Mezitím Raju zůstával tam, kde byl. V řetězech, bez odpovídající péče a s člověkem, který se ho nechtěl vzdát.
Bývalý držitel později tvrdil, že je Raju jeho majetkem. Wildlife SOS naopak uváděla, že nemá potřebné doklady k zákonnému držení slona a že proti němu už lesní správa zahájila řízení kvůli nelegálnímu držení zvířete.
Slzy, které obletěly svět
Když přišlo povolení, zvolil tým noční zásah. V horku severoindického léta by byla přeprava starého a zesláblého slona ještě náročnější. Záchranáři se navíc chtěli vyhnout davům a zbytečnému rozruchu.
Na místo přijeli veterináři, pracovníci lesní správy, policie i členové Wildlife SOS. Operace nebyla jednoduchá. Raju byl zraněný, traumatizovaný a zvyklý na to, že člověk přichází s holí, řetězem nebo povelem, kterému se musí podřídit.
Podle organizace se jeho současný a bývalý majitel pokoušeli odvoz komplikovat. Měli utahovat řetězy, rušit povely záchranářů a snažit se zablokovat cestu vozidlu, které mělo slona odvézt. Tým proto musel postupovat pomalu, klidně a s maximální opatrností.
Rajuovi nabídli ovoce a čekali, až jim dovolí přiblížit se k nohám. Pak začali odstraňovat řetěz po řetězu. Když z Rajuových nohou sundali poslední řetěz, objevily se na jeho tváři slzy. Wildlife SOS okamžik popsala jako mimořádně emotivní. Média po celém světě začala psát o slonovi, který po padesáti letech utrpení plakal štěstím. Etolog Marc Bekoff tehdy upozorňoval, že zvířata mohou prožívat smutek a zármutek.
Rajuova záchrana neznamenala automatické vítězství. Jen několik týdnů po jeho převozu se bývalý držitel obrátil na soud a žádal, aby mu byl slon vrácen.
Wildlife SOS argumentovala, že muž neměl platné doklady k vlastnictví a že Raju byl při záchraně na pokraji zhroucení. Organizace také odmítla myšlenku, že by slona jednoduše „vykoupila“. Zaplatit člověku, který měl zvíře držet nelegálně a týrat ho, by podle ní vytvářelo nebezpečný precedent pro další případy.
Vrchní soud v Iláhábádu rozhodl 2. prosince 2014, že Raju zůstane u svých zachránců. Wildlife SOS tehdy zveřejnila krátkou zprávu: „We won!“ Tedy: „Vyhráli jsme.“
Raju byl převezen do Elephant Conservation and Care Centre v Mathuře, které provozuje Wildlife SOS. Centrum pečuje o slony zachráněné z cirkusů, ulic, svatebních pronájmů i soukromého držení.
Záchranáři mu dali čas. Dostal možnost koupat se, pohybovat se bez řetězů a sám rozhodovat, kdy bude odpočívat. Oblíbil si cukrovou třtinu, ovoce i hru se starou pneumatikou. Pro slona to mohou být obyčejné věci. Pro Rajuův předchozí život šlo o věci téměř neznámé.
Jizvy na nohách mu zůstaly. Chronická poškození kloubů a následky zanedbávání nelze jednoduše vymazat. Přesto se z něj podle Wildlife SOS postupně stal klidnější a hravější slon, který dokázal navazovat vztahy s ošetřovateli i dalšími zachráněnými zvířaty.
Zdroje:
https://news.wildlifesos.org/from-chains-to-freedom-the-ripple-effect-of-rajus-rescue/
https://news.wildlifesos.org/rajus-10th-year-of-freedom/
https://www.nprillinois.org/2014-12-02/indian-court-says-elephant-who-was-chained-for-50-years-is-free
https://www.independent.co.uk/news/world/asia/elephant-cries-while-being-rescued-after-50-years-of-abuse-in-india-9589665.html
https://www.the-independent.com/news/world/asia/raju-the-crying-elephant-decreed-free-by-a-court-in-india-9897224.html
https://www.abc.net.au/news/2014-07-16/raju-freed-from-a-life-in-chains/5593082
