Článek
Lin Wang se narodil přibližně v roce 1917 v tehdejší britské Barmě, dnešním Myanmaru. Přesné datum narození nikdo neznal, jeho věk se později odhadoval podle tělesného stavu a válečné služby.
Když japonská armáda během druhé světové války obsadila Barmu, mladý samec skončil v jejích službách. Nosil zásoby a pomáhal přepravovat těžký vojenský materiál, včetně dělostřeleckých kusů. Dělal práci, ke které byli sloni v jihovýchodní Asii po staletí využíváni, jen tentokrát pro okupační armádu.
Může zvíře stát na špatné straně, když si žádnou stranu samo nevybralo? Lin Wangův příběh na tu otázku odpovídá jasně. Byl nástrojem té síly, která ho právě ovládala. A ta se měla v příštích letech několikrát změnit.
Zajat vlastními nepřáteli
Přesné okolnosti jeho zajetí se v pramenech mírně liší. Starší vyprávění je kladla do roku 1943, novější rekonstrukce tchajwanského tisku do ledna 1945. Jisté je, že čínské expediční síly generála Sun Li-žena získaly u barmsko-čínské hranice třináct slonů, které předtím sloužily Japoncům.
Sun Li-žen byl důstojník vzdělaný ve Spojených státech, proslulý schopností vést mobilní operace v obtížném terénu. Jeho vojáci narazili na slony v bambusovém porostu poblíž japonského postavení. Zvířata měla na hřbetech munici a zásoby.
Jedním z nich byl i Lin Wang, tehdy ještě nazývaný A-Mej, tedy něco jako Krasavice. V čínské armádě nezůstal bez práce ani chvíli. Dál nosil zásoby a pomáhal s těžkými náklady, jen pod jinou vlajkou.
Válka se ho neptala, komu vlastně slouží. Pro něj i jeho dvanáct druhů začala nová kapitola stejně vyčerpávající práce.
Po skončení bojů v Barmě dostal expediční sbor rozkaz vrátit se do Číny. Cesta vedla po Barmské silnici, horské zásobovací trase vybudované přes džungli a strmé svahy za obrovských lidských obětí.
Pro slony to byla cesta, která si vybrala strašlivou daň. Nedostatek potravy, vyčerpání a obtížný terén postupně zničily téměř polovinu skupiny. Ze třinácti zvířat jich šest pochod nepřežilo.
Lin Wang mezi přeživšími byl. Když skupina dorazila do provincie Kuang-tung, válka už skončila. Sloni ale dál sloužili armádě. Pomáhali při stavbě památníků padlým vojákům a na jaře roku 1946 se objevili i v cirkusovém programu, jehož výtěžek měl pomoci hladomorem zasažené provincii Hunan.
Čtyři přeživší slony poslali do zoologických zahrad v Pekingu, Šanghaji, Nankingu a Čchang-ša. Tři zbývající, včetně Lin Wanga, se přesunuli do parku v Kantonu.
Jediný přeživší ze třinácti
V roce 1947 dostal generál Sun Li-žen rozkaz odjet na Tchaj-wan a cvičit tam nové jednotky nacionalistické armády. Vzal s sebou tři sloní veterány.
Plavba přes úžinu byla další zkouškou. Jeden nemocný slon zemřel krátce po cestě na ostrov. Lin Wang a jeho poslední druh A-Pej dorazili do Kaohsiungu a byli umístěni u vojenského výcvikového střediska ve Feng-šanu. Pomáhali s přepravou klád a dalšími jednoduchými pracemi.
V roce 1951 zemřel i A-Pej. Pozdější odborné zkoumání přitom ukázalo, že A-Pej nebyla samice, jak se dlouho předpokládalo, ale menší samec s méně výraznými kly.
Lin Wang tak zůstal jediným přeživším z původních třinácti slonů z barmské válečné odysey.
V roce 1954 se Sun Li-žen rozhodl svého posledního sloního druha věnovat tchajpejské zoologické zahradě, která tehdy sídlila ve čtvrti Jüan-šan.
Slon stále nesl jméno A-Mej. Ošetřovatelům v zoo připadalo příliš ženské, a tak mu dali nové: Král lesa. Čínsky znělo Lin Wang, psáno znaky 林王.
Novinář však jméno přeslechl nebo špatně zapsal. Místo znaků pro krále lesa použil podobně znějící znaky 林旺. Výslovnost se změnila jen jemně, význam ale už nebyl stejný. Právě tato tisková chyba se nakonec vžila a slon se po celé zemi proslavil jako Lin Wang.
V zoo na něj čekala mladá slonice Malan, která do Tchaj-peje dorazila z Thajska. Tehdejší starosta Wu San-lien dokonce sehrál roli symbolického dohazovače jejich sloního manželství.
Společně pak prožili téměř padesát let. Nikdy neměli mládě: Malan byla při příchodu do zoo ještě příliš mladá a v době, kdy dospěla, už byl Lin Wang na rozmnožování příliš starý.
Dědeček, kterého znaly generace
Lin Wang se stal nejznámějším zvířetem na Tchaj-wanu. Děti i dospělí mu říkali Dědeček Lin Wang. V roce 1983 mu zoo uspořádala první velkou oslavu narozenin, tehdy mu podle odhadu bylo šestašedesát let. Od té doby se jeho narozeniny slavily každoročně na konci října.
Jeho podobizna se objevovala na plakátech, v dětských kresbách i v novinách. Když se zoo v roce 1986 stěhovala do nové lokality v Mu-čze, přesun Lin Wanga sledovala celá země.
Starý slon nechtěl nastoupit do přepravního kontejneru. Ošetřovatelé ho na přesun připravovali měsíce, dávali mu dovnitř jídlo a nechávali ho zvykat si na nový prostor. V den stěhování se ale stále bránil. Když nakonec dorazil do nového výběhu, spletl si telefonní budku ve tvaru slona se svou družkou Malan, rozběhl se k ní a spadl do příkopu. Ven se dostal až ve chvíli, kdy ošetřovatelé vypustili i Malan. Nový výběh dostal kvůli své světlé barvě přezdívku Bílý dům.
Lin Wangovo stárnutí nebylo klidné. Už v roce 1967 prodělal bolestivý zákrok kvůli nádoru v konečníku. Veterinární péče tehdy neměla možnosti dneška a slon byl při léčbě násilně svázán. Podle vzpomínek ošetřovatelů se po této zkušenosti změnil: k lidem byl opatrnější a pustil k sobě jen několik důvěryhodných pracovníků zoo.
Ve stáří se přidala artritida, zvlášť v levé zadní noze. Slon, který kdysi přešel džungli a hory, se začal pohybovat pomalu a s bolestí. Býval podrážděný, někdy Malan zahnal až do příkopu, jindy narážel do bran výběhu.
V říjnu 2002 Malan zemřela po vážných zdravotních komplikacích. Lin Wang po její smrti opakovaně narážel do vrat výběhu a hlasitě troubil. Po téměř půl století zůstal sám.
Začátkem roku 2003 se jeho artritida zhoršila. Přestal mít chuť k jídlu, pohyboval se stále hůř a dlouhé hodiny trávil v rybníčku svého výběhu. Ošetřovatelé se domnívali, že mu chladná voda alespoň na chvíli ulevuje.
Zoo plánovala na následující tři dny bezplatný vstup pro školáky z celého ostrova, aby se mohli s chřadnoucím dědečkem přijít rozloučit. Lin Wang jim ale už tolik času nedal.
Dne 26. února 2003, ve dvě třicet ráno, ho ošetřovatelé našli mrtvého u rybníka. Pitva potvrdila selhání srdce a plic. Bylo mu odhadem šestaosmdesát let.
Stal se tak nejstarším známým asijským slonem chovaným v zajetí. Překonal i dřívější Guinnessův rekord indické slonice Lakšmíkutty, která se dožila čtyřiaosmdesáti let.
Plánovaný víkend bezplatného vstupu se během několika hodin změnil ve veřejné rozloučení. K zoo přicházely desetitisíce lidí, nosily květiny, vzkazy a kresby. Mnozí vyprávěli, že k Lin Wangovi chodili jako děti s rodiči a později přiváděli ke stejnému výběhu i své vlastní potomky.
Prezident Čchen Šuej-pien poslal věnec s kartičkou: Pro Lin Wanga, přítele navždy.
Starosta Tchaj-peje Ma Jing-ťiou mu udělil posmrtné čestné občanství města. Sám tehdy připomněl, že k Lin Wangovi chodíval jako dítě s rodiči a později vodil ke stejnému slonovi vlastní dcery.
„Dívali jsme se, jak stárne. On ale zároveň doprovázel nás, když jsme vyrůstali,“ řekl.
Smrt jediného zvířete se stala událostí, o níž informovaly agentury Reuters a AFP i zahraniční noviny.
Tchajpejská zoo nechala Lin Wangovo tělo preparovat a vytvořit také rekonstrukci jeho kostry. Náklady se pohybovaly kolem pěti milionů tchajwanských dolarů a na projektu se podílely i místní firmy.
Vznikl tak největší preparovaný exemplář asijského slona na světě, vystavený v zoo jako součást její historie. Později přibyla i socha v životní velikosti, u které se návštěvníci dodnes fotografují.
Zdroje:
https://www.taipeitimes.com/News/front/archives/2003/02/27/196067
https://www.zoo.gov.tw/elephant_exhibition/elephants_footprint.htm
https://www.moc.gov.tw/en/News_Content2.aspx?n=468&s=16942
https://www.elephant.se/database2.php?elephant_id=1306&lang=en
https://www.taipeitimes.com/News/taiwan/archives/2003/08/10/2003063029
https://taiwancinema.bamid.gov.tw/EngFilm/PrintFrameContent?ContentUrl=12290
