Článek
Starý přístav pod tallinnským Starým městem má jméno Vanasadam. V úterý 27. září 1994 od něj v 19:15 místního času odplouvá trajekt. Je to patnáct minut po plánu, ale nikomu to nevadí. Plavba do Stockholmu trvá přes noc, ráno má loď přistát v přístavu Värtahamnen na severovýchodním okraji švédské metropole. Cestujících je 803. Posádky 186. Dohromady 989 osob.
Loď se jmenuje Estonia. Do roku 1993 se jmenovala Wasa King. Předtím Silja Star. A ještě předtím Viking Sally. Postavili ji v roce 1980 v Papenburgu na severu Německa, v loděnici Meyer Werft, pod stavebním číslem 590. Tehdy jí bylo čtrnáct let. Za sedm hodin bude na dně Baltského moře.
Teplota vody mezi Finskem a Estonskem je ten večer kolem deseti stupňů Celsia. Vlny dosahují čtyř až šesti metrů. Vítr má rychlost 15 až 25 metrů za sekundu, sílu sedm až deset podle Beauforta. Na trajektu lidé večeří, zpívají karaoke, spí. Mezi cestujícími jsou Švédové na policejním školení, estonský rockový zpěvák Urmas Alender i švédský zpěvák Pierre Isacsson z kapely Family Four, která v letech 1971 a 1972 reprezentovala Švédsko na Eurovizi. Isacsson je v baru a uvádí karaoke večer.
Loď se čtyřmi jmény
Estonia byla roll-on/roll-off trajekt. Auta najíždějí dovnitř v přístavu, stojí na takzvané autopalubě – souvislém prostoru bez příčných přepážek – a vyjíždějí v cíli. Konstrukce šetří čas při nakládce. V krizových chvílích zabíjí.
Aby auta mohla dovnitř, je předek lodi pohyblivý. Přibližně padesátitunový ocelový kryt – přední viziér, anglicky bow visor – se otevírá směrem nahoru jako kufr osobního auta. Pod ním je vlastní nakládací rampa. Kryt drží tři primární zámky: dolní, zvaný Atlantic lock, plus dva boční. Na moři musí všechny tři ustát údery vln.
Projektová dokumentace Estonie prošla u francouzské klasifikační společnosti Bureau Veritas podle pravidel z roku 1977. Tato pravidla pro výklopné viziéry neměla potřebné výpočtové vzorce. Loděnice počítala zatížení podle metod pro běžné, neotvírací přídě. Pro upevňovací čepy použila obyčejnou měkkou ocel. Dvě podélné výztuhy v dnové části viziéru, které byly ve výkresech, ve skutečnosti nainstalovány nebyly. Svary zámkových ok budou o čtrnáct let později z vraku vytaženy a popsány jako „poor fusion and lack of penetration“ – nedostatečné splynutí svaru a nedostatečný prostup.
V březnu 1987 se v belgickém Zeebrugge převrátil britský RoRo trajekt Herald of Free Enterprise. Příďová vrata zůstala otevřená, voda vnikla na autopalubu, loď se během čtyř minut položila na bok. Zemřelo 193 lidí. Po Zeebrugge přišla řada opatření, ale konstrukce viziérů a jejich zámků nebyla celoevropsky přehodnocena tak, aby podobné lodě okamžitě prošly zásadními úpravami. Estonia tedy v roce 1994 pluje v zásadě se stejnou projektovou filozofií, se kterou v roce 1980 sjela ze skluzu.
Provozovatelem je Estline, společný podnik estonské rejdařské společnosti ESCO a švédské Nordström & Thulin. Estonia na linku Tallinn–Stockholm nastoupila 2. února 1993, krátce poté, co Estonsko začalo znovu existovat jako samostatný stát.
Velení a první zvuky
Trajekt má dvě rotující posádky, dva kapitány. V kritické hodině je u kormidla Arvo Andresson, narozený 3. února 1954 v Estonsku. Kapitánem Estonie je od ledna 1993. Druhý kapitán Avo Piht, narozený téhož roku, je tu noc na palubě také. Není ve službě, cestuje jako pasažér. Za pár hodin vznikne kolem jeho osudu třicetiletá legenda.
Rychlost trajektu je kolem 14,5 uzlu, přibližně 28 kilometrů v hodině. Podle pozdější zprávy komise je to na bouři s čelní vlnou přes čtyři metry vysoká rychlost. Kolem 00:25 mění loď kurz, aktivují se stabilizátory. Kolem 00:55 slyší stážista Einar Kukk poprvé „velmi podivný, velmi neobvyklý“ zvuk. Kovová rána z přídě. Cestující volají recepci. Dozorčí na první palubě hlásí zvuky od nakládacích vrat. Během dalších deseti minut přicházejí další rány, další vibrace. Důstojník na můstku posílá člena posádky prozkoumat rampu. Ten se vrací s hlášením: rampa zevnitř vypadá v pořádku. Neví, že mezi viziérem a rampou se už uvolňuje mechanické spojení, které rampu drží na místě.
01:15
Dolní Atlantic lock praská jako první. Pak boční zámky. Pak čepy. Padesátitunový viziér se odtrhává od přídě, padá dopředu do vody a táhne s sebou nahoru nakládací rampu. Otvor do autopaluby je volný. Do něj bijí vlny. Voda začíná téct dovnitř. Ne kapat. Téct.
Trajekt se začíná naklánět na pravobok. Prvních 15 stupňů během minuty. Dalších 15 během další minuty. Kolem 01:20 motory postupně ztrácejí výkon a zastavují se – kvůli velkému náklonu klesá tlak oleje. Z palubního rozhlasu zazní poplach. V estonštině. Jednou. Ne v angličtině, ne ve švédštině, ne v ruštině. Okamžitě poté obecný nouzový signál: sedm krátkých tónů a jeden dlouhý.
01:22
Druhý důstojník Tormi Ainsalu bere mikrofon a vysílá na námořním tísňovém kanálu 16 VHF: „Mayday, Mayday, Estonia, prosím.“ Formulace není podle námořní normy. Chybí poloha. Finské záchranné středisko v Turku záznam zachycuje ve 01:21:55. Trajekty Silja Europa a Mariella, plující stejným mořem západním směrem, ho přijímají ve 01:22.
O dvě a půl minuty později, ve 01:24:46, naváže třetí důstojník Andres Tammes přímé rádiové spojení s kapitánem Silja Europy Esou Mäkeläem: „Máme problém, zlý náklon doprava, odhaduju dvacet, třicet stupňů.“ Mäkelä se ptá na polohu. Trajekt ji v tu chvíli neumí říct – muž, který ji měl v logu, je v chaosu na můstku, který se rychle mění v nakloněnou šikmou plošinu.
Ve 01:28:52 začíná Estonia vysílat souřadnice: 59 stupňů 22 minut severní šířky, 21 stupňů 40 minut východní délky. Ve 01:29:27 zazní poslední slyšitelná věta: „Velmi zle, vypadá to tady teď opravdu zle.“ Hlas patří pravděpodobně Tammesovi. Bude to poslední věta, kterou se z Estonie podaří zachytit.
Kolem 01:30 je náklon přes 60 stupňů. Z chodeb se stávají svislé šachty. Z oken se stávají okna ve stropě. Z podlah stěny. Ze dveří pasti. Z 989 lidí na palubě se ven dostane jen asi 310. Přibližně 650 lidí zůstane uvnitř.
01:50
Ve 01:50 mizí Estonia z radarových obrazovek všech čtyř trajektů v dohledu. Od prvního kovového zvuku uplynulo 55 minut. Od Maydaye 28 minut.
Voda
Teplota Baltského moře je kolem 10 stupňů. Hypotermická hranice u nechráněného člověka je odhadem 30 až 60 minut vědomí, jedna až tři hodiny života. První záchranný trajekt Mariella je na místě ve 02:12, tedy 22 minut po potopení. Silja Europa dorazí zhruba o půl hodiny později a její kapitán Esa Mäkelä přebírá velení záchrany na místě. Vrtulníky pobřežních stráží přilétají až ve 03:05. První je finská Super Puma OH-HVG. Tato jediná helikoptéra během následujících hodin zachrání 44 lidí – víc než všechny trajekty dohromady.
Celkem vytáhnou z vody a ze záchranných vorů 138 lidí, jeden z nich později zemře v nemocnici. Konečný počet přeživších je 137. Z nich 111 mužů a 26 žen. Nikdo mladší dvanácti let. Jen sedm lidí starších pětapadesáti.
Přibližně 170 dalších osob se z lodi zřejmě dostalo ven. V ledové vodě a na zpola potopených vorech ale zemřely dřív, než je záchrana našla.
Kent Härstedt
Devětadvacetiletý Kent Härstedt, zaměstnanec švédského ministerstva zahraničí, seděl kolem 01:15 u piva v baru na čtvrté palubě. Náraz ho na chvíli ohlušil. Vyrazil ke schodišti a dostal se na otevřenou palubu. Tam potkal dvacetiletou Saru Hedrenius. Zkoušeli spustit záchranný člun, ale nešlo to. Dohodli se, že spolu skočí do vody a nebudou se pouštět. Skočili. Narazili na převrácený záchranný vor, vylezli nahoru. Na kluzký vor za nimi postupně vylezli další lidé.
Vor byl z poloviny pod vodou. Seděli na něm v ledové vodě po krk, těla mrtvých narážela do nohou. Jak přicházela hypotermie, Härstedt a Hedrenius si dávali vtipy, objímali se, zpívali. Slíbili si, že pokud přežijí, Härstedt ji ve Stockholmu pozve na večeři. Přežili oba. Na večeři pak skutečně šli. Härstedt se později stal poslancem švédských sociálních demokratů a dvacet let prosazoval nové nezávislé vyšetřování.
Druhý strojník Peeter Tüür měl ten večer směnu ve strojovně. V okamžiku náklonu vyběhl nahoru a skočil přes palubu. Nenašel vor ani člun. Strávil ve vodě o teplotě 10 stupňů zhruba dvě až tři hodiny. Vytáhl ho trajekt Isabella. Je považován za jediného přeživšího z Estonie, který nikdy neseděl ve voru ani ve člunu. Lékařsky téměř nemožné přežití.
JAIC
Komise Joint Accident Investigation Commission – společná estonsko-finsko-švédská vyšetřovací komise – byla ustavena 29. září 1994, den po nehodě. Tři a čtvrt roku rozebírala trosky, svědecké výpovědi a rekonstrukci. Závěrečnou zprávu zveřejnila v prosinci 1997. Hlavní závěry: selhání zámků předního viziéru pod opakovanými údery vln, které přesáhly projektové limity. Viziér byl poddimenzovaný, v originálním znění zprávy „under-designed“. Loděnice Meyer Werft udělala chyby ve stavebních detailech. Bureau Veritas schvalovala podle pravidel, která výklopné viziéry dostatečně neřešila. Posádka reagovala pozdě a rychlost nesnížila. Poplach zazněl cestujícím jen v estonštině.
Trestní odpovědnost nebyla nikomu přičtena. Kapitán Andresson nebyl ze žádného konkrétního selhání viněn. Ve Francii se potom roky táhl civilní proces: více než tisíc pozůstalých a přeživších žalovalo Bureau Veritas a Meyer Werft o 40,8 milionu eur. Soud v Nanterre žalobu v červenci 2019 zamítl. Podle soudu se nepodařilo prokázat hrubé nebo úmyslné pochybení, jen souhru technických a procedurálních vad.
Vrak jako hrob
Dne 23. února 1995 podepsaly Estonsko, Finsko a Švédsko Dohodu o M/S Estonia, známou jako Estonia Agreement. Postupně se k ní připojily Dánsko, Lotyšsko, Polsko, Rusko a Spojené království. Celkem osm států. Dohoda prohlašuje vrak za námořní hrob. Zakazuje činnosti, které by narušily klid místa posledního odpočinku: potápění, vyzvedávání součástí, zásahy do vraku nebo jeho okolí. Pohyb nad vrakem je dlouhodobě sledován radarem. Sankce za porušení se v jednotlivých státech liší, od pokut až po odnětí svobody.
Smlouva má jednu trhlinu. Je závazná především pro občany signatářských států a v jejich vnitrostátním právu. Loď registrovaná pod vlajkou nesignatáře se tak může pohybovat v právní šedé zóně.
Vrak leží přibližně na souřadnicích 59 stupňů 23 minut severní šířky, 21 stupňů 41 minut východní délky. Není ve finských teritoriálních vodách, ale ve finské výlučné ekonomické zóně a na kontinentálním šelfu, přibližně 22 námořních mil – 41 kilometrů – jihozápadně od finského ostrova Utö. Hloubka se pohybuje kolem 75 až 85 metrů. Loď leží na pravoboku. Ve vraku a jeho okolí zůstává 757 pohřešovaných.
2020: Díra
V září 2019 najali švédský filmař Henrik Evertsson a analytik Linus Andersson německy registrovanou loď a odpluli k Estonii s dálkově ovládaným podvodním prostředkem. Dne 28. září 2020, přesně na 26. výročí katastrofy, odvysílala Discovery Networks pětidílný seriál Estonia – A Find That Changes Everything. Záznam ukázal díru na pravoboku trupu. Výška přibližně čtyři metry, šířka kolem metru a dvaceti centimetrů. Několik metrů pod bývalou čarou ponoru.
Evertsson a Andersson byli ve Švédsku obžalováni z porušení zákona chránícího klid námořního hrobu. V únoru 2021 je göteborský soud nejprve osvobodil s odkazem na to, že loď plula pod německou vlajkou a Německo není signatářem dohody. Po dalších procesních obratech však byli v roce 2022 uznáni vinnými a odsouzeni k denním pokutám. Odvolací soud v roce 2023 trest zpřísnil a švédský nejvyšší soud se případem dál nezabýval.
Díra spustila nové vyšetřování. Komise pod hlavičkou Estonska, Švédska a Finska začala v létě 2021 sonarové a ROV průzkumy. V lednu 2023 vyšla průběžná zpráva: poškození na pravoboku vzniklo kontaktem trupu se skalnatým mořským dnem během nebo po potopení. Ne výbuchem. Ne srážkou s ponorkou. Ne úderem jiné lodi. V ocelových vzorcích nebyly nalezeny stopy po explozivech ani po kontaktu s jiným kovovým objektem. Závěrečná zpráva předběžného posouzení zveřejněná v prosinci 2025 potvrdila, že není důvod znovu otevírat bezpečnostní vyšetřování z roku 1997: Estonia se podle ní potopila kvůli selhání příďové konstrukce a nově zkoumané poškození vzniklo kontaktem s mořským dnem.
Třicet let dohadů
Konspiračních teorií je víc. Nejznámější přinesla 30. listopadu 2004 švédská televize SVT v pořadu Uppdrag granskning. Bývalý důstojník švédské celní správy Lennart Henriksson v něm potvrdil, že 14. a 20. září 1994 – při dvou plavbách Estonie před osudovou nocí – propustil přes hranici náklad s bývalou sovětskou vojenskou elektronikou, který dostal pokyn neotvírat. Jedna z teorií tyto zásilky spojuje s údajnou pomstou bývalých důstojníků KGB, takzvané Felix Group, kteří měli Estonii potopit, aby získali ztracenou techniku zpět. Všechna nezávislá metalurgická vyšetření ale přítomnost explozivů vyvrátila. Materiály z nového posouzení z let 2021 až 2025 totéž.
Přesto některé vyšetřovací materiály a dokumenty s citlivými údaji zůstávají neveřejné na desítky let. U části z nich se uvádí ochranná lhůta 70 až 75 let, tedy až do 60. let 21. století. Pro část švédské veřejnosti je to důkaz, že se něco skutečně tají. Pro úřady je to standardní ochrana osobních, vojenských nebo bezpečnostních informací.
A je tu Avo Piht. Druhý kapitán, který tu noc cestoval jako pasažér. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, ale jeho jméno se objevilo na některých prvotních seznamech přeživších. Očití svědci údajně viděli muže vyzvednutého z vody helikoptérou, který vypadal jako on. V konspiračních verzích se opakuje i nesrovnalost kolem počtu osob zachráněných jedním z vrtulníků. Rozdíl jednoho člověka a zmizelé jméno jsou základem teorie, že Piht přežil a byl někam odvezen. Policejní vyšetřovatel Väino Karm to koncem 90. let uzavřel větou: „Kapitán Piht nemohl uniknout.“ Oficiálně je mrtvý. Jeho rodina na jeho smrt čeká už třicet let.
Dva památníky
Na hradebním bastionu Suure Rannavärava, pár set metrů od přístavu, odkud Estonia odjela, stojí ocelový památník odhalený 27. září 1996. Autoři: estonský sochař Villu Jaanisoo a finský architekt Jorma Mukala. Tvar: přerušená linie. Chybějící střední část symbolizuje přerušenou cestu i přervané životy. Památník se jmenuje Katkenud liin – Přerušená linie. Na žulové části jsou vyryta jména obětí a datum katastrofy, ale samotná ocelová linie působí beze slov: dvě části, které se k sobě blíží, ale nikdy se nespojí.
Ve Stockholmu stojí druhý pomník, na ostrově Djurgården u historického hřbitova Galärvarvskyrkogården. Byl odhalen 28. září 1997. Autorem je polský sochař Mirosław Bałka. Trojúhelníkový prostor ze světlého granitu, uvnitř strom a ocelový prsten s vyrytými souřadnicemi potopení. Na zdech je 815 jmen. Rodiny 37 obětí si nepřály, aby jejich blízcí byli jmenováni. Každý 28. září se koná vzpomínkové shromáždění; 30. výročí v roce 2024 připomněly pietní akce v Estonsku, Finsku i Švédsku.
Co lze navštívit
Vrak ne. Bude hrobem stovek lidí, dokud ho Baltské moře nerozloží. V Tallinnu lze v Old City Harbouru dojít ke Katkenud liin a navštívit Estonské námořní muzeum v Lennusadamu, bývalém hydroplánovém přístavu. V letech 2024–2025 tam běžela vzpomínková výstava Estonia – the story of a ship, která připomínala konstrukci lodi, její provoz i katastrofu. Samotné muzeum zůstává jedním z nejvýraznějších míst, kde lze pochopit estonský vztah k moři.
Ve Stockholmu se dá dojít na Djurgården pěšky za několik minut od muzea Vasa. Z přístavu Värtahamnen se stále vyplouvá nočním spojem přes Baltské moře. Moderní trajekty mají dvojité dno, boční vztlakové prvky, podélné přepážky na autopalubě a nezávislé záložní zámky příďových vrat. Takzvaná Stockholmská dohoda z roku 1996, přijatá právě po Estonii, zpřísnila požadavky na stabilitu RoRo trajektů i v situaci, kdy se na autopalubě objeví voda.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Sinking_of_the_MS_Estonia
https://onse.fi/estonia/
https://shk.se/download/18.4687375319b230b9ea9a7/1765884979411/S-200_20%20ESTONIA%20-%20MV%20ESTONIA%20Final%20Report%20-%20ONLINE2.pdf
https://turvallisuustutkinta.fi/en/index/currentissues/releases/2025/mvestoniapreliminaryassessmentdamageonstarboardsideoriginatesfromseabed.html
https://estonia1994.ee/en/news/mv-estonia-preliminary-assessment-2023-commissioned-reports-update-26032024
https://treaties.un.org/doc/Publication/UNTS/Volume%201890/volume-1890-I-32189-English.pdf
https://www.independent.co.uk/news/world/couple-made-a-date-with-survival-1440251.html
https://www.tampabay.com/archive/1994/09/30/couple-if-we-survive-this-let-s-have-dinner/
https://www.baltictimes.com/news/articles/11564/
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-estonia-opakovane-pasovala-vojensky-material-313371
https://www.apnews.com/article/2858981c601acf1036434174d42824be
https://www.apnews.com/article/c6024cc3f6d90e0833812e1aa3ff9b54
https://wanaskonst.se/en/samling/balkas-miroslaw/
https://www.atlasobscura.com/places/broken-line-memorial-estonia
