Tvrdila, že vídá Pannu Marii, a přišlo za ní 7000 poutníků. Pak ji odsoudili k smrti za vraždu

10. srpna 1892 se čtrnáctiletá Kristina Ringlová vracela lesem u Suchého Dolu ze sběru hub, když na pěšině spatřila vysokou, štíhlou postavu zahalenou v černém rouchu splývajícím až k zemi. Žena měla bledou tvář, strnulé modré oči plné něhy a husté kaštanové vlasy rozpuštěné volně na ramena.

Podle Kristininých slov postava jakoby se vznášela těsně nad zemí a třikrát hlasitě pronesla: „Pozdrav Pán Bůh.“ Vyděšená dívka se dala na útěk domů. O dva týdny později se na téměř stejném místě zjevení zopakovalo – tentokrát měla tajemná paní šaty šedé. Po třetím zjevení, 30. srpna, žena určila přesné místo, kde si přeje být uctívána zpěvem a modlitbou růžence.

Zprávy o zjeveních se šířily neuvěřitelnou rychlostí a mezi lidmi vyvolaly obrovský rozruch. Na určeném místě začali věřící konat pobožnosti, věšet na kmeny stromů zasklené obrázky, a les se během pár týdnů proměnil v provizorní svatyni.

Rozhodující impulz přišel, když Annu Klimšovou ze Suchého Dolu napadlo použít hlínu z posvátného místa jako léčivý prostředek pro svou nemocnou dcerku – ta se údajně skutečně uzdravila.

Od té chvíle se k lesu začaly hrnout davy v řádu stovek a posléze tisíc lidí. Zázračných uzdravení, o kterých si lidé vyprávěli, přibývalo: údajně ochrnutý kovář z Petrovic, který čtyři roky nemohl hýbat polovinou těla a po koupeli ve svařené hlíně z posvátného místa se do rána uzdravil.

Dále dvanáctiletá dívka s tuberkulózou krčních uzlin, kojenec, kterého lékař již odepsal k smrti a kterému sousedka vlila do úst odvar z posvátné hlíny, čtyřletý chlapec s vyrážkou po celém těle, jenž měl čistou kůži do týdne po jediné návštěvě Suchého Dolu, i žena devět let marně léčená s rozšířeným srdcem, jejíž uzdravení mělo být dosvědčeno více než padesáti svědky poté, co se její manžel modlil u kapličky v lese.

Svatyně u Suchého Dolu se stala fenoménem celé oblasti a přinesla i nečekaný hospodářský rozmach – pivovary v Polici nestačily vařit pivo, řezníci porážet dobytek, hostince ubytovávat poutníky přijíždějící vlaky z okolí. Jeden muž si dokonce přivydělával tím, že poutníkům ukazoval starý trakař, na němž prý kdysi do Suchého Dolu přivezli nemohoucí dívku, která se pak vydala domů po vlastních nohou.

Kristina mezi lety 1892 a 1895 zaznamenala celkem třiadvacet zjevení. Jedenáctého zjevení, 27. ledna 1893, se podle svědků zúčastnilo na sedm tisíc lidí, skutečný počet byl prý ještě vyšší. Věřící vybudovali v lese křížovou cestu, upravili studánku i přístupový most, v květnu 1893 zde vztyčili sochu Panny Marie od sochaře pracujícího pod dohledem mistra Myslbeka. Peníze a dary se jen hrnuly – od drobných mincí přes zlaté hodinky až po brože s drahými kameny.

Církev na fenomén reagovala nedůvěřivě a posléze otevřeně nepřátelsky. Nově jmenovaný královéhradecký biskup Eduard Brynych odmítl posvětit sochu i křížovou cestu a na podzim 1893 vydal pastýřský list, jímž věřícím zakázal putovat do Suchého Dolu, dokud zjevení církev oficiálně neschválí. Následoval i úřední zákaz vstupu do lesa a hlasitých modliteb, jehož dodržování měli hlídat četníci.

Kristina byla opakovaně vyslýchána kvůli podezření, že si zjevení vymýšlí nebo že trpí duševní poruchou – od března do dubna 1894 byla pod dohledem zaměstnána na polické faře, poté ji celý týden vyslýchaly komise přijíždějící přímo z Hradce Králové. Na základě těchto šetření vydal biskup druhý pastýřský list, čtený v srpnu 1894 ve všech kostelích diecéze, jímž suchodolskou záležitost definitivně zavrhl, putování zakázal a sochy nařídil odstranit.

Přesto putování lidí do lesa, byť oslabené, nikdy zcela neustalo. Na Nový rok 1895 se v lese sešlo přes pět tisíc poutníků a osmadvacet četníků s hejtmanem v čele je marně zkoušelo rozehnat. Za odpor vůči úřednímu zákazu bylo v té době potrestáno vězením přes sedmdesát lidí – jeden ze sousedů dokonce jen za to, že se nahlas modlil.

Ani sama Kristina nezůstala bez postihu. V dubnu 1895 ji krajský soud v Hradci Králové odsoudil k měsíci vězení se dvěma zostřenými posty za to, že se násilně ohnala po četnickém strážmistrovi a nedostavila se na předvolání k broumovskému hejtmanovi. Bylo jí tehdy pouhých šestnáct let.

Zlom v jejím životě přišel v roce 1901, kdy Kristina odjela na Moravu do Dolního Štěpánova, k paní Stulířové, kterou znala z dřívějších poutí do Suchého Dolu. Tam se seznámila s její neteří, sedmnáctiletou Anežkou Špačkovou, dívkou ve službě, která toužila odjet do Vídně – její otec jí totiž zakázal vztah s jistým malířem a ona prohlašovala, že se raději utopí, než by se měla vrátit domů k rodičům do Olomouce.

Anežka nakonec Kristinu přemluvila, aby jely do Vídně spolu. Devátého listopadu 1901 obě dívky odjely. Ve Vídni se rozhodly navštívit i slavné poutní místo Mariazell. Domů se ale vrátila jen Kristina – sama. Podle jejího vysvětlení se jí Anežka ve Vídni prostě ztratila.

Šestého srpna 1902 bylo při cestě do Mariazell nalezeno tělo mladé dívky, zastřelené zblízka kapesní pistolí ráže čtyři milimetry. Soudní lékaři odhadovali věk mrtvé na šestnáct až dvacet let. Vyšetřování potvrdilo, že jde o Anežku Špačkovou. Desátého října 1902 byla Kristina Ringlová, tou dobou čtyřiadvacetiletá, zatčena pro podezření z vraždy.

Soudní přelíčení se konalo u krajského soudu v Olomouci ve dnech 2. až 4. července 1903 za přítomnosti mnoha svědků. Obžalobě se nepodařilo předložit přímý důkaz ani jednoznačně prokázaný motiv – v úvahu připadala žárlivost i peníze, jistotu ale žaloba nikdy nezískala. Obžalovaná se po celou dobu hájila tvrzením, že je nevinná, porota ji ale uznala vinnou a soud ji odsoudil k trestu smrti provazem.

Na základě odvolání císař František Josef I. dne 24. ledna 1904 trest zmírnil na patnáct let těžkého žaláře, s pravidelným čtvrtletním postem a každoroční samotkou v temné komoře vždy 10. listopadu. Ve vězení strávila Kristina více než dvanáct let. Zatímco byla za mřížemi, v lednu 1910 jí zemřela matka – přesně na den a hodinu druhého veřejného zjevení z roku 1895. 

V roce 1915 se s ní přišel rozloučit bratr před odchodem na frontu první světové války, kde později na následky zranění zemřel. Šestnáctého srpna 1916 byla Kristina na základě žádosti o milost propuštěna na svobodu. K vraždě se nikdy nedoznala a po celý zbytek života trvala na tom, že její zjevení Panny Marie byla skutečná.

Zbytek života strávila v ústraní, živila se vyšíváním a pletením a starala se o dřevěnou kapličku, kterou věřící v lese vybudovali už v roce 1897 v gotickém stylu s věžičkou a zvonem. Bydlela postupně na několika místech – v letech 1933 až 1937 na Moravě ve Spytihněvi, poté střídavě v Polici, Hlavňově a Ochozi, nakonec ve vyřazeném železničním vagonu přímo v Suchém Dole.

Ani v pokročilém věku se o kapličku a přilehlou studánku přestat starat nechtěla: v roce 1922 nechala kapličku opravit a natřít, o pět let později zajistila opravu zdiva u studánky, a po povodni v roce 1929, která strhla kamenný most, dohlížela i na jeho pozdější obnovu.

V roce 1951 napsala pražskému památkovému úřadu dopis s nadějí, že se konečně podaří postavit místo zchátralé kapličky novou – lidé prý dokonce za druhé světové války slíbili, že tak učiní, pokud válka dobře skončí, a peníze i základní kámen byly připraveny. Doklady o sbírce i samotný kámen se ale ztratily beze stopy. Zemřela 27. října 1957 v Hořicích v Podkrkonoší ve věku devětasedmdesáti let.

O kapličku se po ní starala Anna Sekáčová, které Kristina odkázala svůj vagon. Sama kaplička ovšem musela čekat na římskokatolické posvěcení dalších třiatřicet let – stalo se tak až 8. září 1990, téměř sto let po tom, co celý příběh začal.

Ve dvacátých letech ji přitom využívala nově vzniklá Církev československá a v roce 1920 se v ní konalo jiné vysvěcení. Místní farář při římskokatolickém obřadu v roce 1990 věřícím vzkázal, že pokud jsou o pravosti zjevení přesvědčeni, mohou to podpořit svými modlitbami – a pokud za zjeveními skutečně stál Bůh, pomůže si sám.

Vina Kristiny Ringlové za vraždu Anežky Špačkové zůstává předmětem pochybností, její odsouzení však nebylo nikdy soudně zrušeno.

https://dvojka.rozhlas.cz/zazracna-vrazedkyne-mela-vrazda-pritelkyne-zakryt-sverene-tajemstvi-nebo-bylo-7449026

https://www.suchydul.cz/obec/drevena-kaplicka-v-tichackove-lese/historie-pribehy-a-legendy/

https://www.idnes.cz/xman/styl/kristina-ringlova-zjezebi-panna-marie-suchy-dul-vrazda.A221103_113133_xman-styl_fro

https://www.stoplusjednicka.cz/lurdy-po-cesku-proc-zjeveni-v-suchem-dole-cirkev-zavrhla-jako-podvod

https://www.krajskelisty.cz/kralovehradecky-kraj/okres-nachod/32353-kristina-ringlova-nevinna-vizionarka-nebo-zakerna-vrazedkyne-1-dil-zahady-zivota.htm

https://www.krajskelisty.cz/kralovehradecky-kraj/okres-nachod/32388-nevinna-vizionarka-nebo-zakerna-vrazedkyne-otazniky-zustavaji-dil-2-zahady-zivota.htm

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kristina_Ringlov%C3%A1