Článek
„Potřebujeme ženskou kolem padesáti,“ řekla mi kamarádka Zuzana. „Ty bys byla dobrá.“
Je mi jednapadesát. Poslední dobou mi lidé říkají, že bych byla dobrá hlavně na zastupování kolegyně, hlídání psa a přípravu občerstvení. Tentokrát jsem se proto zeptala, co přesně bych měla dělat.
„Hrát.“
„Před lidmi?“
Zuzana se na mě podívala, jako bych právě odhalila zásadní nedostatek divadla.
Přišla jsem na první čtení. Seděli jsme kolem stolů v klubovně kulturního domu a režisér Pavel rozdával texty.
Mně přidělil tchyni. Ženu, která přijede mladým na návštěvu, přerovná kuchyň a během oběda jim vysvětlí, co všechno dělají špatně.
„Máš výrazný hlas,“ zdůvodnil to.
Doma tomu říkají, že jsem slyšet přes zavřené dveře.
Rodina obsazení schválila
Manžel si text prohlédl nad večeří.
„Tohle budeš hrát ty?“
Přikývla jsem.
Přečetl první repliku a začal se smát.
„Ty ani nemusíš zkoušet.“
Náš čtyřiadvacetiletý syn David si vzal papíry z jeho ruky.
„Vezmi si čistou košili, lidé si budou myslet, že se o tebe nikdo nestará,“ přečetl. Potom se podíval na mě. „Mami, tos říkala v sobotu.“
„A taky sis ji vzal. Na té první byla skvrna.“
Oba se smáli dál.
Odnesla jsem talíře tak hlučně, aby bylo jasné, že rodinné představení skončilo.
Večer jsem Zuzaně napsala, že na to nemám čas.
Odpověděla: „Kvůli práci, nebo kvůli Karlovi?“
Neměla jsem ji seznamovat s manželem tak důkladně.
Na zkouškách jsem byla moc hodná
Nakonec jsem zůstala. Jen jsem svou tchyni zpočátku hrála jako poměrně laskavou ženu, která má o všechny starost.
„Jano, ona jim právě prohledala skříň,“ připomněl mi Pavel.
„Třeba hledala utěrku.“
„V ložnici?“
Podívala jsem se do textu.
Měl pravdu. Bohužel.
Nejhorší bylo, že jsem se styděla křičet. Doma jsem uměla zavolat z kuchyně tak, že manžel vypnul sekačku. V klubovně ze mě vycházelo zdvořilé upozornění.
Pavel mě nechal jednu scénu zahrát bez papíru. Měla jsem přijít k mladým a zjistit, že zeť dal můj kufr do špatného pokoje.
Kufr stál u dveří. Zvedla jsem ho, položila doprostřed jeviště a spustila.
Zuzana, která hrála mou dceru, se rozesmála dřív, než měla.
Poprvé jsem se přestala dívat na Pavla, jestli to dělám správně.
V kuchyni někdo chyběl
Dva měsíce jsme zkoušeli dvakrát týdně. Karel si první středu stěžoval, že večeře bude pozdě.
„V lednici je polévka.“
„Já myslel, že budeme jíst spolu.“
„Tak si ji ohřej v osm. To budu doma.“
Při další zkoušce mi poslal fotografii převrácené omelety. Napsal, že to byl původně jiný tvar.
Začala jsem psát, že měl počkat, až se pořádně zatáhne. Potom jsem zprávu smazala a poslala mu smějící se obličej.
Doma jsem si opakovala repliky při žehlení. David jednou prošel kolem dveří právě ve chvíli, kdy jsem napomínala zetě.
„Tohle už je ze hry, nebo mám něco udělat?“
Tentokrát jsem se smála i já.
Premiéra
V sobotu před premiérou mi bylo špatně. Seděla jsem v šatně v cizí sukni a kontrolovala první větu. Zuzana mi musela připomenout, abych se najedla.
Když jsem vyšla na jeviště, uviděla jsem Karla s Davidem ve třetí řadě. Manžel měl čistou košili. Aspoň něco.
První smích přišel po replice, kterou jsem ani nepovažovala za zvlášť vtipnou.
Zarazila jsem se. Měla jsem strach, že se mi smějí kvůli tomu, jak tam stojím. Pak Zuzana odpověděla svou větou, smích pokračoval a já si vzpomněla, co mám udělat dál.
V druhé scéně jsem zapomněla slovo „nezodpovědný“. Dívala jsem se na svého divadelního zetě.
„Vy jste prostě…“
Čekal.
„No, podívejte se na sebe.“
Rozesmál se sál i on. Další repliku jsem si naštěstí vybavila.
Při děkovačce jsem viděla, jak David tleská s rukama nad hlavou.
Doma jsme ještě chvíli hráli
Karel mi přinesl kytku. David řekl, že jsem byla dobrá. Bez dodatku o sobotní košili.
Cestou domů jsem jim vyprávěla, kde jsem zapomněla text. Oba tvrdili, že nic nepoznali.
„A ten zeť,“ poznamenal Karel, „ten byl taky výbornej.“
„Viď? Přitom doma prý normálně pomáhá.“
Manžel na mě pohlédl. David se na zadním sedadle začal smát.
Doma jsem dala kytku do vázy a vytáhla z kabelky text. Karel mezitím uklidil hrnky a nabídl, že udělá čaj.
„Ty jsi nějak ochotný,“ řekla jsem.
„Já jsem tu hru viděl. Vím, co přijde ve druhém dějství.“
