Článek
Ivan se narodil přibližně v roce 1962 v oblasti dnešní Demokratické republiky Kongo. Byl gorila nížinná západní, poddruh, který v přírodě žije v pevných rodinných skupinách a velkou část dne tráví hledáním potravy, odpočinkem a péčí o vztahy uvnitř tlupy.
V roce 1964, kdy mu byly asi dva roky, ho spolu s dalším gorilím mládětem, samicí jménem Burma, odchytili pytláci. Přesný průběh odchytu nikdo nezaznamenal. U podobných lovů ale dospělé gorily, které mláďata brání, často umíraly. Je proto pravděpodobné, že Ivanova původní skupina zaplatila za jeho zajetí vysokou cenu.
Obě gorily byly do Spojených států dopraveny odděleně a majitel obchodního domu B&I Circus Store Earl Irwin je koupil za celkem 7 500 dolarů. Jejich jména vybrala veřejnost v soutěži: jedno mělo začínat na B, druhé na I, aby ladila s názvem obchodu.
Burma dorazila první. Krátce nato zemřela na zdravotní komplikace. Ivan se po osmitýdenním transportu dostal do Tacomy vyčerpaný, podvyživený a vážil jen asi čtyři kilogramy. Od té chvíle už nikdy neviděl jinou gorilu po dlouhých třicet let.
Dítě, které nosili v plenkách
Ivan se nejprve dostal do domácnosti Rubena Johnstona, vedoucího zverimexu v B&I, jeho ženy Lois a jejich synů. Johnstonsovi ho vychovávali téměř jako lidské dítě. Nosil pleny, spal v posteli, jezdil s rodinou na výlety, chodil na baseball a podle dobových záběrů si hrál s dětmi.
Lois Johnstonová ho prý brávala i na nákupy nebo do čekárny u lékaře. Ivan tehdy nevypadal jako budoucí mohutný stříbrohřbetý samec. Byl to osiřelý primát, který si zvykl na lidi jako na vlastní rodinu.
Jenže gorila roste rychle. Po 37 měsících v domácnosti už byl Ivan ve svých pěti letech příliš silný, velký a neklidný na život v běžném domě. Váha kolem 36 kilogramů a síla, kterou nedokázal nikdo z rodiny zvládnout, ukončily období, jež tehdy lidé považovali za roztomilé.
Dne 4. března 1967 se Ivan přestěhoval do nově postaveného zařízení v B&I Circus Store v Lakewoodu, městě těsně u Tacomy. Jeho hlavní prostor měl rozměry 14 × 14 stop, tedy přibližně 4,3 × 4,3 metru. Tedy asi osmnáct metrů čtverečních betonu, skla a ocelových mříží.
Stavba za šedesát tisíc dolarů byla na svou dobu označována za moderní. Měla kuchyňku pro ošetřovatele, topení, tekoucí vodu, televizor, houpačku a další technické vybavení. Jenže žádný televizor, pneumatika ani hračky nemohly nahradit základní věci, které gorila potřebuje: prostor, stromy, čerstvý vzduch a především kontakt s vlastním druhem.
Ivan se stal hlavní atrakcí obchodního domu. Návštěvníci se zastavovali u skla, děti na něj ťukaly, lidé ho pozorovali při jídle, spánku i chvílích neklidu. Pro řadu obyvatel Tacomy byl místní ikonou.
V kleci B&I strávil dvacet sedm let. Za celou dobu neměl gorilí společnost. Z osiřelého mláděte vyrostl velký stříbrohřbetý samec.
Malíř za sklem
V izolaci začal Ivan malovat. Ošetřovatelé mu dávali barvy a papír, on vytvářel abstraktní obrazy a návštěvníci si je kupovali jako suvenýry. Z gorily za sklem se stal „malíř“, další součást značky obchodního domu.
Jeho obrazy sice vzbudily pozornost, ale samy o sobě nic neřešily. Příběh zvířecího umělce byl pro veřejnost snesitelnější než pohled na dospělou gorilu, která žila sama v prostoru menším než běžný byt.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se navíc začal měnit vztah veřejnosti k chovu divokých zvířat. To, co dřív lidé považovali za rodinnou atrakci, začali jiní vidět jako dlouhodobé týrání sociálního zvířete.
V roce 1987 se Ivanova osudu ujala organizace Progressive Animal Welfare Society, známá jako PAWS. Spustila kampaň za jeho přesun do zoologické zahrady, která by mu dokázala nabídnout prostor i společnost dalších goril.
Do boje se zapojili lidé z Tacomy, Seattlu i širšího okolí. Podepisovali petice, bojkotovali obchod, pořádali protesty a přispívali na novinové inzeráty. PAWS dokonce shromáždila 30 tisíc dolarů, které chtěla nabídnout jako cenu za Ivanovo předání do Woodland Park Zoo.
Kampaň získala celostátní pozornost v roce 1991, kdy National Geographic Explorer odvysílal dokument The Urban Gorilla, komentovaný Glenn Closeovou. Film postavil vedle sebe Ivana v betonové kleci a gorilu Willieho B. ze Zoo Atlanta.
Willie B. předtím strávil 27 let v izolaci uvnitř budovy. Když ho zoo postupně pustila do venkovního výběhu a mezi další gorily, ukázalo se, že se i po tak dlouhé samotě dokáže znovu učit gorilímu životu. Kontrast s Ivanem byl zdrcující.
Jeho příběh se objevil v médiích po celé zemi. Mluvilo se dokonce o tom, že by ho mohl převzít Michael Jackson a vytvořit mu zázemí na ranči Neverland. Plán se ale nikdy neuskutečnil.
Svět venku, na který nebyl připravený
B&I Circus Store se v roce 1992 dostal do konkurzu. Dva roky nato rodina Irwinových Ivana darovala Woodland Park Zoo v Seattlu. Zoo ale pro dospělého samce neměla místo, a proto jej v říjnu 1994 poslala na trvalou zápůjčku do Zoo Atlanta. Tam začala poslední, lepší část jeho života.
Dne 16. března 1995 Ivan po téměř třiceti letech poprvé vstoupil na opravdovou trávu. Zachoval se slavný snímek, na němž váhavě natahuje ruku k větvičce magnólie. Pro člověka by to byl všední okamžik. Pro Ivana šlo o svět, který mu byl odebrán v dětství a který si musel jako třiatřicetiletý samec znovu osahat.
Déšť neměl rád. Ošetřovatelé ze Zoo Atlanta vzpomínali, že si při nepohodě přetahoval přes hlavu pytlovinu. Venkovní prostředí, změny počasí, stromy, tráva i další gorily pro něj byly nové zkušenosti.
Seznamování s ostatními gorilami probíhalo pomalu. Ivan se s nimi učil žít, ale nešlo o okamžité zázračné proměnění. S jednou samicí, Kinyani, si vytvořil bližší vztah. Nikdy však nezplodil potomka.
Přesto měl konečně možnost trávit zbytek života ve výběhu Ford African Rain Forest, v prostředí s trávou, stromy a dalšími gorilami. Nevrátil se do konžského pralesa. Dostal ale alespoň důstojnější život, než jaký mu poskytoval obchodní dům.
Ivan zemřel v Zoo Atlanta 20. srpna 2012 ve věku padesáti let. V posledních měsících ztrácel na váze a veterináři ho uspali kvůli diagnostickému vyšetření. Během něj zemřel. Jeho ostatky byly zpopelněny a na přání původních majitelů se vrátily do oblasti Tacomy.
Jeho život inspiroval spisovatelku Katherine Applegateovou k románu The One and Only Ivan. V roce 2020 vznikl i film společnosti Disney.
V roce 2016 byla u Point Defiance Zoo & Aquarium v Tacomě odhalena více než metrová bronzová socha Ivana. Váží asi 270 kilogramů a zachycuje gorilu s květem magnólie, tedy v okamžiku inspirovaném jeho prvním dnem ve venkovním výběhu.
Zdroje:
https://zooatlanta.org/animal-legend/ivan/
https://www.historylink.org/File/20534
https://www.historylink.org/File/20533
https://www.paws.org/about/history/ivan-the-gorilla/
https://www.knkx.org/true-story-tacoma-shopping-mall-gorilla-one-and-only-ivan-disney
https://www.knkx.org/2013-06-13/meet-ivan-the-gorilla-who-lived-in-a-shopping-mall
https://www.pdza.org/beloved-ivan/
