Článek
Dne 7. března 1983 odstartoval z letiště v Sofii Antonov An-24B společnosti BGA Balkan. Let LZ-013 měl namířeno do Varny. Byl to běžný vnitrostátní let, krátký přesun přes Bulharsko k Černému moři. Na palubě byli cestující, posádka a mezi pasažéry také čtyři mladí muži, kteří se nechtěli dostat do Varny.
Chtěli do Vídně. Jmenovali se Lăčezar Ivanov, Krasen Gečev, Ivajlo Vladimirov a Valentin Ivanov. Bylo jim od sedmnácti do dvaadvaceti let. Měli kapesní nože, falešné nebo cizí doklady a plán, který si poskládali po vyprávění o jiném únosu letadla. Chtěli donutit posádku, aby zamířila do Rakouska, a tam požádat o azyl.
Do Vídně ale letadlo nemělo palivo. Piloti jim to nejdřív zkoušeli vysvětlit. Únosci tomu ale nechtěli uvěřit. Řekli jim, že tedy poletí do Rakouska. Ve skutečnosti pokračovali k Varně. Když se blížili k Černému moři, město pod nimi zhaslo.
Nápad z bowlingu
Plán se začal rodit na konci února 1983 v Sofii. Ivajlo a Valentin hráli bowling v tehdejším Paláci kultury. Byl s nimi známý letecký technik Ivan Colov, který jim vyprávěl o únosu z roku 1982. Tehdy polský cestující Zbigniew Pural unesl bulharské letadlo na charterové lince Burgas–Varšava. Měl břitvu, chytil letušku a chtěl do západního Německa. Nakonec letadlo přistálo ve Vídni a on se tam vzdal.
Valentinovi se ta historka zalíbila. S Ivajlem začali mluvit o tom, že by se takhle dostali na Západ také. Přibrali Lăčezara a Krasena. Byli to mladí muži z kriminálního prostředí. Krasen měl za sebou disciplinární rotu. Ivajlo byl jako mladistvý na záznamu kvůli podvodům. Valentin byl voják a byl vyšetřován kvůli krádežím.
Dne 6. března si koupili letenky na večerní let do Varny. Vybrali menší An-24 i proto, že Krasenovi bývalo v letadle špatně. Na černém trhu sehnali dolary a německé marky. Peníze měly být na první dny v Rakousku. Už před odletem měli problém s doklady. Valentin byl voják a pas neměl. Lăčezar svůj ztratil. Nakonec použili cizí doklady lidí, kterým se na fotografiích aspoň trochu podobali.
Valentin byl ještě 7. března v armádním areálu v trestu. Utekl, kamarádi na něj čekali s taxíkem a dali mu civilní oblečení. Cestou se zastavili v restauraci Šumako u Sofie. Pili a mluvili o tom, že další večer už budou ve vídeňském baru. Na letišti si dali ještě vodku. Tam si rozdělili role. Rozhodovali, kdo se vrhne na letušku. Los padl na nejmladšího Ivajla, ten se ale zalekl. Úkol vzal Valentin.
Zbraně si koupili ten den ráno. Byly to kapesní nožíky, žádní střelné zbraně. Schovali je tak, aby prošli kontrolou. Kontrola tenkrát byla ještě povrchní. Na palubu se dostali i se zbraněmi. Sedli si dozadu, na poslední čtyři místa. Chtěli mít za zády stěnu a před sebou celou kabinu.
Bonbony a káva
Letadlo odstartovalo v 18 hodin. Asi po patnácti minutách letu letuška Valentina Vălková procházela kabinou a rozdávala bonbony a kávu. Valentin začal předstírat, že je mu špatně. Seděl u okna. Lăčezar se zvedl a pustil letušku k němu. Když se nad ním sklonila, Valentin ji chytil a přiložil jí nůž ke krku.
Ve stejnou chvíli Krasen a Ivajlo sevřeli dva cestující před sebou a omotali jim pásy kolem krku. Lăčezar se postavil do uličky s nožem. Křičel, že jsou recidivisté uprchlí z vězení a že zabijí každého, kdo se jim postaví. Vyhrožovali také, že rozbijí okénko a letadlo se roztrhne tlakem. Tvrdili, že mají lahve se zápalnou tekutinou. Posádka nemohla vědět, jestli blufují. Jeden z cestujících, plukovník, šel do pilotní kabiny jako prostředník. Řekl, co únosci chtějí: Vídeň.
V kokpitu byli Ilja Lalov, Plamen Stalev a palubní mechanik Angel Uzunov. Do Vídně letět nemohli. An-24 měl palivo na linku do Varny a drobnou rezervu, ne dost na odklon do Rakouska.
Posádka se únoscům snažila vysvětlit, že to nejde. Nabídla mezipřistání v Istanbulu. Únosci odmítli. Chtěli Vídeň. Situace v kabině se zhoršila. Letušku drželi jako rukojmí, pořezali ji na ruce a hrozili, že jí uříznou prst. Kdyby piloti dál trvali na tom, že palivo nestačí, mohli začít bodat nebo zabíjet cestující.
Lalov později vzpomínal, že neviděl jinou možnost. Budou dál letět na Varnu a únoscům řeknou, že mění kurz na Vídeň. Letadlo se stočilo tak, aby únosci nemohli snadno poznat, kam míří. Venku se stmívalo. Nikdo z nich nešel do kokpitu zkontrolovat přístroje nebo kurz.
Řídicí středisko a varenské letiště dostaly zprávu o únosu rychle. Bylo potřeba připravit letiště tak, aby únosci uvěřili, že jsou v Rakousku. Ve Varně se vypínalo osvětlení. Město, letiště i okolí měly být co nejtmavší. Černé moře bylo největší problém. Kdyby únosci uviděli pobřeží, pochopili by, že nejsou u Vídně.
Když Lăčezar během letu zahlédl vodu, ostatní ho uklidňovali, že to může být Dunaj. Letadlo nad Varnou kroužilo, aby spálilo část paliva a let vypadal delší. Na zemi se mezitím připravoval zásah. Byli vybráni lidé, kteří mluvili německy a měli sehrát rakouské letištní pracovníky.
Jednou z nich byla letuška Marta Konstantinová. Druhým byl pracovník letiště Stojan Milkov. Měli nastoupit do letadla jako „Rakušané“ a držet svoji roli co nejdéle. An-24 přistál ve Varně kolem 19:55. Únosci si mysleli, že přistáli v Rakousku.
Rakouské letiště s bulharskou bundou
Po přistání Valentin odvedl letušku Vălkovou na toaletu a zavřel se tam s ní. Ostatní vyjednávali u otevřených dveří. Do letadla vstoupili Konstantinová a Milkov. Mluvili německy a tvářili se jako lidé z rakouského letiště. Únosci ale německy neuměli. Potřebovali, aby jim překládala letuška, kterou Valentin držel na toaletě.
Napětí rostlo. Lăčezar si všiml detailu, který celý plán zničil. Milkov měl na sobě bulharskou koženou bundu. „Nevidíte, že má bulharskou bundu?“ křikl. Valentin zabouchl dveře toalety. Uvnitř držel nůž u letušky. Křičel, že je oklamali a že ji zabije. Na další vyjednávání už nebyl čas.
Čtyři příslušníci speciální jednotky se dostali do letadla přes dveře zavazadlového prostoru. Přes malé kukátko sledovali, kde únosci stojí. Když se situace zlomila, vtrhli do kabiny a odzbrojili tři muže v prostoru pro cestující.
Další dvojice šla k toaletě. Dveře museli vyrazit. Valentin se v tu chvíli pokoušel letušku zabít. Zasahující muži vystřelili téměř současně. Valentin Ivanov zemřel na místě. Valentina Vălková přežila. Měla zranění na krku a ruce. Rána byla blízko krční tepny, ale nebyla smrtelná. Odvezli ji do nemocnice ve Varně.
Jeden cestující byl zraněn při zásahu. Když komando vtrhlo do letadla, zvedl se a chtěl pomoci. Zásahová jednotka ho považovala za jednoho z únosců a srazila ho úderem. Později měl trvalé potíže se zrakem. Ostatním cestujícím se nic nestalo.
Lăčezar Ivanov, Krasen Gečev a Ivajlo Vladimirov byli zatčeni. Soud se konal v Bulharsku. Předsedou senátu byl Dimităr Popov, který se po pádu komunismu stal bulharským premiérem. Jedním z obhájců byl Petăr Kornažev, pozdější ministr spravedlnosti. Lăčezar dostal deset let vězení. Krasen devět let. Ivajlo jako nejmladší původně sedm let, později mu trest snížili na pět let.
Mezi lety 1948 a 1983 se v Bulharsku odehrála řada pokusů o únos letadel. Cíl byl většinou stejný: dostat se na Západ. Let LZ-013 se uvádí jako poslední takový případ v bulharské civilní letecké dopravě. Po něm se zpřísnily kontroly na vnitrostátních letech.
Kapesní nože schované u čtyř opilých mladíků už neměly projít do kabiny tak lehce.
Zdroje:
