Článek
Když se Lenka odstěhovala do Británie, brala jsem to jako něco dočasného. Našla si tam práci, potom partnera a narodily se jim děti. Adamovi je osm, jeho sestře tři. Jejich den znám hlavně z fotografií. Školní uniformu, cestu přes park a kuchyňský stůl.
S Adamem jsme si dřív povídali česky. Při návštěvách vyprávěl o vlacích, které poznával podle barev. Někdy použil anglické slovo, ale ukázal na obrázek a já pochopila. Nahrála jsem mu několik pohádek. Dcera mi posílala fotografie, jak je poslouchá v posteli.
Později jsem při hovorech začala slyšet hlavně anglické odpovědi. Lenka je překládala, jenže mezitím hledala malé dceři bačkoru nebo kontrolovala večeři. Adam čekal, než domluvíme, a potom odešel. Na otázku, jak se má ve škole, mi jednou přes rameno řekl jediné slovo. Nevěděla jsem ani, jestli odpověděl dobře, nebo špatně.
Požádala jsem Lenku, aby mu připomněla, že anglicky nerozumím. Řekla, že ho nemůže celý večer nutit. Ve škole mluví anglicky, s tátou také. Při hledání českých slov prý často ztratí chuť vůbec něco vyprávět. Namítla jsem, že dřív mu to šlo. Dcera odpověděla, že dřív ještě nechodil do školy.
V telefonu jsem měla samé správné odpovědi
Za dva dny mi poslala odkaz na aplikaci. Připsala, že se můžu učit po chvilkách a Adam by měl radost. Nejdřív mě to urazilo. Připadalo mi, že máme problém společně a úkol přišel jen mně. Pak jsem si aplikaci stáhla. Nechtěla jsem promarnit další návštěvu tím, že budu čekat na překlad.
Každý večer jsem cvičila u kuchyňského stolu. Uměla jsem se zeptat, kde je nádraží, a objednat si kávu. Věty jsem si četla nahlas. Jakmile promluvil hlas z telefonu, rozpoznala jsem obvykle jen začátek. Přesto jsem měla radost z dokončených lekcí.
Jednou Lenka zavolala cestou ze školy. Adam měl na zádech batoh a tvářil se tak, že jsem se zeptala, co se stalo. Něco mi odpověděl. Zachytila jsem slovo, které jsem znala, ale smysl věty ne. Dcera právě ukládala mladší dítě do kočárku. Než mohla překládat, Adam zavrtěl hlavou a řekl, že už o tom nechce mluvit.
Večer jsem dceři napsala, že se bojím, aby naše hovory nebyly jen povinnost. Snaží se s ním číst česky, odpověděla, ale po škole potřebuje odpočinek. Anglicky jí vypráví ochotně. Ta poslední věta mě zabolela.
V létě jsem měla věty připravené
Přijeli v červenci na deset dní. Adam mě objal a česky se zeptal na starou vaničku. Když byl menší, pouštěli jsme v ní loďky. Ulevilo se mi natolik, že jsem mu cestou domů začala vyprávět několik věcí najednou. Poslouchal, ale odpovídal jen krátce.
Druhý den jsem u snídaně zkusila anglickou větu, kterou jsem večer opakovala. Zeptala jsem se, zda chce ještě chleba. Adam mi opravil výslovnost a odpověděl tak rychle, že jsem nerozuměla. Lenka se usmála a vysvětlila mu, že se babička teprve učí. Požádal mě, ať to řeknu znovu. Najednou se na mě dívali všichni u stolu.
Větu jsem zopakovala, ale hlas se mi zlomil. Odešla jsem do koupelny pro ručník. Adam nic zlého neřekl. Jen jsem si týdny představovala, že po učení přijde rozhovor, a teď jsem nedokázala vyslovit ani obyčejnou otázku.
Lenka za mnou přišla. Řekla jsem jí, že ho nechci zkoušet z češtiny, ale nechci být ani návštěva, ke které se musí pokaždé postavit jako tlumočnice. Dcera si sedla na okraj vany. Byla unavená. Přiznala, že někdy už nemá sílu vysvětlovat stejnou věc nejdřív dětem, potom partnerovi a nakonec mně.
Pak se zeptala, jestli může večer odejít za kamarádkou. Její partner vezme malou na procházku. Souhlasila jsem, přestože mě napadlo, o čem si budeme s Adamem celé dvě hodiny povídat. Lenka nabídla, že mi napíše nějaké věty. Řekla jsem, že zatím ne.
Loďka potřebovala hlavně opravit
Adam po večeři přinesl vaničku. Našel ji za kůlnou a chtěl ji napustit. Ukázala jsem na prasklinu u dna. Chvíli si ji prohlížel, potom se pokusil vysvětlit nápad. Nerozuměla jsem. Šel tedy dovnitř a přinesl lepicí pásku. Společně jsme otvor přelepili a vaničku postavili na trávník.
Složila jsem papírovou loďku. Adam si vzpomněl na začátek, ale další přehyb mu nešel. Ukazovala jsem mu ho a on mi začal předvádět jiný způsob. Obě loďky jsme položili na vodu. Moje se naklonila, jeho držela rovně. Smál se a snažil se mi vysvětlit proč. Něco řekl česky, zbytek doprovodil rukama.
Později začal mluvit o kamarádovi ze školy. Poznala jsem jméno a slovo pro narozeniny. Potom se zarazil. Vzala jsem telefon a nabídla překladač. Napoprvé nám ukázal nesmysl. Adam větu řekl znovu, pomaleji. Jeho kamarád pozval na oslavu několik kluků, ale jeho ne. Chvíli jsem hledala jednoduchá slova, pak jsem mu položila ruku na rameno.
Neřekli jsme si o tom mnoho. Adam chtěl naložit do loďky kamínky a já přinesla misku. Když se Lenka vrátila, našla nás u vaničky. Zeptala se, jak jsme se měli. Nechala jsem odpovědět Adama. Ukazoval jí potopenou loďku a mezi anglickými větami použil české slovo, které jsem mu před chvílí řekla.
Na další hovor jsem čekala jinak
Adam si domů zabalil dvě loďky. Já pokračovala v angličtině, ale vyhledala jsem si také slova, která jsme potřebovali na zahradě. Lenka navrhla, že občas zavoláme dřív, aby u toho nemusela chystat večeři.
Nevyšlo to pokaždé. Jednou Adam jen ukázal nové boty, jindy zůstal déle. Pořád jsem ho žádala, aby mluvil pomalu. Někdy zavolal na mámu a já počkala. Nechtěla jsem zkoušet, kolik toho zvládneme bez ní, když mi potřeboval něco říct.
Minulý týden mi ukázal loďku, kterou složil doma. Zvedl ji tak blízko ke kameře, že jsem viděla jen rozmazaný papír. Ukázala jsem mu rukou, ať ji posune dál. Poslechl a zeptal se česky, jestli je dobrá. Řekla jsem, že ano. Pak začal vysvětlovat, co chce udělat jinak. Telefon jsem si postavila na stůl a vzala vlastní list papíru.
