Článek
Radka a Luboš opravovali přízemí staršího domu u Kolína a na kuchyňské skříňky, pracovní desku a montáž si odložili 190 tisíc korun. Spotřebiče chtěli ponechat původní. Když při výběru podlahy narazili na výprodej kuchyňské expozice, měli pocit, že mohou ušetřit na dokončení koupelny. Světle šedá sestava s vysokým blokem a rohem stála 95 tisíc. Luboš měl v telefonu délky obou stěn, které si doma změřil, a základní rozměry mu vycházely. Prodavačka jim předala rozpis rozměrů jednotlivých skříněk a upozornila, že cena nezahrnuje dopravu ani sestavení v jejich domě. Manželé si chtěli montáž zajistit sami a zaměření místnosti neobjednali. Radku těšily především široké zásuvky. V prodejně si několikrát vyzkoušela jejich chod a představovala si, že konečně přestane lovit hrnce ze spodní police.
Okno v plánku chybělo
Sestavu nechali rozebrat a převézt za osm tisíc korun. Teprve když objednaný montážník rozložil jednotlivé díly v prázdné místnosti, ukázalo se, co v jejich náčrtku chybí. Luboš zaznamenal délky stěn, ale ne vzdálenosti okna a dveří od rohů. Vysoký blok se do délky stěny vešel, jenže zasahoval před část okna. Na opačném konci zbývalo mezi dveřmi a rohem jen čtyřicet centimetrů, zatímco blok potřeboval šedesát. Rohová skříňka zase počítala s delším pokračováním sestavy, než dovolovala kratší stěna. Luboš přinesl metr a znovu přeměřil místnost. Celkové délky odpovídaly původním údajům. Radka sledovala vysoký bok před oknem a zalitovala, že starou kuchyň už odvezli. Montážník ten den sestavu nepostavil. Nejprve měl připravit návrh s vyznačením dílů, které mohou použít.
Úpravy měly vlastní cenu
Manželé se obrátili také na prodejnu. Doufali, že vysoký blok vymění za nižší skříňky a rohový díl vrátí. Vedoucí však nabídl pouze doobjednání nových kusů; jednotlivé části prodané expozice zpátky nechtěl. Před nákupem jim dodal rozměry a přizpůsobení jejich místnosti součástí nabídky nebylo. Následný rozpočet od montážníka zahrnoval nové skříňky, jinou pracovní desku, úpravy i sestavení. K již vydaným 103 tisícům by přibylo dalších 79 tisíc. Luboš považoval doplatek za cestu, jak zachránit původní představu. Radka ale položila vedle sebe oba součty. Za téměř celý původní rozpočet by měli sestavu poskládanou podle toho, co koupili ve výprodeji, a navíc by jim zůstaly dva velké nepoužité díly.
Menší sestava místo další objednávky
Radka odmítla návrh přesunout kvůli vysokému bloku dveře do chodby, o kterém Luboš začal uvažovat. Do hotových stěn už zasahovat nechtěla. S montážníkem proto prošli skříňku po skříňce a vybrali jen ty, které se vešly podél delší stěny a pod okno. Kuchyň měla přijít o roh i vysoké úložné prostory, ale široké zásuvky mohly zůstat. Lubošovi několik dní vadilo, že část zaplacené sestavy nabídnou levněji, než kolik podle rozpisu stála. Nakonec sám vyfotil vysoký blok a rohovou skříňku a zveřejnil je k prodeji s přesnými rozměry. Za oba díly získali dohromady 18 tisíc korun. Původní pracovní desku nedokázali pro nové uspořádání využít a žádný zájemce ji nechtěl ani k zakoupeným skříním.
Kolik zůstalo z původní úspory
Dokončení trvalo dalších šest týdnů. Nová deska stála 14 tisíc korun, dvě doplněné skříňky s policemi 24 tisíc a montáž sedm tisíc. Po odečtení peněz z prodeje nepotřebných dílů vyšla kuchyň včetně prvního převozu na 130 tisíc korun. Proti původně vyčleněným 190 tisícům tedy stále ušetřili, ale místo očekávaných 95 tisíc jim zbylo šedesát. Prostor na zásoby byl menší a část nádobí zůstala v příborníku v jídelně. Radka přesto ocenila, že se okno dá celé otevřít a u zásuvek nemusí uhýbat dveřím. Luboš do konečného součtu zahrnul i dopravu a montáž, které při pohledu na cenovku v prodejně počítal jen přibližně. Kuchyň už mohli používat, zbývalo uhradit poslední započtený účet za montáž. Novou skříňku do koupelny zatím odložili. Po jejím zaplacení by jim nezůstala rezerva, kterou si chtěli ponechat na zbývající opravy domu.
