Článek
Jedním z takových případů je doplňkové penzijní spoření (DPS) a jeho slavná podmínka 24 měsíců bez nároku na odbytné.
Ano, čteš správně. Pokud jako klient (tzv. účastník) DPS ukončíš smlouvu dřív než po dvou letech, nedostaneš ze svých vlastních peněz ani korunu. Nula. Nic. Game over. Něco jako „loupež“ tvých peněz za bílého dne a za dozoru státu.
Jak to stojí v zákoně (a bolí to číst)
Zákon říká, že odbytné náleží účastníkovi pouze tehdy, pokud spoření trvalo alespoň 24 kalendářních měsíců. Přesně je naspáno:
Odbytné náleží účastníkovi v případě zániku doplňkového penzijního spoření …, pokud spořící doba trvala alespoň 24 kalendářních měsíců …
Takže je to ještě přísnější. Nestačí, aby smlouva trvala alespoň 24 měsíců. Musíš mít za sebou 24 měsíců ve kterých jsi zaplatil/a alespoň minimální příspěvek. Zákon totiž „spořící dobu“ přímo definuje jako dobu placení příspěvku účastníka nebo příspěvku placeného za účastníka zaměstnavatelem. Pokud skončíš dřív, máš smůlu. Tvoje úspory zůstávají systému.
Je to legální? Ano, je to dle zákona.
Je to legitimní? Ne, je to nespravedlivý zákon.
Představ si to v běžném investování
Zkus si na chvíli představit klasický investiční produkt:
- posíláš třeba 2 000 Kč měsíčně
- po roce máš naspořeno 24 000 Kč
- přijde život – dlouhá nemoc, ztráta příjmů
- chceš smlouvu ukončit, potřebuješ peníze
A odpověď investiční společnosti? „Děkujeme za vaše vklady. Vašich 24 000 Kč si necháváme. Vy odcházíte s nulou.“
Takový produkt by byl:
- okamžitě na titulních stránkách,
- terčem regulátora,
- součást hromadné žaloby,
- symbolem všeho, co je na finančním trhu špatně.
Jenže… u DPS je to v pořádku. Protože zákon.
Státem definovaný produkt s podmínkami z divokých devadesátek
DPS má být produkt, který je podporovaný státem, je výhodnější než čistě komerční alternativy spoření na penzi a je bezpečný a férový. Realita prvních dvou let ale připomíná spíš:
- storno poplatek 100 %,
- praktiky investičních životních pojištění z 90. a 00. let,
- vydírání „zůstaň, nebo zapomeň na své peníze“.
A to je u produktu, který má budovat důvěru ve spoření na stáří, přinejmenším… nešťastné.
Kdo by měl říct „dost“ jako první?
Paradoxně by změna nemusela přijít ani shora od politiků. První by ji – kvůli vlastní reputaci – měla navrhnout sama Asociace penzijních společností ČR.
Žádné podmínky pro výplatu odbytného by neměly existovat. Ani v čistě komerčních investičních produktech bez státní podpory nejsou dnes běžné ani fixní poplatky za odchod, natož 100 % poplatek z hodnoty naspořených peněz.
Svobodné rozhodnutí odejít nemá být trestáno drastickou ztrátou vlastních peněz, nejvýše přiměřeným fixním poplatkem v jasně uvedeném v ceníku poplatků.
Eligotovo shrnutí
Doplňkové penzijní spoření má klientům pomáhat být bohatší. A to v každém okamžiku. Dvouleté „nulové odbytné“ je přesně ta část, která nedává smysl – ani ekonomicky, ani reputačně, ani lidsky.
Začnou se penzijní společnosti chovat férově a přestanou nesmyslnou podmínku zákona uplatňovat? Podají samy návrh na změnu zákona? A co poslanci – přečtou si celý zákon o DPS a vyškrtají všechna zastaralá ustanovení, která jsou namířena proti klientům a v běžných investičních produktech jsou nemyslitelná?
Mnoho otázek a zatím žádné odpovědi.
Zdroje aneb když chceš vědět víc
- Zákon o DPS a odbytné v § 25
