„Neapolský podvod“ dorazil do Česka. Zdraží nám povinné ručení?

Poláci už pro tento fenomén mají vlastní názvy. Mírnější proceder włoski, tedy „italská praktika“. A ten méně diplomatický zní przekręt neapolski – „neapolský podvod“.

Důvod je prostý: peníze.

Povinné ručení je v Neapoli drahé. Opravdu drahé. Italský dohled IVASS dlouhodobě ukazuje obrovské regionální rozdíly a právě Neapol patří na úplný vrchol. Například u jednostopých vozidel činilo na konci roku 2024 průměrné pojistné v Neapoli kolem 555 eur, zatímco v nejlevnějších italských provinciích kolem 180 eur. U některých řidičů mohou být částky ještě výrazně vyšší.

A tak vznikl geniálně jednoduchý plán: když je drahé italské povinné ručení, uděláme z italského auta polské.

Princip původní polské verze je až překvapivě jednoduchý.

Majitel nechá auto nebo skútr odhlásit z italského registru. Vozidlo formálně získá polská společnost, která ho přihlásí v Polsku a uzavře tam povinné ručení. A pak přijde poslední krok: polská firma pronajme vozidlo zpátky člověku, který na něm předtím jezdil v Neapoli.

Takže se změní vlastník v papírech, registrační značka a pojišťovna. Jedna věc ale zůstává stejná: člověk i vozidlo jsou pořád v Neapoli.

V některých případech byla celá operace opravdu téměř čistě papírová. Když italská finanční policie v roce 2024 zabavila u Neapole zásilku z Polska, našla v ní více než 20 polských registračních značek spolu s doklady k vozidlům. Podle pozdějších rekonstrukcí některá z těchto vozidel Polsko vůbec nenavštívila.

Pro italského uživatele má takový model několik příjemných vedlejších efektů. Především může získat výrazně levnější povinné ručení. Navíc se vyhne italskému bollo auto, tedy dani spojené s vlastnictvím vozidla registrovaného v Itálii. ACI výslovně uvádí, že u vozidla registrovaného v zahraničí se italské bollo neplatí, dokud není vozidlo znovu přihlášeno v Itálii.

A pak jsou tu pokuty. Jejich přeshraniční vymáhání je podstatně komplikovanější, zvlášť pokud je formálním vlastníkem zahraniční společnost. Neapolská policie v roce 2026 upozorňovala na desítky tisíc nezaplacených či obtížně vymahatelných přestupků spojených s vozidly se zahraničními značkami.

Levnější pojistka, žádné italské bollo a pokuta má před sebou zahraničního majitele.

Začíná být jasné, proč je o službu zájem.

Od 21. března 2022 platí článek 93-bis italského silničního zákona. Pokud člověk žijící v Itálii vlastní vozidlo registrované v zahraničí, musí ho do tří měsíců od získání italského bydliště přihlásit v Itálii.

Jestliže ale majitel vozidla a jeho italský uživatel nejsou stejnou osobou, zahraniční značka možná je. Řidič musí mít dokument, který vysvětluje, proč vozidlo používá a na jak dlouho. A pokud jej používá déle než 30 dní za rok, musí být jeho užívání zapsáno do italského registru zahraničních vozidel REVE. Mezi přípustné tituly patří právě nájem, leasing nebo výpůjčka.

A právě proto je mezi původním majitelem a jeho vlastním autem najednou půjčovna.

Na papíře už totiž Neapolitán nejezdí svým polským autem. Jezdí na dlouhodobě pronajatém autě polské společnosti.

Samotný zahraniční pronájem přitom není automaticky podvod ani protiprávní jednání. Problém začíná tam, kde jsou fingované technické kontroly, nepravdivé údaje při registraci či pojištění nebo vozidlo nakonec vůbec nemá platné povinné ručení. Právě proto je výraz „neapolský podvod“ spíš jméno celého fenoménu než právní kvalifikace každého jednotlivého případu.

Dlouho mohl celý systém vypadat jako chytrá přeshraniční optimalizace.

Pak začaly chodit škody.

Podle údajů ACI citovaných italskými médii je dnes v Itálii evidováno přes 68 tisíc vozidel s polskou registrační značkou, z toho přibližně 38 tisíc aut a 29 tisíc motocyklů. Obrovská část je koncentrovaná právě kolem Neapole. Jen během roku 2025 bylo v provincii Neapol do registru REVE zapsáno 14 066 zahraničních vozidel, prakticky převážně polských.

A to už není několik vykutálených řidičů.

To je pojistný kmen.

Jenže pojistný kmen naceněný jako Polsko, který ve skutečnosti celý rok kličkuje provozem v Kampánii.

Polská kancelář pojistitelů PBUK uvádí, že v roce 2025 způsobili řidiči vozidel s polskými značkami v Itálii přes 11 tisíc zahraničních škod. Ještě větší problém představují vozidla bez platného povinného ručení. Počet škod způsobených v zahraničí nepojištěnými vozidly s polskou registrací se mezi roky 2024 a 2025 více než zdvojnásobil z 1 574 na 3 188 případů. PBUK za ně v roce 2025 vyplatilo 41,7 milionu zlotých.

A Itálie je hlavním důvodem tohoto růstu.

Mezi lety 2021 a 2025 vzrostl podle PBUK počet jím hrazených italských škod téměř sedmnáctkrát a objem plateb téměř desetkrát. Italské škody už tvoří 44 % výdajů PBUK na případy způsobené nepojištěnými vozidly v zahraničí.

A tady se dostáváme k jádru celého příběhu.

Povinné ručení není kouzelný měšec peněz pojišťovny. Škody jedné skupiny klientů se dříve nebo později musí objevit v cenách.

Polská asociace pojišťoven už otevřeně upozornila, že „italská praktika“ dopadá na poctivé polské klienty. Pro pojišťovnu je zásadní rozdíl, zda pojišťuje vozidlo, které skutečně jezdí v Polsku, nebo skútr, který má polské značky pouze v technickém průkazu a celý rok tráví v Neapoli.

Pojišťovna cenu stanoví podle očekávaného rizika.

Když jí prodáš polské riziko a dodáš neapolské škody, matematika se časem ozve.

A účet dostanou i ti, kteří s Neapolí nemají vůbec nic společného.

Poláci proto začali systém utahovat. Jedním z problémů byly technické prohlídky vozidel, která podle dokumentů kontrolou v Polsku prošla, přestože fyzicky zůstávala v Itálii.

PBUK už v červnu 2026 veřejně požadovalo zpřísnění systému a povinné fotografování vozidla během technické prohlídky. Cíl je jednoduchý: když tvrdíš, že skútr stojí na polské STK, bylo by fajn, kdyby tam skutečně stál.

Jenže finanční inovace mají jednu zajímavou vlastnost. Když zavřeš jedny dveře, někdo začne hledat druhé.

A v Neapoli se vedle polských značek začínají častěji objevovat registrační značky bulharské a české.

Střih.

Jsme v Česku.

Polský model měl jednu elegantní vlastnost: v problematických případech se podařilo vozidlo přihlásit, aniž by Itálii vůbec opustilo.

V Česku je cesta o něco komplikovanější.

Ministerstvo dopravy při zápisu ojetého vozidla dovezeného z jiného členského státu EU požaduje mimo jiné doklad o technické prohlídce a evidenční kontrolu vozidla. Právě evidenční kontrola vytváří další fyzickou překážku proti čistě „papírovému“ přihlášení vozidla.

Problém?

Když na jednom skútru vyděláš dost, můžeš ho do Česka přivézt.

A když jich vezeš celý náklaďák najednou, logistika začíná vycházet ještě lépe.

Zajímavým příkladem české stopy je společnost PROCARPATIA s.r.o.

Firma vznikla v únoru 2025, sídlí v Českém Těšíně a podle českých veřejných rejstříků podniká ve velkoobchodu a maloobchodu.

Její vlastní italský web je ovšem mnohem zajímavější. Ještě na konci srpna 2026 byl ve vyhledávačích indexován italský web procarpatia.com, který pod značkou PROCARPATIA nabízel v provincii Neapol pronájem skútrů SH 125 a SH 350. Dnes už je web nedostupný. Proč asi?

Na veřejném facebookovém profilu Gesteoit spojeném s touto aktivitou jsou zároveň zveřejňovány fotografie hromadných převozů skútrů do Česka a jejich následného provozu či nabídky v oblasti Neapole.

A tady je důležitá brzda. Samotná existence české společnosti, českých registračních značek a půjčovny skútrů v Itálii není důkazem podvodu ani porušení zákona. Česká firma samozřejmě může legálně vlastnit vozidla a pronajímat je v Itálii.

Pro české pojišťovny ale vzniká úplně jiná otázka:

Věděly při sjednání povinného ručení, že vozidlo nebude běžně provozováno v Česku, ale prakticky nepřetržitě v Neapoli?

Protože právě to mění všechno.

Představ si dva stejné skútry.

První patří člověku z Olomouce. Jezdí s ním do práce, o víkendu na výlet a jednou za dva roky se podívá do Rakouska.

Druhý má také českou registrační značku a české povinné ručení. Jenže od ledna do prosince krouží po Neapoli.

V databázi vozidel mohou vypadat podobně.

Z pohledu rizika jsou to ale dva úplně jiné světy.

A pokud pojišťovna druhý skútr nacení stejně jako první, nezískal majitel zázračně levnější riziko. Jen jeho skutečnou cenu přesunul na někoho jiného.

Na ostatní klienty.

Podle informací, které má Eligot z českého pojistného trhu k dispozici, už některé pojišťovny zaznamenaly velmi neobvyklé série nových smluv: velké množství vozidel na jediného vlastníka, podobné typy skútrů a registrace soustředěné na stejná místa.

A začaly reagovat.

Podezřelé nové smlouvy ukončují nebo další podobné obchody odmítají přijímat. Pokud jedna pojišťovna dveře zavře, provozovatelé se samozřejmě mohou pokusit stejná vozidla pojistit jinde.

Je to klasická hra na kočku a myš.

Jen tentokrát se hraje mezi Neapolí a českými pojišťovnami.

Protože pojistná matematika neřeší národnost. Řeší škody.

Pokud se do českého pojistného kmene ve větším množství dostanou vozidla s českými registračními značkami, která ale ve skutečnosti představují úplně jiné riziko, začne se to dříve či později propisovat do výsledků pojišťoven.

A pak jsou jen dvě možnosti.

Buď pojišťovny taková vozidla včas rozpoznají a nacení nebo odmítnou podle jejich skutečného způsobu používání.

Nebo jejich vyšší škodovost postupně zaplatí ostatní.

Polsko nám právě předvádí, jak vypadá druhá možnost.

Celý příběh má vlastně jeden překvapivě pozitivní závěr.

Jestli se někomu vyplatí naložit skútry na kamion, odvézt je přes půl Evropy do Česka, registrovat je zde, pojistit je a zase je vrátit do okolí Neapole, je to docela působivý důkaz jedné věci:

české povinné ručení je pořád levné.

A byla by škoda si ho zdražit dovozem cizího rizika.

V tomto případě proto pojišťovny nestojí proti českým řidičům. Právě naopak. Když se snaží odhalit vozidla, která mají českou registrační značku pouze formálně, chrání své skutečné české klienty před tím, aby platili škody vznikající tisíc kilometrů daleko.

České povinné ručení samozřejmě má platit i v zahraničí. Od toho máme jednotný evropský systém. Český řidič může ráno vyjet z Ostravy, večer být ve Vídni a za týden klidně v Neapoli.

To je cestování.

Ale skútr, který má od prvního dne své garážové stání pod Vesuvem a Českou republiku zná hlavně ze své registrační značky, je něco jiného.

Zelená karta má být pasem pro cestování. Ne nástrojem pro stěhování drahého rizika do levnější země.

Zdroje a když chceš vědět víc