Penzijko v poločase 2026: fondy vydělaly, ale skončily pod čarou

Ale Eligot si položil nepříjemnější otázku.

Neptal se jen: „Kolik fond vydělal?“
Zeptal se: „Vydělal dost?“

Protože u dlouhodobého investování nestačí, že číslo svítí zeleně. Důležité je, jestli fond dokázal držet krok s trhem. A právě proto Eligot jako první srozumitelně porovnal výnosy akciových účastnických fondů s pořádným benchmarkem: indexem MSCI ACWI přepočteným do korun.

A najednou je vidět víc než jen tabulka výnosů.

Je vidět, kdo opravdu běžel rychle. A kdo jen doběhl do cíle, protože celý trh měl vítr v zádech.

Eligot rozdělil účastnické fondy do pěti jednoduchých kategorií: peněžní, konzervativní, dluhopisové, smíšené a akciové. Není to vědecká raketa. Je to prostě způsob, jak se v penzijku konečně vyznat bez mapy, buzoly a doktorského titulu z fondové terminologie.

Za první pololetí 2026 dopadly průměrné výnosy takto:

Na první pohled tedy platí jednoduché pravidlo: čím více akcií, tím vyšší výnos. Přesně tak by to v růstovém období mělo být.

Konzervativní fondy se držely kolem dvou procent. Nejlepší z nich byla Rentea Konzervativní s výnosem 2,3 %. Dluhopisové fondy dopadly podobně, v průměru přidaly 2,0 %. Nejlépe z nich vyšel Etický fond České spořitelny s výnosem 3,2 %.

Smíšené fondy už byly výrazně zajímavější. Průměrně vydělaly 6,4 %. Nejlépe dopadl Vyvážený fond České spořitelny se zhodnocením 7,3 %, těsně za ním ČSOB Vyvážený se 7,0 % a KB Vyvážený s 6,9 %.

A pak jsou tu akciové fondy. Ty jsou pro dlouhodobé investování nejdůležitější, protože právě ony mají šanci porazit inflaci a opravdu budovat majetek na stáří.

Průměrný akciový účastnický fond vydělal za první pololetí 2026 10,1 %. To zní hezky. Jenže teď přichází otázka, před kterou se fondové marketingové letáky obvykle schovávají pod stůl.

Když akciový fond vydělá 10 %, vypadá to skvěle. Jenže pokud světový akciový trh ve stejnou dobu vydělal 15 %, není to vítězství. Je to zaostání.

Proto se akciové fondy nemají hodnotit jen absolutně, tedy podle toho, jestli skončily v plusu nebo v minusu. Mají se hodnotit relativně. Proti trhu.

Když celý trh roste, fondy rostou s ním. To není kouzlo. To je gravitace akciového trhu obrácená nahoru.

Správná otázka tedy zní:

Přidal fond klientům hodnotu navíc, nebo jen draze kopíroval trh?

Eligot proto vytáhl MSCI ACWI. To je široký světový akciový index zahrnující vyspělé i rozvíjející se trhy. Jinými slovy: rozumný metr pro globální akciové investování.

Protože české penzijní fondy vykazují výnosy v korunách, Eligot nepoužil dolarový výnos indexu. Přepočetl MSCI ACWI do korun přes kurz USD/CZK. Výsledek: MSCI ACWI (net) v korunách za první pololetí 2026 vydělal 14,8 %.

A teď konečně víme, s čím fondy porovnávat.

Ne s pocitem.
Ne s reklamou.
Ne s větou „fond dosáhl kladného zhodnocení“.
Ale s trhem.

Výsledek je nepříjemně jednoduchý.

Žádný z akciových účastnických fondů v prvním pololetí 2026 benchmark MSCI ACWI v CZK nepřekonal. Žádný červený sloupec nevyšplhal nad modrou čáru.

Nejblíže benchmarku byl NN Růstový fond, který vydělal 13,3 %. Za indexem zaostal o 1,5 procentního bodu. Dobře dopadly také Generali Dynamický a Conseq Globální akciový.

Na opačném konci tabulky skončily fondy s výnosem 6 až 8 %.

A tady je důležitá věc: to neznamená, že fondy „selhaly“. Půl roku je krátká doba. Akciové trhy se nehrají na pololetní vysvědčení, ale na dlouhé roky a dekády.

Jenže když fond vybírá vysoké poplatky a zároveň nepřekoná jednoduchý světový index, klient má právo se ptát:

Za co přesně platím?

Tady začíná být příběh opravdu zajímavý.

Dnes si dynamické účastnické fondy účtují vysoké poplatky: 1 % ročně z objemu majetku a k tomu výkonnostní poplatek, u všech akciových fondů 15 % ze zhodnocení.

Ministerstvo financí ČR v návrhu „Lepší penzijko“ počítá se zrušením výkonnostního poplatku u transformovaných, konzervativních, smíšených i dynamických fondů a se zastropováním poplatku za správu na 0,5 % ročně. Výjimkou mají být alternativní fondy.

Eligot proto udělal jednoduchý dopočet: co by se stalo, kdyby už v prvním pololetí 2026 platily nižší poplatky? Tedy správa pouze 0,5 % z objemu a žádný poplatek 15 % ze zisku.

Výsledek je zásadní. Některé fondy by se už nad benchmark dostaly.

Tři fondy by se podle tohoto přepočtu dostaly nad MSCI ACWI v CZK: NN Růstový, Generali Dynamický a Conseq Globální akciový.

A to je hodně důležité zjištění.

Fondy totiž nemusí být nutně špatné. Často je problém v tom, že investorům z výnosu příliš ukrajují poplatky. A nejhorší je výkonnostní poplatek. Ten zní nevinně. Skoro sympaticky. Fond vydělá, správce dostane odměnu.

Jenže v praxi to znamená, že když se trhu daří, klient odevzdá kus výnosu správci. A když se trhu nedaří, ztrátu nese klient.

To je kouzelný byznys. Jen ne vždy kouzelný pro klienta.

Poplatek 15 % ze zisku je u dlouhodobého investování mimořádně bolestivý.

U investování totiž velká část dlouhodobého úspěchu vzniká díky složenému úročení. Výnos vydělává další výnos. Peníze se nabalují jako sněhová koule.

Jenže když někdo každý dobrý rok z té koule odsekne kus, dlouhodobý dopad je obrovský. Nejde jen o poplatek v jednom roce. Jde o výnos, který už nikdy nebude vydělávat další výnosy.

Proto Eligot nemá problém s tím, že správce fondu má dostat zaplaceno. Má problém s tím, když poplatky dlouhodobě ukusují příliš velkou část výsledku.

A u penzijních fondů je to ještě citlivější. Nejde o krátkodobé spekulace. Jde o peníze na stáří. Tam má každá desetina procenta ročně význam. A každé procento navíc může během desítek let znamenat rozdíl v řádu desítek až stovek tisíc korun.

Konečně někdo položil penzijním fondům jednoduchou otázku:

Porazily jste trh?

Za první pololetí 2026 zní odpověď: ne.

Akciové účastnické fondy sice vydělaly, ale benchmark MSCI ACWI v korunách nepřekonaly. To není šok. Aktivní fondy dlouhodobě často zaostávají za pasivními indexy. Právě proto má nízkonákladové pasivní investování tak silnou pozici po celém světě.

U penzijních fondů by proto měl být cíl jasný: investovat jednoduše, široce, nízkonákladově a dlouhodobě.

DPS má být produkt, který klientovi pomůže spořit na stáří. Ne produkt, který mu zbytečně sebere velkou část výnosu cestou.

Jestli má penzijko dávat smysl, musí být levnější. Hlavně musí zmizet výkonnostní poplatek, který bere klientům peníze právě ve chvíli, kdy se konečně daří.

Protože dobré penzijko nemá být kasino pro správce.
Má to být stroj na dlouhodobé bohatnutí klienta.

A ten stroj musí mít jednu zásadní vlastnost: nesmí zbytečně drhnout na poplatcích.