Portu dává penzijku poplatkovou lekci: DIP za 0,3 % ukazuje, že to jde

A dokonce i po přičtení nákladů ETF se jeho nejdynamičtější portfolio dostane těsně pod půl procenta. Náhoda? Pro penzijní společnosti spíš hodně nepříjemný timing.

Poplatkové války bývají ve světě investic nudné. Někdo zlevní o pět setin procentního bodu, vydá tiskovou zprávu a většina investorů si toho ani nevšimne.

Tentokrát je to zajímavější.

Portu oznámilo, že od 1. září 2026 sníží poplatek za správu portfolií v režimu DIP z 0,5 % na 0,3 % ročně. Tedy o 40 %. Jde o Portfolio od Portu i Portfolio podle vás. Portu k tomu neúčtuje vstupní, výstupní ani výkonnostní poplatek.

Samo o sobě by to byla pěkná zpráva pro klienty Portu. Jenže ve stejnou dobu probíhá mnohem větší poplatková bitva kolem doplňkového penzijního spoření.

A Portu do ní právě nechtěně hodilo docela velký granát 💣

U běžných účastnických fondů DPS, tedy například vyvážených a dynamických, může dnes penzijní společnost účtovat za obhospodařování až 1 % ročně z majetku.

A tím to nekončí. K tomu může dostat ještě až 15 % ze zhodnocení. Nejde úplně o 15 % z každého kladného ročního výnosu – zákon používá princip předchozího maxima hodnoty penzijní jednotky, tedy obdobu „high-water mark“. Přesto je to další významná vrstva odměny.

Teď má přijít docela radikální řez.

Vláda 24. srpna 2026 schválila návrh novely, který má od ledna 2027 u standardních účastnických fondů snížit maximální úplatu za správu na 0,5 % ročně a výkonnostní poplatek úplně zrušit. Návrh nyní míří do Poslanecké sněmovny, takže zatím nejde o definitivně platný zákon.

Pro úplnost: zvláštní režim mají alternativní účastnické fondy. U nich návrh ponechává výrazně vyšší limity 2,5 % za správu a 25 % ze zhodnocení.

Porovnání poplatků Portu, starého a nového penzijního spoření může vypadat třeba takto.

Na první pohled tedy Portu 0,3 %, nové penzijko 0,5 %. Hotovo, Portu je o dvě pětiny levnější.

Jenže tak jednoduché to není.

Tady je potřeba zabrzdit, protože jinak bychom porovnávali trochu jiné věci.

Poplatek Portu 0,3 % je poplatek samotné platformě. ETF uvnitř portfolia mají vlastní průběžné náklady vyjádřené ukazatelem TER. Ty se investorovi nestrhávají jako samostatná položka z účtu, ale snižují hodnotu fondu. Přesto jsou to skutečné náklady investice. Portu samo na tuto skutečnost upozorňuje.

U DPS je konstrukce jiná. Už současný § 60 zákona říká, že náklady na nákup, prodej a držení podílových listů či obdobných investičních nástrojů snižují prostor pro úplatu penzijní společnosti. Do nákladů držení se přitom započítává i poměrná část nákladovosti podkladových fondů. Jinými slovy: penzijní společnost si nemůže k zákonnému procentu prostě přihodit TER ETF navrch.

To je mimochodem jeden z bodů, který penzijní společnosti na nové úpravě kritizují. Chtěly by některé náklady třetích stran účtovat odděleně, místo aby je musely financovat ze svého půlprocentního limitu.

Takže férové srovnání musí k 0,3 % Portu TER přičíst.

A tady začíná být situace opravdu zajímavá.

Vezměme nejdynamičtější Portfolio 10, tedy portfolio s téměř stoprocentním podílem akcií.

Podle výpočtu Sporoindexu činilo k 1. lednu 2026 vážené TER ETF použitých v tomto portfoliu přibližně 0,188 % ročně. Složení portfolia i nákladovost jednotlivých ETF se samozřejmě mohou časem měnit, takže jde o orientační výpočet založený na tehdejší skladbě.

Po zářijovém zlevnění tedy dostáváme:

0,300 % Portu + 0,188 % ETF = 0,488 % ročně

A to je docela půvabné číslo.

Protože navrhovaný maximální poplatek běžného účastnického fondu DPS je 0,500 %.

Portu tedy po započtení TER nevychází o desítky procent levněji. Vychází levněji jen o 0,012 procentního bodu. U milionu korun je to rozdíl zhruba 120 Kč ročně.

Jenže právě v tom je pointa.

Portu se dostalo pod hranici, o které penzijní společnosti tvrdí, že je pro jejich podnikání příliš nízká.

Asociace penzijních společností se proti připravovanému snížení poplatků ozvala poměrně hlasitě.

A ano, studii, na kterou se odvolává, skutečně zpracovala EY. Důležitý detail ovšem je, že si ji nechala zpracovat samotná Asociace penzijních společností.

Podle analýzy vycházely průměrné náklady českého penzijního sektoru za období 2016 až 2025 na 0,82 % majetku ročně. U starých transformovaných fondů EY uváděla 0,72 %, zatímco u nového DPS dokonce 1,53 %. Asociace z toho vyvozuje, že poplatek 0,5 % je pod ekonomicky udržitelnou úrovní; její prezident Radek Moc označoval 0,82 % za úroveň odpovídající skutečným nákladům sektoru.

Tohle není argument, který by bylo fér jen mávnout rukou ze stolu.

Penzijní společnost není Portu. Má jiné regulatorní povinnosti, spravuje státní příspěvky, vede specifickou evidenci účastníků, obsluhuje převody, výplaty penzí a stará se o distribuční síť. Struktura nákladů obou produktů není totožná.

Jenže studie EY zároveň ukazuje především kolik stojí současný model fungování penzijních společností.

To ještě není totéž jako důkaz, že dlouhodobé investování pro klienta nelze dělat levněji.

A právě tady přichází Portu.

DIP existuje teprve od roku 2024. Portu má podle aktuálních údajů kolem 50 tisíc klientů DIP.

České DPS mělo na konci června 2026 naproti tomu 2,297 milionu účastníků a 368,4 miliardy korun majetku. A to pouze v účastnických fondech, bez starých transformovaných fondů.

Na jednu z devíti penzijních společností tak v průměru připadá zhruba:

255 tisíc klientů DPS a 41 miliard korun majetku.

Průměrná penzijní společnost tedy obsluhuje přibližně pětkrát více účastníků DPS, než kolik má Portu klientů DIP. Osm z devíti penzijních společností má v DPS více než 50 tisíc účastníků.

A tady začíná být obhajoba vysokých nákladů složitější.

Jedním z nejsilnějších argumentů velkých finančních institucí totiž vždy byly úspory z rozsahu. Čím více klientů a majetku spravujete, tím lépe dokážete fixní náklady rozpustit.

Portu je proti penzijnímu systému v DIP pořád nováček. Přesto říká: automatizované investiční portfolio vám budeme spravovat za 0,3 % a podkladová ETF přidají přibližně další dvě desetiny.

To samozřejmě nedokazuje, že každá penzijní společnost zvládne všechny své zákonné povinnosti za 0,5 %.

Dokazuje to ale něco jiného:

Dlouhodobé diverzifikované investování pro desítky tisíc drobných klientů lze provozovat s celkovou průběžnou nákladovostí kolem půl procenta.

A od této chvíle bude každé další „za 0,5 % to prostě nejde“ potřebovat mnohem podrobnější vysvětlení.

Které konkrétní povinnosti DPS jsou tak drahé? Kolik stojí? Proč je nelze automatizovat? Proč je nedokáže větší klientská základna rozpustit?

Bez těchto odpovědí začne další stěžování na nízký limit působit méně jako ekonomický argument a více jako fňukání nad tím, že se má změnit dosavadní obchodní model.

Tuhle otázku už bude těžké okecat.

Dosud mohly penzijní společnosti říkat: Stát chce snížit poplatky na úroveň, za kterou se tento produkt nedá provozovat.

Od září bude vedle nich stát poskytovatel s desítkami tisíc klientů DIP a říkat:

Správa portfolia 0,3 %. ETF přibližně 0,2 %. Dohromady jsme kolem 0,5 %.

Ano, DPS je složitější produkt. Ano, penzijní společnosti mají jiné povinnosti. Ano, srovnání není jedna ku jedné.

Ale zároveň mají desetiletou historii, miliony klientů, stovky miliard korun a mnohem větší úspory z rozsahu.

Proto je nová cena Portu pro penzijní společnosti mnohem nepříjemnější než jakákoli tabulka ministerstva.

Portu totiž neudělalo další teoretickou analýzu, kolik by investování mohlo stát. Prostě za tu cenu začne investování nabízet.

A to bývá v poplatkové debatě docela přesvědčivý argument.