Slovenské kladivo na předplacené poplatky u investic

V roce 2024 začaly na slovenskou Národní banku přicházet stížnosti lidí, kteří i po dvou letech investování měli na účtu velké nic. I když cena akcií nebo fondů rostla, investoři nevydělali. Kde se stala chyba?

Problémem byly a jsou poplatky. Jsou tak vysoké, že i po roce či dvou „sežraly“ většinu investovaných peněz. Jedná se o tzv. předplacené poplatky. Pojď se s Eligotem podívat na tuto nebezpečnou past nastraženou na netušící klienty.

Představ si, že chceš investovat pravidelně třeba 30 let – každý měsíc 2 000 Kč. Poplatek je 3 % z investice, tedy každý měsíc máš zaplatit 60 Kč a zbylých 1940 Kč se ti investuje.

A teď to přijde: společnost řekne – místo abys platil 60 Kč každý měsíc, zaplatíš vše najednou. A přidá k tomu pár falešných důvodů, proč se to údajně vyplatí. Někteří lidé společnosti uvěří a nejsou si vědomi, jakou pitomost podepisují. Jasně, část viny je i na nich. Nikdy nepodepisuj nesrozumitelné a nevýhodné smlouvy. A smlouva s předplaceným poplatkem je vždy nevýhodná.

Místo poplatku 60 Kč měsíčně společnost vypočte poplatek za celou dobu trvání 60×12×30 = 21 600 Kč. Dokud není tento vysoký poplatek celý uhrazen, používají se všechny zaslané peníze klientů na jeho úhradu. Takže až po téměř jednom roce se začne konečně investovat. Pozdě, moc pozdě. A když chceš skončit, společnost ti, z již zaplaceného poplatku, nevrátí ani korunu. Tedy na Slovensku ani euro.

Národní banka Slovenska nemůže zakázat předplacené poplatky. Stejně jako v Česku vykonává NBS roli dozorce, ne zákonodárce. Agresivní předplacené poplatky mohou zakázat pouze poslanci, v Česku tedy lidé sedící v parlamentu. Ti ale problém předplacených poplatků neřeší a nejspíš ani v tomto volebním období řešit nebudou.

Národní banka ale chytře využila a vyložila ty části zákona, které mluví o tom, že finanční služby mají být nabízeny s „odbornou péčí o klienta“. A pozná to i žák základní školy – předplacený poplatek je všechno, jen ne skutečná ‚péče‘ o zákazníka.

Banka vyvodila z již platných zákonů, že je třeba se držet 3 principů:

Finanční agent má podle NBS dvě možnosti, jak přistoupit k poplatkům. Buď klientům jednorázově poskytne investiční poradenství a jasně přitom uvede, že toto poradenství má svou cenu – například stovky eur.

Nebo se s klientem dohodne, že mu bude poskytovat průběžnou péči po dohodnuté období a každý rok s ním bude přehodnocovat jeho potřeby a vhodnost investice. V takovém případě však NBS očekává, že při předčasném ukončení spolupráce se klientovi vrátí poměrná část poplatku, který předem uhradil, za období, kdy mu služba nebyla poskytnuta.

Jednorázová platba je podobná jako když platíš například notáři, kadeřnici, instalatérovi atd. za provedenou službu, v tomto případě platíš za finanční poradenství. NBS očekává, že vzniknou ceníky služeb za jednorázové finanční poradenství a že si lidé i podle nich budou moci vybrat svého finančního agenta.

Druhá varianta „průběžná péče“ znamená, že pokud klient v nějakém okamžiku prohlásí, že tento produkt mu již nevyhovuje, má právo na vrácení nevyčerpané části předplaceného poplatku.

A samozřejmě existuje i třetí, v Evropě běžná možnost: poplatek se platí průběžné, X % z každé platby nebo Y % z aktuální celkové hodnoty všech investic. Když to tak může fungovat v celé Evropě, určitě to bude fungovat i na Slovensku. Jde to totiž i bez předplacených poplatků.

Někteří Češi stále budou platit nesmyslné předplacené poplatky. Ty už ale podobnou chybu neuděláš – díky Eligotovi víš, že předplacené poplatky jsou hloupé, zlé a ošklivé.

Vlastně jednu výhodu mají. Když zjistíš, že jsou v nějakém produktu, máš hned jasno. Takový produkt není výhodný a už ho nemusíš dál zkoumat. Ať si ho koupí jen ti, co ho tak hloupě vymysleli.