Článek
Zkoušeli jste někdy najít definici významu slova samota? Já ano. Na webových stránkách, co mají odpověď na všechno. Myšleno s respektem, vděkem a úctou. Myšleno v lásce s láskou. A? .. A překvapila mě má reakce na obsah, který píše:
„Samota či izolace je objektivní stav jedince, který nemá dostatek kontaktů s jinými lidmi a uniká tak ze svého sociálního prostředí. Jedinec se může uchylovat do samoty z různých důvodů: dobrovolně (načerpat síly, přemýšlet bez vyrušování) pod tlakem vnějších sil, přesto však vlastním rozhodnutím (v důsledku obav).“
Zvýrazněný text, který se silně, rychle a zkratkovitě zapisuje do mé paměti. A tak poučena, že samota je objektivním stavem jedince, který nemá dostatek kontaktů s jinými lidmi a uniká tak ze svého sociálního prostředí, mi vytváří v mém zorném poli jasný zkratkovitý cíl. Samota – nikdy! Strach ze samoty a představa být bez kontaktů a co si o mě druzí pomyslí, když moji samotu berou tak, že se jich straním, mě přímo děsí. Ale není to jen současná reakce ze zvýrazněných slov, ale i uvědomění, že vlastně vždy jsem slýchávala, že je hrozné být nebo zůstat sám. Ale proč? Proč je nebo má být samota tak hrozná? Zkusili jste si někdy být v samotě se samotou? Ne? Tak to zkuste a uvidíte, že v samotě paradoxně nejste nikdy sami.
Já se kolikrát do vědomé samoty dostala. Někdy dobrovolně. Jindy méně dobrovolně. Oba stavy jsem ale nakonec ocenila. Protože ať dobrovolný, kdy jsem si samotu úmyslně vyhledala, nebo nedobrovolný, kdy jsem se do samoty dostala bez svého přání v ní a s ní být, se ukázaly naprosto skvělé. I když ne nutně vždy v místě a čase na první dobrou, ale v konečném důsledku Ano. Oba stavy mě formovaly na cestě životem. Při obou stavech jsem měla možnost komunikovat sama se sebou. Já vlastně v té samotě nebyla sama. Byla tam všímavost, bylo tam naslouchání, byly tam otázky i odpovědi, pokud měly přijít. Bylo tam Zastavení se. Bylo tam Uvědomění si reality. A přišlo i na Uvolnění. Ano. Oba, dobrovolný i nedobrovolný, stav v samotě mi přinesly v konečném důsledku klid a vnitřní rovnováhu. Oba stavy mě dokázaly formovat při mých dalších rozhodnutích. Oba stavy mi umožnily být sama se sebou a podívat se pravdě a realitě do očí. A to je k nezaplacení, a to i přesto, že ta samota v prvopočátku nebyla zcela dobrovolná. Že to znáte? Ano. Určitě to znáte! A je dobré si přínos samoty uvědomit. Je dobré tuto nádhernou podstatu samoty vnímat a docenit. Samota, v konečném důsledku umožňuje pochopit situaci, v níž jsme se ocitli. Umožňuje nám tu situaci uchopit a nastavit směr. Směr mnohdy diametrálně odlišný od toho původního. A to je úžasné! Neboť je to směr nastavený v místě a čase. Tedy ten nejlepší směr, který tu v danou chvíli pro nás je! Ano, směr obohacený o přijmutí situací, jimiž jsme si prošli, a při nich jsme byli či nemohli být sami sebou. A pokud nás někdo nebere takové, jací jsme, pak dřív či později se vytrácí z našeho zorného pole. A to zorné pole nám promítá právě samota ať dobrovolná či nedobrovolná. Vždy přichází v momentě, kdy přijít má. A pak, že ta samota není úžasná. Je a jak! Přijměte ji do svého života jako svoji souputnici a poděkujte ji pokaždé, když v ní a s ní můžete být. A pak teprve uvidíte, jak obrovský obzor vám odkryje. Uvidíte kolik možností smysluplné krásy je na světě, v němž můžete být a budete sami sebou.
A tak zamýšlím se nad tou definicí, kterou každý z nás vnímáme po svém. Usmívám se na ni a hraji si s těmi slovy, které obsahuje. V lásce s láskou ji pro svoji potřebu chápání přece jen maličko změním a vím, že teď je už mnohem více pochopitelná, uchopitelná a udávající směr i pro mě samotnou.
„Samota či izolace je objektivní stav jedince, který v daný moment, přesto nebo právě proto, že ne/má dostatek kontaktů s jinými lidmi a ne/uniká tak ze svého vnějšího sociálního prostředí, potřebuje být sám se sebou. Jedinec se může uchylovat do samoty z různých důvodů: dobrovolně (načerpat síly, přemýšlet bez vyrušování) či nedobrovolně pod tlakem vnějších sil, přesto však vlastním rozhodnutím nebo přičiněním. Samota je prostor pro nalezení odpovědí na stavy, které prožíváme, a umožňuje nalézt formu a způsob jejich řešení v místě a čase.“
A pak, že i samota nemůže být zdravá a krásná. Může. A taky je!
Krásný den, vaše iv
