Které smrtící viry nás skutečně v ČR ohrožují a máme se pokaždé bát?

Mnozí autoři článků v médiích používají v titulku frázi smrtící virus. Naposledy redaktorka Anastázie Podhůrská nazvala svůj článek o nemoci označované jako lenochodí horečka Smrtící virus pronikl do Evropy. Způsobuje šílenou bolest, napadá i mozek.

Nechci s paní redaktorkou nijak polemizovat. Virus údajně způsobil smrt člověka, nikoli neprávem si tedy vysloužil označení smrtící. Otázka ovšem je, jak časté jsou viry, které smrtící nejsou, tedy nemají na svědomí jediný vyhaslý lidský život, a zda se naopak častěji, ba dokonce běžně a denně, setkáváme s viry, které smrtící jsou.

Nejprve je potřeba definovat pojmy.

Smrtnost neboli letalita je demografický ukazatel udávající podíl zemřelých ze skupiny zasažené určitým jevem, například chorobou nebo dopravní nehodou.

Úmrtnost, též mortalita (z latiny), je demografický ukazatel, udávající podíl zemřelých z určité populace za určité časové období (typicky za rok).

Tento článek se tedy zabývá smrtností.

Nejvíce se lidé obávají nemocí, u nichž je smrtnost statisticky nejvyšší, dosahující ke 100 %. Jsou to nemoci, které málokdo přežije. Zde jsou na prvním místě například některé druhy encefalitid, vzteklina a krvácivá horečka ebola. Naštěstí pro nás je ČR již 20 let oficiálně zemí bez výskytu vztekliny a virus eboly potřebuje k přežití celoroční teplé počasí.

Následují nemoci jako je například tuberkulóza. Smrtnost neléčené tuberkulózy je více než 50 %, ale ani u léčené není nulová. Například v roce 2022 zemřelo v ČR na tuberkulózu 17 pacientů. Zejména otevřená tuberkulóza napadající tkáně je velmi nebezpečná a na léčbu nemusí vůbec reagovat. Navíc se šíří četné rezistentní kmeny, na něž běžná antibiotika rozhodně nestačí.

Dále jsou na vysokých příčkách smrtnosti například pravé neštovice (30 %), na které v minulém století zemřely doslova stamiliony lidí, zejména Indiánů, protože v sobě neměli protilátky vytvořené generacemi promořených. Celosvětově byly oficiálně vymýceny v roce 1980.

Velmi závažné onemocnění je meningitida. U některých invazivních druhů může být smrtnost až 20 %, tedy každý pátý pacient umírá. U některých osob je přítomna v nosohltanu a přesto nevyvolává žádné příznaky onemocnění a její nosiči jsou proti ní imunní. Mohou však toto onemocnění přenést na ostatní kapénkovou cestou a způsobit tak jejich smrt. Meningokok postihne u nás každý rok kolem šedesáti lidí, většinu z nich tvoří děti. V průměru deset z nemocných ročně zemře.

Co se týče zápalu plic - u pacientů, u nichž je nezbytná hospitalizace, může smrtnost dosáhnout až 10 % a u osob, u nichž je nutná intenzivní péče, pak 30–50 %. Zánět plic má ročně za příčinu kolem tří tisíc úmrtí, v souvislosti s jinými nemocemi však číslo dosahuje až 20 tisíc obětí ročně.

V tisku se také často objevuje strašák spalniček. Zde je smrtnost při špatných hygienických podmínkách a nedostupné lékařské péči 10 %, jinak pod 0,1 %. Od roku 1980 na ně u nás nikdo nezemřel, přestože proočkovanost stále klesá. Například ročník 2015 při kontrole proočkovanosti v roce 2018 byl dvěma dávkami očkován jen v 62,3 %, 8,7 % dětí nemělo ani jednu dávku.

Dále je to chronicky známá chřipka se smrtností 0,1 %. To není mnoho, ale s virem přijde do kontaktu většina populace. Na chřipku v ČR umírá v průměru 1 500 lidí ročně.

Podobně je na tom COVID-19. Nemoc způsobená tímto vysoce nakažlivým virem, může mít vážné zdravotní důsledky stejně jako chřipka, a i zde jsou rizika komplikací závislá na věku. Míra hospitalizace a úmrtí je u dětí menší než 0,1%, u starších lidí se zvyšuje na 10% nebo více. Druhé číslo se zřejmě týká zejména polymorbidních pacientů, obecně je udávaná smrtnost 2,2 %.

Na černý kašel u nás za posledních 10 let zemřelo přesně 10 osob, z toho 9 seniorů a jeden kojenec. Pro věkové kategorie mezi kojencem a stářím tato nemoc nebezpečná není, pokud není jedinec vyloženě imunodeficitní či jinak vážně nemocný.

Nelze opomenout nemoci, které zní jako banální, ale jejich smrtnost opět není nulová. Napadlo by nějakou maminku, že smrtící může být i tzv. pátá nemoc? Pátá nemoc může vzácně způsobit smrt plodu, případně mít závažný průběh u osob s oslabeným imunitním systémem, například při leukémii, onkologickém onemocnění, po orgánové transplantaci či při HIV infekci. Pro tyto osoby může být smrtelnou komplikací například jakékoli závažnější respirační onemocnění.

Je spravedlivé v souvislosti se smrtností virů zmínit také vakcíny. Stejně jako při nákaze může oslabený jedinec zemřít na některou z výše uvedených nemocí, může zemřít poočkování, a to na virovou zátěž přímo způsobenou vakcínou. Tento fenomén se vzhledem k povinnému očkovacímu kalendáři týká zejména novorozenců a malých dětí. Statistické údaje se mi na stránkách SÚKL dohledat nepodařilo - asi proto, že u nás má občan dle sdělení pana premiéra Fialy právo na korigované informace (= cenzurované, případně žádné), nicméně tato data jsou veřejně dostupná v odborných článcích globálních prestižních lékařských žurnálů a platforem, jako je například Elsevier (Holandsko) nebo NIH (US National Library of Medicine).

Existuje tedy nemoc, která smrtící není? Čínští vědci právě zjistili za pomoci AI, že na světě je 160 000 nových virů. Je potřeba se jich přehnaně bát? Při covidových lockdownech mělo mnoho lidí oslabenou imunitu strachem. Až do té míry, že infekci podlehli. Ale nelze žít soustavně ve strachu - život zkrátka není bezpečný a nejlepším lékem proti smrti a smrtícím virům je pozitivní a aktivní přístup k životu.

Pozitivním zakončením tohoto článku je, že žádný virus, ani středověký mor bez ohledu na absenci léčby, lidstvo nevymýtil.

Jestli se vám článek líbil, zaklikněte +sledovat pod mým jménem Eloise na začátku článku. Uděláte mi radost.