Finský voják přežil 2. světovou válku kvůli dávce pervitinu, která by vydala pro 30 mužů

Během 2. světové války odvrátilo Finsko sovětskou invazi a stalo se spojencem nacistického Německa. V březnu roku 1944 bylo území Laponska pokryto tlustou vrstvou sněhu a za nepřátelskou linií se ocitla finská lyžařská hlídka, která padla do léčky. Pod palbou prchali finští vojáci na lyžích do bezpečí, vedeni sedmadvacetiletým vojákem jménem Aimo Koivunen. Ten vytvářel pro ostatní vojáky stopu v hlubokém sněhu a brzy byl velmi unavený. Nakonec začal zaostávat za ostatními a jeho oddíl se mu ztrácel v dohledu. Pak si však vzpomněl na prášky pervitinu, které dostali od velitelů s tím, že jim rychle dodají energii a kterým se dosud bránil. Aimo nesl zásoby prášků pro celý jeho oddíl. Jelikož byl však ve stresu, v nastalém chaosu si místo jedné vzal rovnou celou hrst – třicet pilulek.

Efekt se dostavil do několika minut. Aimo pozřel smrtelnou dávku pervitinu a měl energie tolik, jako by měl každou chvíli explodovat. Okamžitě nabral tempo a nejenže doběhl svůj oddíl, ale následně ho předběhl. Ostatní vojáci si všimli, že Aimo není v pořádku a má halucinace, a tak mu raději odebrali munici. Sovětští pronásledovatelé mezitím vzdali pokusy o lapení Finů, jelikož s nimi nedokázali držet tempo. Aimo lyžoval jako smyslů zbavený dál a dál. Poté ztratil vědomí a když jej druhý den nabyl zpět, zjistil, že je úplně sám a zvládnul překonat neuvěřitelných 100 kilometrů. Stále mu v žilách proudilo neuvěřitelné množství pervitinu. Bloudil dál v teplotách kolem -15°C až -30°C, dezorientovaný a bez jídla. Díky pervitinu však neměl pár dní hlad, nebyla mu zima a byl stále plný energie. Ujel dalších několik desítek kilometrů, během kterých měl velmi živé halucinace. Ve svých memoárech vzpomínal na to, že během této šílené jízdy mluvil s přáteli z domova, spletl si hvězdu s chatou, nebo bojoval s rosomákem, ze kterého se vyklubal strom.

Aimo během své několikadenní jízdy narazil na několik sovětských jednotek, které nejspíš stále pronásledovaly jeho oddíl. Nejbizarnější situace nastala, když se Aimo vlivem halucinací vrhnul přímo sovětské jednotce v ústrety v domnění, že se jedná o jeho oddíl. Dokonce se ukázalo, že jde o ty samé vojáky, kteří je před pár dny vlákali do léčky. Aimo vjel na lyžích přímo mezi sověty tak suverénně, že si ho nejprve spletli s jedním ze svých. A tak mu jen posunuli boty, aby mu nepřekážely, a Aimo projel přímo skrz ně. Nakonec ho však poznali a Aimo jim musel utéct skrz zamrzlé bažiny a borové lesy. Stále byl na pervitinu tak rychlý, že sověti neměli šanci. Po útěku narazil na opuštěnou chatu, kde se chtěl ohřát. Jenže byl stále tak dezorientovaný, že si omylem zapálil oheň uprostřed chaty a ta začala hořet. Jako zázrakem se i ve svém stavu dokázal z chaty dostat dřív, než se hořící chata zřítila. Poté narazil na opuštěný nacistický tábor, ve kterém však byly nastražené pasti. Aimo šlápnul na nášlapnou minu, která mu udělala devastující poranění pravé nohy. Doklopýtal tedy ke srubu, ale jakmile otevřel dveře, čekal na něj další výbuch, který ho odmrštil devět metrů do nedalekého příkopu.

Těžce raněný Aimo v sobě našel ještě sílu, aby si udělal kolem sebe několik malých ohníčků a ulovil si holýma rukama sojku. Nakonec ho našla hlídka Finů, kteří ho však opustili s tím, že jich není dost na to, aby ho odnesli zpět. Aimo tak čekal na smrt, která se zdála nevyhnutelná. O to více byl překvapený, že se pro něj skutečně vrátila záchranná hlídka a odvezla ho do nedaleké polní nemocnice, kde ho dali zase dohromady. Aimo strávil na své šílené osamocené cestě dva týdny, během kterých se živil sněhem či pupeny borovice, takže jeho váha klesla na pouhých 42 kilogramů. Na lyžích překonal vzdálenost 400 kilometrů a srdce mu tlouklo rychlostí 200 úderů za minutu. Přes jeho neuvěřitelné zážitky a smrtelnou dávku pervitinu Aimo válku přežil, a dokonce později založil rodinu. Zemřel v 71 letech roku 1989.

Zdroje: Autorský článek, Ati, DailyMail