Japonská dívka prožila 44 dní v pekle, než byla zabita. Tresty útočníků byly směšné

Junko Furuta se narodila jako prostřední dítě 18. ledna roku 1971 ve městě Misato v prefektuře Saitama v Japonsku. Měla staršího a mladšího bratra, se kterými bydlela u svých rodičů. Byla nejen krásná, ale také velmi inteligentní a byla pilnou studentkou, která sbírala samé dobré známky, měla minimální absenci ve škole a před sebou měla slibnou budoucnost. Kromě toho také milovala zpěv a toužila se stát zpěvačkou. Nikdy nebyla konfliktní, nekouřila, nepila alkohol, drogám se obloukem vyhýbala a na všechny byla milá. Ke studiu ještě navíc chodila na brigádu do lokální továrny na lisování plastů a šetřila si peníze na maturitní výlet. Jako vzorná a milá dívka nebyla oblíbená pouze u učitelů, ale milovali jí i ostatní studenti.

Říká se, že zločin, který na ní její spolužáci spáchali, je v poválečné historii Japonska nejhorším případem kriminality mladistvých. Vše začalo večer 25. listopadu roku 1988 ve městě Misato. Tehdy se osmnáctiletý Hiroshi Miyano a jeho šestnáctiletý kamarád Shinji Minato procházeli městem, když spatřili jedoucí na kole svoji spolužačku Junko. Miyano, který měl mít vazby na samotnou Yakuzu, měl vmžiku vymyšlený plán, jak se dívky zmocnit. Svému mladšímu kamarádovi nařídil, aby dívku shodil z kola a utekl. Poté sám přišel dívce pomoct, aby si získal její důvěru. Nabídnul jí, že poslouží jako svědek události a doprovodí ji domů. Jenže místo toho dívku zavedl do nedalekého skladu, kde ji znásilnil pod hrozbou smrti. Následně ji odvlekl do hotelu, kde ji znásilnil znovu a poté zavolal svým přátelům, aby se jim pochlubil. Sedmnáctiletý Jō Ogura ho požádal, aby dívku nepouštěl, a dorazil se svými kumpány - stejně starým Yasushim Watanabem a Minatem. Společně už totiž jako parta v minulosti znásilnili jinou dívku, která je ze strachu nikdy na policii neudala. Miyano tedy dívku vzal z hotelu pryč a někdy kolem třetí hodiny ráno následujícího dne se se svými kumpány sešel v blízkém parku. Chlapci prohledali dívčiny věci a z jednoho ze sešitů se dozvěděli její adresu. Pak jí vyhrožovali, že zabijí celou její rodinu, pokud nepůjde s nimi a nebude dělat, co jí nakážou. Vyděšená Junko souhlasila, protože se bála jejich napojení na Yakuzu, kterou před dívkou opakovaně zmínili. Donutili ji předstírat, že je přítelkyně Minaty, a společně se ukryli do domu jeho rodičů. V předstírání přestali v okamžiku, kdy jim došlo, že Minatovi rodiče policii nezavolají, jelikož se báli vlastního syna s násilnickými sklony i napojení chlapců na Yakuzu. Junko nepomohli ani v okamžiku, kdy je prosila o pomoc. Dívku pak spolužáci několikrát donutili zavolat jejím rodičům s tím, že je u svého přítele a že ji nemají hledat.

To, co na Junko v následujících dnech čekalo, se nedá popsat jinak než čiré peklo. Proto pokud máte slabé žaludky, tento odstavec raději přeskočte. Celkem byla Junko v zajetí 44 dní, kdy se chlapci předháněli v horších nápadech, jak dívku mučit. Kopali a tloukli do ní, bili ji železnými tyčemi a golfovými holemi, nutili ji zavádět si do intimních tělesných otvorů různé předměty jako třeba nůžky, špejle, tyče, ale i zapálenou pyrotechniku, bradavky jí ucvakli štípacími kleštěmi, pálili ji na všech částech těla cigaretami, házeli jí činky na břicho, nutili ji konzumovat šváby nebo vlastní moč, zavěšovali ji ze stropu, pálili oční víčka a genitálie horkým voskem a další strašné věci. Kvůli mučení měla Junko tak zdevastovaný vnitřek těla, že si ani nemohla pořádně dojít na záchod. Byla znásilněna více než 400krát, kdy chlapci do domu zvali ke znásilnění další muže, kterých mělo být až sto.

Nejsmutnější je, že Junko mohla strašlivé mučení přežít, kdyby policie lépe prověřila oznámení, které dostala od rodičů jednoho chlapce, který zuboženou Junko zahlédl v Minatově domě, a podruhé od samotné Junko, které se podařilo policii v nestřeženém okamžiku kontaktovat. V prvním případě se policisté vydali do domu Minata, ale stačilo jim ujištění od jeho rodiny, že se v domě žádná dívka nenachází. V druhém případě trýznitelé Junko objevili dříve, než stačila policii vylíčit situaci. Když pak někdo od policie volal zpět, spokojil se s vysvětlením od Miyana, že předchozí telefonát byl pouze omyl. Junko pak za její pokus potrestali. Junko prosila mučitele, aby ji zabili, ale oni její zoufalé přání nevyslyšeli a dál ji mučili. Junko měla tělo plné podlitin, otevřených hnisajících ran a z její někdejší krásy už nebylo pod množstvím zranění vidět skoro nic, trýznitelé si tak našli jinou oběť – devatenáctiletou dívku, kterou znásilnili. Junko však odejít nenechali.

4. ledna roku 1989, tedy 14 dní před osmnáctými narozeninami Junko, s ní hrál Miyano hru Madžong. V této čínské hře, kterou obvykle hrají 4 hráči, je cílem vytvořit určitou kombinaci 14 herních kamenů z celkem 144, které obsahují různé páry, trojice či čtveřice. Junko i ve svém zuboženém stavu a na pokraji svých sil dokázala ve hře zvítězit, což Miyano nedokázal překousnout. Ve vzteku Junko polil hořlavinou a zapálil ji. Těžce popálenou ji pak chlapci znovu bili a kopali. Toto šílené utrpení trvalo celé dvě hodiny, než Junko v bolestech zemřela. Trýznitelé se pak báli dopadení za vraždu, a tak se rozhodli těla zbavit. Zabalili Junko do přikrývek, poté její tělo doslova nacpali do cestovní tašky a tu pak vložili do sudu a zalili cementem. Miyano měl strach, aby jej dívka nechodila strašit jako duch, a proto spolu s tělem do tašky zabalil i videokazetu s poslední epizodou seriálu Tonbo. Takto trapně se snažil napravit svůj ohavný čin, jelikož Junko se během zajetí svěřila, že ji velmi mrzí, že seriál nedokoukala.

Jen pár dní po smrti dívky byli Miyano a Ogura zatčeni za znásilnění devatenáctileté dívky. V březnu téhož roku pak byli každý zvlášť vyslýcháni v souvislosti s vraždou jiné ženy a jejího sedmiletého syna. Miyano si však myslel, že policisté mluví o Junko a že jim Ogura všechno vyzradil, a tak jim prozradil, kde najdou její tělo. Díky DNA nalezené uvnitř těla bylo možné identifikovat a zatknout také další pachatele. Kromě čtyř trýznitelů byli zatčeni i jiní muži alespoň za znásilnění, jelikož ublížení na zdraví s následkem smrti se podařilo prokázat jen u čtyř hlavních aktérů, kteří se ke svým činům doznali. Japonská policie chtěla kvůli ústavě a nezletilosti útočníků ututlat jejich skutečná jména, ale naštěstí je zveřejnil týdeník Shūkan Bunshun, který o pachatelích napsal, že to nejsou lidé a nezaslouží si lidská práva.

Kdo by si myslel, že za tento odporný a zvrácený čin byli násilníci potrestáni minimálně doživotím, bohužel by se mýlil. Kvůli nízkému věku útočníků bylo rozhodnuto o zcela směšných trestech, které umožnily násilníkům opustit vězení velmi brzy. Přitom kdyby byli útočníci v době spáchání zločinu na Junko o pár let starší, mohli by dostat doživotí nebo trest smrti. O popravě jsou přitom vězni informováni jen pouhých pár hodin dopředu, což vzbuzuje v mnohých hrůzu z nejistoty, který den bude ten poslední. Hiroshi Miyano, který byl vůdcem zvrácené skupiny, byl odsouzen k 20 letům trestu odnětí svobody. Zato Shinji Minato byl odsouzen k pouhým 5 až 9 rokům vězení, Jō Ogura k 5 až 10 rokům a Yasushi Watanabe k 5 až 7 rokům. Rodiče Jukuty tak museli žít se strašným vědomím toho, že lidé zodpovědní za smrt a utrpení jejich dcery budou jen za pár let opět vesele chodit světem a další lidé tak budou v ohrožení. A dle očekávání všichni, kromě Yasushiho, byli opakovaně odsouzeni za trestné činy i po svém propuštění. V červenci roku 2004 byl například Jō Ogura zatčen znovu, když surově napadl muže jménem Takatoshi Isono, o kterém si myslel, že má něco s jeho přítelkyní. Strávil tak dalších několik let ve vězení. Jeho matka pak zcela nepochopitelně poničila hrob nebohé Junky, kterou obviňovala z toho, že právě kvůli ní má její syn zničený život. Od roku 2009 je Ogura na svobodě. Minato stanul roku 2019 před soudem pro podezření z pokusu o vraždu, když měl podříznout hrdlo jednomu muži. Ten však naštěstí napadení přežil. Hiroshi Miyano byl po propuštění znovu uvězněn roku 2013 za podvod. V současné době je na svobodě. Watanabe byl propuštěn roku 1996 a od té doby se trestné činnosti vyhýbá.

Zdroje: Ati, Tokyo reporter, Wattpad, YouTube, Time, Wikipedia, Ready Steady Cut, The Cinemaholic