Kdysi lidé věřili, že Ježíš Kristus je jednorožec kvůli nepřesnému překladu Bible

Ve Starém zákoně se vyskytuje tvor, který je pojmenován reʾem. V moderním pojetí Bible se toto zvíře již vykládá správně jako divoký tur, ale když byl ve třetím století před naším letopočtem překládán Starý zákon z hebrejštiny do řečtiny, shodlo se 72 židovských učenců na tom, že ideálním překladem bude slovo monókeros, což doslova znamená jednorožec. Toto slovo pak bylo z řečtiny do latiny přeloženo jako unicornis. A právě tento překlad odstartoval senzační představu, že zvíře, které se v Bibli objevuje, je bájný jednorožec. Podle středověkých spisovatelů měl jednorožec vztyčit roh spásy pro lidstvo a ukrýt se do lůna Panny Marie. To se dalo vykládat hned dvěma způsoby, které si pravděpodobně domyslí každý sám. Tak či onak z toho vychází, že Ježíš je ve skutečnosti nejen syn boží, ale také syn jednorožce. A sám je tedy buď jednorožcem nebo alespoň polovičním jednorožcem. Roku 1605 italský malíř Domenico Zampieri namaloval obraz Panna a jednorožec, kde má jednorožec usínat v klíně Panny Marie. Zde je jednorožec vnímán jako vtělení Krista. Obraz si můžete prohlédnout v Paláci Farnese v Římě. Není to přitom zdaleka jediný renesanční obraz, kde se stalo hlavním motivem právě toto mystické zvíře. Například další slavný italský malíř Raffaello Sanzio da Urbino nakreslil kolem roku 1505 portrét mladé ženy, která chová jednorožce jako miminko. Tento obraz byl pojmenován Dáma s jednorožcem a pozdějšími rentgeny bylo objeveno, že jako skicu pro jednorožce bylo použito štěně.

Jednorožec nemusí být nutně kůň s jedním rohem. Ve skutečnosti se jedná o jakéhokoliv tvora, který má jeden roh na hlavě. Historie jeho (ne)existence přitom sahá až do starověku, kdy se poprvé objevoval v mezopotámských uměleckých dílech a v indických či čínských mýtech. V drtivé většině případů byl však nejspíš předlohou skutečný tvor – nosorožec. Nejstarší nálezy týkající se jednorožce sahají do zhruba 3. tisíciletí před naším letopočtem v dnešní severní Indii. Na dochovaných pečetích byl objeven tvor, který byl podobný volovi a měl uprostřed hlavy velký roh. Nad tímto tvorem je záhadný nápis, který se dosud nikomu nepodařilo rozluštit. Řecký historik Ktésiás zase popsal před 400 lety před naším letopočtem jednorožce jako tvora, který vypadá jako bílý osel s purpurovou hlavou, modrýma očima a s dlouhým rohem na čele. Ve starověkém bestiáři zvaném Physiologus byl jednorožec popsán jako silné a divoké zvíře, které můžete lapit jen pomocí neposkvrněné panenské dívky. Podle všeho stačí takovou dívku před jednorožce postavit, on jí skočí na klín a dívka jej poté začne kojit a následně si ho může odvést. S největší pravděpodobností i popis podoby jednorožce v bestiáři odpovídá nosorožci, kdy se mohlo jednat i o jedince s albinismem.

Ve středověku považovali lidé jednorožce za skutečné zvíře, a tak byl jeho roh i součástí různých léčivých receptů a návodů. Jednorožec byl odjakživa symbolem absolutní čistoty a neposkvrněnosti, jeho roh byl spojován s magickými schopnostmi a byl považován za univerzální protijed. Vysoce postavení a bohatí lidé proto často popíjeli z rohů, které považovali právě za roh jednorožce, které je měly ochránit před jedy a měly i odradit případné traviče. Ve skutečnosti šlo však nejspíš o kel narvala jednorohého, roztomilého kytovce, který se vyskytuje především v mořích za polárním kruhem. Kolem roku 1200 našeho letopočtu se obchod s narvalími kly tolik zpopularizoval, že nakonec měly kly mnohonásobně vyšší hodnotu než zlato. Často se za rohy jednorožců vydávaly také rohy nebohých nosorožců nebo antilop. Mnoho cestovatelů, včetně slavného Marca Pola, tvrdilo, že jednorožce spatřili na vlastní oči. Podle jejich popisů se však zcela jistě jednalo o nosorožce. Filozof Gottfried Wilhelm Leibniz se v 18. století usilovně snažil dokázat existenci jednorožců a došel tak daleko, že vytvořil předpokládanou rekonstrukci kostry dvounohého jednorožce. Rekonstrukce byla poté zobrazena v jeho posmrtně vydané práci Protogaea, kde jednorožec s lebkou nasazenou na nohy vypadá spíše děsivě. Později bylo samozřejmě zjištěno, že se jedná se skutečnosti o zkamenělé kosti nosorožce a mamuta. V dnešní době jsou jednorožci již považovány za mýtické bytosti, stále jsou však součástí fantasy příběhů a populární jsou především u dětí.

Zdroje: Autorský článek zpracovaný na základě informací z Britannica, History Today a Deutsche Digitale Bibliothek.