Nejhorší letecké neštěstí v dějinách lidstva: Na letišti v Tenerife zemřelo 583 lidí

Kanárské ostrovy lákají turisty z celého světa. Jsou součástí Španělského království od doby, kdy v 15. století Španělé toto souostroví dobyli. Tuto skutečnost začalo koncem 60. let minulého století zpochybňovat ozbrojené hnutí M.A.I.A.C. se sídlem v Alžírsku. Jejich agresivní kampaň vyvrcholila 27. března roku 1977, kdy separatistická organizace Fuerzas Armadas Guanchas odpálila ve 13:15 hodin v terminálu na letišti Grad Canaria v Las Palmas malou bombu, která zranila 8 lidí. Jelikož přišla od hnutí informace, že se na letišti nachází další bomba, letiště bylo uzavřeno. Přistávající letadla proto byla odkloněna na nedaleké letiště Los Rodeos na ostrově Tenerife, které bylo mnohem menší. Přistálo zde mnoho letadel, včetně pěti velkých dopravních letadel. Tenerifské letiště mělo malou odbavovací plochu, která byla pro takto obrovská dopravní letadla zkrátka nedostačující, letadla tak využívala dráhu pro pojíždění i pro start. Všichni byli z nastalé situace nervózní, jelikož koordinace musela být skutečně precizní. Aby toho nebylo málo, na celé letiště se snesla hustá mlha.

Pilot a kapitán, Victor Grubbs, z letu 1736 Boeingu 747 patřící americké společnosti Pan Am z Los Angeles a New Yorku ani nechtěl na letišti přistát, místo toho chtěl počkat ve vzduchu, až se původní letiště Grad Canaria znovu otevře. Nakonec ho však přinutili přistát. Jelikož většinu cestujících na palubě jeho letadla tvořili senioři, chtěl opustit letiště co nejdříve, aby nemuseli pasažéři příliš dlouho nepohodlně sedět. Když se k němu dostala informace, že bylo letiště Gran Canaria znovu otevřeno, kapitán se rozhodl své letadlo připravit k vzletu. Jenže mezi ním a ranvejí byl další Boeing. Jednalo se o let 4805 Boeing 747 patřící holandské společnosti KLM z Amsterdamu, kdy letadlo pilotoval kapitán Jacob Veldhuyzen van Zanten. Ten svůj Boeing nechal dotankovat a poté požádal řídící věž o povolení k pojíždění, kdy mu bylo povoleno, aby s letadlem ustoupil na konec ranveje a zaujal pozici pro vzlet. Stejným směrem pak řídící věž vyslala i americký Boeing. Kapitán Grubbs však kvůli husté mlze minul určený výjezd a pokračoval dále po hlavní ranveji.

Kapitán Veldhuyzen van Zanten poté oznámil řídící věži, že „jede“, kdy od dispečera obdržel potvrzovací „OK“. To si bohužel vyložil jako povolení ke vzletu, jelikož se k němu nedostala další část zprávy, ve které mu dispečer říká, ať je v pohotovosti, než dostane povolení k letu. Rušení komunikace bylo způsobeno extrémním přetížením radiové frekvence, na kterou nebylo toto malé letiště přizpůsobené. Kapitán holandského letadla tak ani neslyšel radiovou komunikaci, kdy kapitán amerického Boeingu dával řídící věži informaci, že stále ještě popojíždí po ranveji. Ven Zanten nabyl dojmu, že má před sebou volnou dráhu. Nabral tedy rychlost a zahájil vzlet. Řídící věž v tu chvíli zcela ztratila přehled o letadlech, jelikož neměla k dispozici žádné pozemní radary a letadla nebyla kvůli husté mlze vidět. Když kapitán Grubbs spatřil světla Boeingu, který se řítil přímo na ně, zatočil ostře doleva a pokusil se z ranveje ujet. Kapitán Van Zanten si letadla před sebou všimnul na poslední chvíli, a tak se alespoň pokusil letadlo zvednout. Bohužel byla letadla již příliš blízko u sebe. Holandský Boeing roztrhnul americkému trup nad křídlem a za kokpitem a poté dopadlo o 150 metrů dál, kde explodovalo. Z holandského Boeingu, který měl v tu chvíli plné palivové nádrže, nikdo nepřežil. Přeživší z amerického letadla se dostali ven na levé křídlo dírou v trupu a poté museli z křídla skočit a prchat pryč od letadla, které mohlo každou chvíli explodovat také. Rozsah této katastrofy byl otřesný. Z celkového počtu 644 osob v obou letadlech přežilo pouze 61 lidí, a to většinou s těžkými popáleninami.

Zdroje: Autorský článek, Kniha 100 největších katastrof – Michael Pollard, YouTube