Sebevražda: Zbabělá ubohost, nebo akt čirého zoufalství?

Sebevražda je vědomým rozhodnutím člověka, který se rozhodl ukončit svůj život z různých důvodů. Může jít o vyústění depresí, nevyléčitelnou chorobu, tíživou finanční situaci, prožité trauma, ale třeba i nešťastnou lásku. Ať už je ale důvod jakýkoliv, nemyslím si, že by se těmto lidem nemělo pokusit v sebevraždě zabránit a že si tito lidé nezaslouží pomoc. Asi největší pochopení mám pro lidi, kteří mají nevyléčitelnou nemoc, trpí bolestmi nebo například ví, že jednoho dne nebudou moct pohnout ani malíčkem a chtějí si prostě jen zkrátit trápení. Je to smutné pro všechny okolo, ale je to jejich volba a přesně proto existuje v zahraničí možnost eutanazie. V České republice k dispozici není, a tak občas musí sahat po jiném ukončení svého života. Nemusí však jít jen o utrpení fyzického rázu – lidé často páchají sebevraždy právě kvůli dlouhodobému duševnímu utrpení. Může jít o dlouhodobé deprese nebo třeba posttraumatický syndrom. Tady si však říkám, že ačkoliv to není vždy možné, přeci jen je vysoká šance na zlepšení kvality života člověka, pokud se se svými potížemi léčí. A pokud má kolem sebe lidi, na kterých mu záleží, je od něj naopak statečné, že se snaží bojovat se svými psychickými obtížemi a rozhodně není zbabělcem. Samozřejmě se občas může stát, že ztratí naději po neúspěšné léčbě. Pak závisí na řadě faktorů, například na lidech, kteří ho obklopují, na motivaci k životu i na životní situaci. Nicméně například neléčené deprese jsou stejné jako jakákoliv jiná nemoc. Pokud někdo neléčí zápal plic, může na něj zemřít. S depresemi je to stejné. Léčba riziko úmrtí výrazně snižuje a totéž platí i u depresí. Máte-li tedy ve svém okolí někoho, o kom víte, že trpí depresemi, snažte se ho přimět, aby zkusil léčbu. Mrtvý už nevyzkouší vůbec nic.

Mnoho lidí páchá sebevraždu kvůli zdánlivě neřešitelné finanční situaci, do které často omylem vtáhli svoji rodinu. Základem každého vztahu je komunikace, ale pokud se stane, že vázne, pak může mít člověk pocit, že je na to sám. Jsou finanční situace, za které daný člověk dokonce ani nemůže, ale jen měl prostě v životě smůlu. Ať už je to tak či onak, základem je nebýt na problém sám. Žádná reakce partnera není tak hrozná, jako je smrt. Pokud jde navíc o situaci, kterou si člověk přivodil sám, např. závislostí na hazardních hrách, měl by se ke svému problému postavit čelem. Stále existují možnosti, jako je třeba vyhlášení osobního bankrotu. Podstatné je řešit vzniklý finanční problém co nejdříve a poradit se s finančním poradcem, právníkem, nebo třeba právě partnerem. Kdysi jsem slyšela od známé, že se jeden zaměstnanec její firmy oběsil právě kvůli dluhům. Zbyla po něm čtyřletá dcerka. Nejspíš chtěl ušetřit rodinu, ale vsadím se, že holčička by raději měla tátu raději třeba i v kriminále než mrtvého. A tak to bývá s těmito sebevrahy často. Ať už za svoji finanční situaci mohou nebo nemohou, berou svou smrt jako svůj trest nebo vykoupení rodiny, ve většině případů udělají pozůstalým šrám na duši takový, kterému se nedokáže vyrovnat sebevětší dluh.

Lidé také často páchají sebevraždy kvůli neopětované nebo nešťastné lásce. Hormony jsou sice zapeklitá věc a umí jednoho potrápit, je třeba si však neustále opakovat, že bolesti z rozpadu vztahu opadnou a časem možná zcela zmizí. Je také dost možné, že člověk nalezne vztah nový a daleko lepší. Jenže to se samozřejmě snadno říká, pokud v té situaci člověk není. Smutné je to především u mladých lidí (až dětí), kteří mají život teprve před sebou a často jej ukončí kvůli své první lásce, která u většiny lidí rozhodně nebývá poslední. Netroufám si říct, co se odehrávalo v hlavách těchto lidí těsně předtím, než svůj život ukončili. Mohl to být zkrat, mohlo to být tím, že si o tom neměli s kým popovídat. Mohlo to být tím, že měli o sobě natolik nízké mínění, že svůj život zkrátka považovali za bezcenný. Ať už to bylo jakkoliv, je třeba další generace chránit před těmito smutnými konci, které devastují i jejich rodiče a příbuzné. Kdysi běžela v televizi často reklama na linku bezpečí – záchranný kruh pro mladé lidi. Pro děti a studenty do 26 let existuje stále ZDE. Její číslo by měl mít každý mladý člověk uložený v telefonu.

Pak jsou tu tzv. demonstrativní sebevrazi, kteří se zabít nechtějí, pouze touží po pozornosti. Samozřejmě, že jsou mezi nimi i lidé, kteří tím pouze dávají na vědomí, že potřebují pomoct. Myslím si však, že v dnešní době je psychologická pomoc dostupná pro každého, aniž by zatěžoval složky integrovaného záchranného systému tím, že se pořeže na hřbetu ruky nebo spolyká plato prášků, o kterých předpokládá, že ho nezabijí. Když už jsem zmínila ty prášky, mnoho lidí neví, že například Paralen, který mnoho demonstrativních sebevrahů považuje za „neškodný“ lék na bolest, může doopravdy způsobit smrt po požití nadměrné dávky. Kdysi jsem četla, že často tito demonstrativní sebevrazi končí s ledvinami na odpis na dialýze. Občas také tito demonstrativní sebevrazi sedají na okraji frekventovaných mostů, kde se křečovitě svírají zábradlí, aby nespadli, zatímco se nechávají přemluvit policisty, aby neskákali. Jenže policisty chápu, že se snaží pokaždé pomáhat stejně. Mezi nimi jsou totiž i lidé, kteří to skutečně mají v plánu a jejichž život tím doopravdy zachrání. No a nakonec je tu skupina lidí, pro které pochopení zkrátka nemám, ačkoliv nikdo neví, co se jim doopravdy honilo hlavou. Jsou to totiž lidé, kteří při své sebevraždě vzali s sebou na smrt i další osobu, často i malé děti. Zoufalství lidi nutí dělat strašné věci, ale stále naivně věřím tomu, že je to o nastavení mysli, kdy život milovaného člověka je přeci nedotknutelný v sebehorší životní situaci. O to hůř, když je například motivem vraždy dítěte a následné sebevraždy: „Když ho nebudu mít já, tak nikdo!“. Tady se pak opravdu jedná o zbabělou ubohost.

Pokud jste někdy uvažovali, nebo snad uvažujete nad sebevraždou, nikdy na to nezůstávejte sami. Svěřte se blízké osobě, nebo využijte anonymní linku první psychické pomoci, i kdyby se jednalo zatím jen o letmou myšlenku. Pamatujte si, že dokud jste tady, můžete pro své blízké nebo pro sebe něco udělat.

Zdroj: Autorský článek, Cestakrize, TN.cz, Policie